32.

Našeptávání - 3.část

Boston – USA, léta Páně 1950

Po obědě se studenti rozutekli do tříd na odpolední vyučování. Edward nechal projít dveřmi z jídelny všechny své sourozence. Poslední šel Jasper. Věděl, že Edward na něho čeká. Když procházel kolem něj, Edward ho chytl za paži a neslyšně mu sykl do ucha: "Za deset minut na parkovišti.." Jasper němě kývl a vyšel na chodbu. Ploužil se jako na pohřeb. Počkal až Alice zašla do své třídy. Potom si vzal stranou Emmetta.

"Emmette, nechce se mi na odpolední vyučování.. Řekni profesorovi, že mi bylo špatně a musel jsem si jít lehnout.. Uvidíme se doma.."

Emmett se na něho překvapeně podíval, ale nic proti Jasperově absenci neměl..

"Máš něco v plánu?" zeptal se zvědavě.

Jasper se snažil vypadat uvolněně: "Ále, zajedeme si s Edwardem něco zařídit... Chystám pro Alice překvapení.." zašeptal tajemně. Emmett se nadšeně usmál: "Opravdu a co? Nemohl bych jít s vámi??"

S tím Jasper nepočítal. Nechtěl Emmetta naštvat, ale potřeboval být s Edwardem sám..

"Ne, zůstaň tady. Bylo by podezřelé, kdyby nám bylo špatně oběma.. Nech se překvapit.. A prosím tě, až se bude Alice ptát, kde jsem, něco si vymysli.. Nechci, aby to překvapení bylo předčasně prozrazeno.."

"Na mě je spoleh, brácho!" Řekl důležitě Emmett a předvedl, jak si zamyká ústa na dva západy. Potom se ale ušklíbnul: "Ale nevím, nevím s Alicinými schopnostmi.. Nepřijde na to sama?"

Jasper se zamračil: "Modlím se každou vteřinu, abych se neprozradil.." řekl temně.

Edward čekal přesně jak říkal na parkovišti. Nenuceně se opíral zády o kapotu a ruce měl schované v kapsách kabátu. Už na dálku Jasper viděl, že se nepříjemně mračí. Edward ho také zahlédl. Odlepil se od kapoty a otevřel dveře spolujezdce.

"Nasedni!!" řekl nepříjemně. Jasper beze slova poslechl a posadil se do měkkého sedadla. Edward bleskově přeběhl na druhou stranu auta a posadil se za volant. Nastartoval a vyjel ze školního areálu. Vydal se na jih. Na druhou stranu, než bydleli..

"Kam to jedeme?" zeptal se Jasper a prolomil tak nepříjemné ticho. Edward se neobtěžoval na něj ani podívat. Jen skrze zuby odsekl: "Někam, kde budeme mít klid na náš rozhovor." Dál to nerozváděl. Jasper byl překvapený, jak to Edwarda vzalo. Viděl, že jeho bratr je opravdu rozčílený. Raději ho nedráždil dalším vyptáváním. Jenom kývnul, že to bere na vědomí a otočil se k okénku, kde sledoval ubíhající domy.. Po několika minutách se dostali za město, ale jeli dál..

Konečně se před nimi rozprostřela otevřená travnatá krajina a les. Edward prudce zahnul na hliněnou, trávou zarostlou cestu. Po několika desítkách metrů zastavil a vypnul motor. Otočil se na Jaspera.

"Chci vědět, co se přesně stalo! Všechno rozumíš? Tohle je dost nepříjemná věc. Může to ohrozit celou naši rodinu a to já nedopustím.. Jestli bude sebemenší riziko, odvezu tě daleko odtud!" jeho hlas nepříjemně vibroval, ale byla tam spíše obava než nenávist. Jasper si povzdechl a složil hlavu do dlaní..

"Jsem slabý, já vím. Vůně lidské krve je pro mě až příliš lákavá.. Ale já jsem se opravdu snažil.. Nedokážu zabíjet, vím to a o to je to horší.. Já té dívce nechci ublížit a neublížím ji! Prostě se ke mě dneska ráno dostala blíž, než jsem čekal. Překvapila mě a to byla ta chyba.. Už to nikdy nedopustím.. Když jsem ráno plaval v bazénu, zjevila se tam tak nečekaně. Nadechl jsem se její vůně. Ve škole se snažím nedýchat, ale toto ráno tam nikdo neměl být... Netušil jsem, že mám být napozoru"

"Ona přišla na trénink?" zeptal se Edward a přerušil tak Jasperovo sebemrskačství.

"Ano." potvrdil mu Jasper to, co už z předchozí řeči věděl.

"A já jsem tě tam nechal samotného..... Je to moje vina, že k tomu došlo.."vydechl Edward. Jasper na něho vytřeštil překvapeně oči, jak se otočil směr sebeobviňování.

"Edwarde, ty za to přece nemůžeš, to se stává.. Nemůžete mě neustále hlídat.. Jsem svéprávný. Musím zvládat své běsy.."

Edward se na něho vážně podíval: "Já vím, ale tento způsob života je pro tebe nový.. Musíme ti pomáhat, aby jsi to zvládl.. Co budeme dělat?" zeptal se bezradně.

Jasper se podíval ven na opuštěnou krajinu a v jeho očích se objevil odhodlaný výraz.

"Chci s tím bojovat!" řekl pevným hlasem. "Chci dokázat sobě i vám, že na to mám.. To monstrum ve mně nesmí zvítězit.."

"A co Alice?" promluvil vážně Edward. Jasper se zatvářil jakoby ho někdo probodl nožem u srdce.

"Ona je moje všechno.. Nesmí se o našem rozhovoru nikdy dozvědět.. Mohlo by jí to způsobit bolest. Má o mě starost.. Miluju jí víc něž cokoliv na světě.." ukončil nesouvisle, ale přesvědčivě.

Edward kývnul na souhlas: "Nic jí nepovím. Můžeš se na mě spolehnout, ale nespustím tě z dohledu.. Budu ti v patách, abych tě pohlídal.."

"Můžeme teď Edwarde zajet zpátky do města? Potřebuju, abys mě někam zavezl.." promluvil Jasper a na tváři mu přeběhl lehký úsměv. Edward na něho hodil okem a podezíravě se zeptal: "Do města? A proč?"

"Řekl jsem Emmettovi, že jsme jeli vyzvednout překvapení pro Alice, takže nemůžeme domů přijet s prázdnou....." usmál se na něho Jasper.

"Amy, dneska se mi stala taková divná věc.." zašeptala Rachel své kamarádce při hodině angličtiny. Amy vypadala, že jí to vůbec nezajímá, ale zeptala se: "Opravdu a co se ti dneska stalo tak divného?"

Rachel se tajemně usmála a spustila: "Byla jsem zvědavá.. Ráno jsem se vydala do plaveckého areálu, abych se podívala na soukromý trénink Cullenových..." Amy střelila na svou kamarádku překvapený pohled: "Ty jsi byla ráno u bazénu???!"

Rachel s úsměvem kývla: "Já vím, že se to nesmí, ale nikdo si mě nevšimnul.. Našla jsem tam jenom toho staršího vysokého blonďatého kluka.. Jaspera. Zrovna vylezl z bazénu.. jako vždy vypadal skvěle, ale to na tom nebylo to divné... Vypadal, že je v šoku, že mě tam vidí.. Mluvil tak nesouvisle a tvářil se při tom tak zvláštně.."

"Jak?" zeptala se posměšně Amy a sjela svým nekompromisním okem Rachelin obličej. "Byl znechucený?" zachechtala se nepěkně. Rachel si jejího urážlivého tónu v hlase nevšímala.

"Ne, to ne. Díval se na mě.. Ty se mi budeš určitě smát.. Ale on se na mě díval, jakoby mě chtěl sníst..."

Amy vyprskla smíchy, až ji profesorka káravě napomenula. Zatvářila se provinile a dělala, že si zapisuje do sešitu.. Když se profesorka otočila zpátky k tabuli, tiše na svou kamarádku sykla: "Rachel, ty jsi blázen.. To je pěkně blbé přirovnání! Jak by tě chtěl sníst?..." uchechtla se znovu do dlaně. Rachel se zamračila: "Říkej si co chceš, ale on se na mě opravdu takhle díval... Je to všechno tak divné.. Musím přijít na to, co za tím vězí..."

"Kde je Jasper a Edward?" zeptala se Alice nervózně, když viděla, že se k ní blíží pouze Rosalie s Emmettem. Rosalie pokrčila rameny a podívala se na svého muže. Emmett se usmíval jako měsíček na hnoji.

"Alice buď bez obav. Jasper i Edward jsou oba v pořádku.. Jenom si museli zajet něco neodkladného vyřídit.."

Alice na Emmatta vykulila oči: "A co tak neodkladného to je, že mi to nemohli říct, než odjeli??!" ptala se a v jejím hlase byla stopa nesouhlasu. Emettovi v hlavě šrotovaly závity, jak se snažil vymyslet vhodnou výmluvu.. Jako vždy v něm však zvítězil veselý duch..

"Oni tě podvádějí, Alice.. Nejeli si nic vyřídit. Jsou doma a tulí se k sobě.. Nechtěl jsem ti to říkat, ale Edward je na kluky a Jasper se mu líbil od první chvíle.. A to víš... Edwardovi nelze odolat.."

"Ty jsi blbý!!!" ušklíbla se na něho Alice. Věděla, že si Emmett dělá jenom srandu, ale z toho tajnůstkaření byla nervózní. Rosalie se zamračila a bolestivě stiskla Emmettovi paži: "Nedělej si z nás blázny!! Kde je Edward s Jasperem?!!"

"Auauau.." skuhral Emmett, ale úsměv  se mu ze rtů nevytrácel.

"Rose, prosím nechej mě, já už budu hodný..." žadonil na své ženě.

"Pustím tě, až nám řekneš, kde jsou.." oznámila mu.

"To vám nemůžu říct!" oponoval jí Emmett.

"A proč ne?!!" vyjela na něho Alice. "Emmette, ty něco víš a musíš nám to říct!! Stalo se Jasperovi něco? Proboha, neděs mě.." zaskučela Alice a propalovala ho svým pohledem. Emmett si uvědomil, že to asi trochu přepískl. Zvážněl.

"Ne buď v klidu Alice. Nic se mu nestalo, to přísahám! Chystají ti překvapení.." rezignoval a prozradil část tajemství.

"Překvapení?? Pro mě?" zeptala se Alice a zamilovaně se usmála. Nervozita z ní spadla.

"Jo. To překvapení na tebe čeká asi doma.." usmál se na ni Emmett a mnul si pochroumané zápěstí, které ještě před okamžikem Rosalie bolestně svírala.

"Tak to abychom si pospíšili domů.." řekla Alice vesele a vydala se ze školní budovy..

Jasper s Edwardem nervózně čekali u domu. Alice, Rosalie a Emmett se měli co nevidět objevit. Ze školy utíkali.. Nemohlo jim to trvat dlouho..

"Už jsou tady." řekl Edward.

Trojice se vzápětí objevila u domu. V Alicině očích byla zvědavost..

"Emmette.." promluvil na svého bratra káravě Edward. "Prozradil tvé tajemství Jaspere.." otočil se na svého druhého bratra.

"To jsem si mohl myslet Emmette... A pak že je na tebe spoleh.." pokáral ho Jasper, ale nebyl v tom žádný vztek. "Alice příští týden máš narozeniny... A protože to budou už 30 upírské narozeniny, jsi dost stará, abych ti mohl dát svůj dárek..." řekl tajemně. Alice se na něho nadšeně usmála. Jasper dal Edwardovi pokyn a ten otevřel dveře od garáže. Uvnitř stál zelený sportovní kabriolet.

"Jaguár??? Jaspere děkuju!!!" vrhla se svému muži kolem krku a potom pohladila své nové auto po kapotě.

"Páááni.." vydechla Rosalie fascinovaně. Otočila se na svého muže: "Za měsíc mám taky narozeniny... Doufám, že se necháš inspirovat..?"

Emmett se zářivě usmál: "Jestli na mě budeš hodná..." zakoulel laškovně očima.

Jasper si v duchu oddechl. Dopadlo to dobře.. Střelil pohledem na Edwarda. Ten se na něho povzbudivě usmál a naznačil mu, že ho neustále sleduje.......