31.

Našeptávání - 2.část

Boston – USA, léta Páně 1950

Jasper byl z ranního setkání celý nesvůj. Bylo to poprvé po dlouhé době, kdy se dostal tak blízko k člověku a nebyl u něj nikdo z jeho rodiny, aby mu v případě nesnesitelného nutkavého pocitu, zabránil v útoku na něj. Ta dívka byla naprosto tuctová. Nijak zvlášť hezká, ani škaredá. Vlasy středně hnědé.. Ano měla zvláštní oči.. Její duhovky měly takovou neobvyklou modrou barvu, ale to nebylo to pravé, co ho tak znervóznělo. Ta dívka byla živá.. Jejími žilami proudila ta lákavá tekutina. Voněla mu stejně jako ostatní smrtelníci.. Vždycky to bylo těžké, ale vždycky na to byl také připravený. Tahle dívka ho zastihla ve stavu otevřené mysli. Až příliš hluboko se nadechl její vůně. Ten pach mu ulpěl v nose a v ústech na horním patře cítil lechtavou sladkou chuť.. Kousnul se do jazyka, aby ten pocit zahnal. Trochu to pomohlo. Mohl se na chvíli soustředit.

Seděl ve třídě. Vedle něho si Emmett znuděně podpíral dlaněmi bradu a díval se bez zájmu z okna. Rosalie seděla o lavici před nimi. Tvářila se velmi podobně jako Emmett.. Jak jinak na hodině zeměpisu, který už absolvovali ve svém životě tolikrát, že by profesora hravě mohli vystřídat.. Jasper se rozhlédl po třídě. Studenti si většinou zapisovali. Někteří si jenom čmrkali do sešitu. Necítil ve svém nitru žádné pokušení. Alespoň ne větší než obvykle. Ale při vzpomínce na ranní setkání u bazénu ho nepříjemně zabolelo u žaludku.. Monotónní odříkáváni profesora zeměpisu přeťalo vřískavé zazvonění na přestávku. Emmett i Rosalie jako mávnutím kouzelného proutku ožili.. Rosalie vyskočila a usmála se na své dva bratry. Emmett jí úsměv oplatil, ale Jasper byl nějak zaražený..

"Jsi v pohodě??" zeptala se rychle Rosalie a zkoumavě si Jaspera prohlížela. Obávala se, jestli se necítí nesvůj kvůli přítomnosti ostatních studentů. Jasper okamžitě srovnal svůj výraz, aby zahnal všechna podezření a usmál se na ni..

"Ne, jsem v pohodě.. To jenom ta výuka. Je tak strašně nudná, až mě úplně paralyzovala.. Kdybych mohl, tak asi usnu.."

Rosalie i Emmett pokývali souhlasně hlavami a vydali se ze třídy. Čekal je společný oběd..

"Musím se vzpamatovat!! Musím se sakra vzpamatovat!!!" přikazoval si v duchu Jasper. "Za chvíli se uvidím s Edwardem.. Jestli na ni nepřestanu myslet, tak to na mě pozná.. A navíc, bude tak Alice.. Moje světlo života, moje duše, moje tělo.. Sakra!! Chovám se jako totální hlupák!!"

".. no a to je celé. Co na to říkáš, Jaspere?" zeptala se Rosalie.

"C..cože? Na co ses to ptala?" tak se soustředil sám na sebe, že si nevšimnul, že na něho Rosalie mluví.. Rose se naštvaně zamračila a střelila pohledem na zmateného Jaspera.

"Ty jsi vážně nějaký divný.. Už od rána se chováš nějak podezřele.. Stalo se na tréninku něco??!" uhodila na něho přímo. Emmett to všechno sledoval, ale nezasahoval. Čekal, co z Jaspera vypadne. Trojice se zastavila uprostřed schodiště. Blokovali provoz, ale bylo jim to v tu chvíli jedno.

"Tak když to chcete vědět, ano něco se mi ráno stalo.." promluvil Jasper a v hlavě se mu honilo: Co jim sakra mám namluvit, aby mi uvěřili a už se na nic neptali???

"Nesnáším trenéra Davise. Je to otrokář a to předstírání, že jsem neschopný mě unavuje.." zkusil to.

"Svatá pravda.. Zabme Davise!!" zachechtal se Emmett. Jasper ho obalamutil rychle.. S Rosalií to bylo složité.. Zkoumavě si ho prohlížela. Nevěděl, jestli mu na to skočila. Kývla, že to bere na vědomí, ale Jasper cítil ve vzduchu přetrvávající napětí..

"Pohněte se krucinál!! Mám hlad a rád bych se do jídelny dostal ještě dnes!!" zahulákal vedle nich Danny, kterého Rosalie dostala při tréninku zápasníků na lopatky. Bylo na něm znát, že jí ještě neodpustil tu potupu a bylo více než jisté, že jí to také jen tak neodpustí. Jasper ho viděl rád, protože ho vysvobodil z výslechu. Rosalie se musela chtě nechtě pohnout.. V chumlu ostatních studentů, kteří se hrnuli na oběd, se trojice upírů dostala do jídelny. Chopili se táců, jako obyčejní smrtelníci a nakoupili si jídlo a pití, které po chvíli předstírání zase celé vyhodí.. Edward s Alice už seděli u jejich obvyklého stolu. Oba se usmívali a Edward něco vtipného vyprávěl, protože Alice se chvíli co chvíli chytila za pusu a hlasitě se zasmála.. Když v davu strávníku zahlédla Jaspera, zářivě se usmála a její pohled zněžněl..

"Jsem to ale kretén. Nadal si Jasper. Mám tak úžasnou ženu a .." pomyslel si Jasper. Jako když utne se zarazil. Všiml si, že na něho Edward překvapeně pohlédl. Rychle svou chybu napravil a začal myslet na naprosto neutrální věc. Jak dopadl zápas baseballu..

"Jaspere!!!" přivítala Alice svého muže a chytila ho kolem krku, aby ho políbila. Rád jí vyhověl a střelil rychlým pohledem na Edwarda. Rosalie s Emmettem se posadili a mezi Rose a Edwardem citelně proudilo myšlenkové vlnění. Edward nenápadně kývl a zkoumavě se podíval na Jaspera. Ten předstíral, že si ničeho nevšiml a dál se soustředil na své myšlenkové mlžení..

"Jak ses dneska měl??" ptala se nevinně Alice a hladila ho po paži. Jasper se na ni usmál a vylíčil svůj den. Z jednou malou úpravou.. U bazénu nikoho nepotkal.. Alice se smála. Měla vynikající náladu.

"Já jsem se dneska pobavila.. Ta holka, co jede po Edwardovi se dneska konečně vyjádřila.. Čekala jsem, kdy se vymáčkne a dneska to konečně vyslovila a pozvala Edwarda na rande.."

Jasper se pobaveně ušklíbnul na svého bratra: "A co jí odpověděl??"

"Že nemá čas.. Už jsem Edwardovi říkala, že to ji nezastaví.. Možná zpomalí, ale nezastaví."

Emmett se také zachechtal a vesele plácnul Edwarda po zádech: "Neboj brácho.. Tvůj milující velký brácha něco vymyslí..."

Edward se zamračil. Znal Emmettovy nápady a vůbec se mu nezamlouvaly.

"Díky Emmette, ale myslím, že to zvládnu sám..." snažil se mu jeho nápad rozmluvit, ale Emmettovi už nebezpečně zářila očka.. V takovou chvíli byl neovladatelný..

"Že jsem něco říkal.." postěžoval si Edward a povzdechl si.

Kolem stolu prošel hlouček studentek. Nebylo na tom nic divného. Kolem jejich stolu procházely neustále hloučky studentů, ale tentokrát to bylo jiné.. Alespoň pro Jaspera.. Do nosu ho udeřila ta povědomá vůně. Celý se křečovitě napnul a střelil pohledem směrem, odkud ta vůně přicházela..

"Zase ona.." pomyslel si. "Proč mě to krucinál tak vytáčí?!!" Edward prudce zvedl hlavu, jak ho zasáhla ta myšlenka.. Všechno se před ním objevilo, jakoby to viděl černé na bílém.. Šokovaně se podíval na Jaspera a následoval jeho pohled k té hnědovlasé dívce. Jasper si všiml, že byl prozrazen. Úpěnlivě se podíval na svého vědoucího bratra a prosil ho myšlenkama i očima: "Prosím tě, neříkej nic Alice!!! Všechno ti vysvětlím, jen to prosím nikomu neříkej.."

Edward byl v šoku z toho co právě slyšel z Jasperových myšlenek. Nerozhodně se díval na svého bratra a úkosem i na Alice. Nevěděl, co je v tu chvíli správné, ale nenápadně na Jaspera kývnul..

"Budu mlčet... Zatím.." chtěl mu tím dát vědět.