30.

Našeptávání - 1.část

Boston - USA, léta Páně 1950

"Tak jak?? Zaplavali jste si pěkně?" zavolal Emmett z obývacího pokoje na své tři sourozence, kde poslouchal desky na gramofonu, jen co zaslechl bouchnutí domovních dveří. Alice k němu vesele přitančila a vlepila mu pusu na líčko. Emmett se na ni mile zaculil a plácl ji na oplátku rozverně po zadku.

"Bylo to opravdu fajn." usmála se Alice a posadila se vedle něho na gauč. Batoh hodila ledabyle na zem. Jasper stál ve dveřích a všechno pozoroval se zdviženým obočím.

"Tak tohle je fakt můj nejblbější den.." prohlásil depresivně. "Napřed mě tělocvikář nutí se svléknout před celou školou. Potom musím předstírat, že neumím plavat a nakonec mě moje žena podvádí s mým bratrem.. Co přijde teď?? Pekelné plameny a mučení??"

Alice na něho udělala psí obličej. Věděla, že Jasper jenom žertuje. Emmett se zatvářil jako svůdník Don Juan. Přitulil se k Alicině rameni a obtočil jí svou medvědí tlapu kolem pasu.

"Půjdeme k tobě, nebo ke mně, miláčku?" řekl dráždivě a našpulil pusu, jakoby chtěl Alice políbit. Rána do obličeje ho zasáhla s takovou silou, až spadl z gauče na zem. Jeho veselou náladu mu to však nesebralo.

"Chachachacha!!" zasmál se a jedním švihnutím se postavil. "To jste pane neměl dělat.." oznámil autorovi rány. "Vyzívám vás na souboj! Kdo vyhraje, dostane tuto krásnou lady.. Do střehu.." zavelel a přiskočil ke krbu, aby chytil pohrabáč. Zašermoval s ním, jako s kordem a postavil se do bojového postoje. Vypadal tak srandovně, že dostala Alice záchvat smíchu. Svíjela se na gauči a nebyla schopná slova. Jasperovi zacukaly koutky, ale podařilo se mu udržet vážnou tvář.

"Jak si přejete, pane." uklonil se Jasper teatrálně a přiskočil, aby vzal od krbu lopatku na popel. Začal lítý boj. Oba šermíři poskakovali po celém pokoji. Nábytek jim nebyl překážkou a železné zbraně divoce řinčely..

Edward neměl náladu bavit se s Emmettem. Vždycky to dopadlo stejně.. Pošťuchování a rvačka. Hluk ze spodního patra mu potvrdil jeho teorii. Sice přesně nevěděl, co se tam děje, ale kovové údery a bojové pokřiky, hodně napověděly.. Esme vyletěla ze svého pokoje. Když si na schodech všimla Edwarda, přibrzdila a naštvaně se zeptala: "Co se tam dole zase děje?!!" Edward pokrčil rameny a uvolnil jí cestu. Nemusel odpovídat. Z obývacího pokoje se ozval Emmettův zvučný baryton: Do střehu!

"Přísahám, že tentokrát je opravdu přerazím.." zaskučela si pro sebe Esme a spěchala dolů.. Edward se za ní díval a musel se pousmát. Ať říká Esme cokoliv, nikdy své hrozby neuskuteční.. Všechny nás neskonale miluje. I Emmetta, který ji často dovádí k šílenství..

Dveře od Emmettova a Rosaliina pokoje se pootevřely. Na chodbu vykoukla blonďatá hlava.

"Ahoj Rose." pozdravil Edward. Rosalie se mile usmála: "Ahoj Edwarde." Hned potom se však zamračila: "Zase se perou viď?" Edward se pousmál a kývl na souhlas. "Jsou jako malí kluci.." povzdechla si a podívala se ke stropu. Potom její pohled sklouzl zpátky na překrásný obličej jejího bratra.

"Jak to dneska šlo?" zeptala se soucitně. Chápala Edwardovo rozpoložení. Cítila se podobně. Vždycky špatně snášela, když hrozilo jejím blízkým nějaké nebezpečí. A teď navíc kvůli takovým hloupostem, jako byly sportovní kroužky.

"Dělali jsme s Jasperem co jsme mohli, ale ten Davis je horší než otrokář.. Zítra ráno v sedm máme soukromý trénink.." shrnul Edward svůj sportovní den. "A co ty? V zápasnickém týmu.." Rosalie zakoulela očima a zatvářila se krajně znechucená.

"Partu větším blbců jsem už dlouho nepotkala. Měla jsem co dělat, abych jednoho z nich neposlala do věčnosti.. Musíme s tím něco udělat.. Ještě jednu hodinu v hale a nevím, čí jsem. Esme říkala, že zítra zajde za ředitelkou Pattwellovou, tak snad se jí podaří tu megeru zlomit.."

Edward pokýval souhlasně hlavou: "Esme je dokonalá v přesvědčovacích metodách.. I když nevěřím, že Pattwellová se nechá jen tak zlomit.. Minimálně zítra nás však s Jasperem čeká soukromé peklo za asistence trenéra Davise.." V Edwardových očích to nebezpečně zajiskřilo. Na tváři se mu objevil zlomyslný úsměv.. Rosalie se na něho zkoumavě podívala: "Co se děje, Edwarde?" zeptala se vyplašeně. Edward se na ni usmál, aby ji uklidnil. "Mám takový nápad.. Potřebuju k němu Carlislea.." Aniž by řekl něco víc, zmizel cestou, kterou přišel..

Areál Bostonské městské nemocnice byl plný ruchu a povyku. Na chodbách seděli lidé, toužící po lékařské prohlídce. Každou chvíli se prudce rozrazily vstupní dveře a záchranáři  spěchající se zraněnými na pojízdných nosítkách s hlasitým povykováním projížděli na oddělení pohotovosti. Edward se ladně vyhnul jednomu takovému spěchajícímu hloučku a proklouzl na schodiště vedoucí do vyšších pater. Šel najisto. Carlisleovo pracoviště si před několika dny měl možnost důkladně prohlédnout, ale i kdyby se tady nevyznal, proud Carlisleových myšlenek by ho zavedl na správné místo.. Zastavil se přede dveřmi do ordinace. Zaposlouchal se, aby se ujistil, že je Carlisle sám, a potom tiše zaťukal..

"Edwarde??" vytřeštil na něho oči překvapený "otec. "Stalo se něco?? Esme? Jasper?" Edward zavrtěl hlavou a rychle Carlislea uklidnil: "Ne Carlisle. Všechno je v pořádku.. Jen jsem se chtěl podívat k tobě do práce.." řekl Edward a zvědavě se podíval po ordinci. Carlisle si ho nevěřícně prohlédl: "Tak podívat říkáš.. S pravdou ven Edwarde! Nemám čas na vybavování.. Před okamžikem mi telefonovali z pohotovosti, že tam mají naléhavý případ, který s žádá moji přítomnost.."

Edward se nervózně ošil. Poškrábal se na hlavě a přemýšlel, jak to říct..

"Carlisle, ty víš, že jsem nikdy nezneužíval tvého postavení, ale potřeboval bych od tebe jednu službičku.."

Carlisle zvedl pravé obočí, aby Edwardovi ukázal svůj údiv: "Službičku?" zeptal se. "V čem bych ti já jako doktor mohl pomoci???"

Edward se zatvářil prosebně. Nakrčil čelo a nerozhodně se kousl do spodního rtu.

"Dnešní plavání bylo katastrofální.. S Jasperem jsme se snažili být ti nejhorší, ale ten děsný trenér nás nevyhodil.."

Carlisle zvědavě poslouchal a na jeho tváři se objevil úsměv, když si představil své dva dokonalé syny jak předstírají, že neumí plavat..

"Na zítřejší ráno nám napařil soukromý trénink.." pokračoval Edward. "Musíš mi pomoct, abych tam nemusel.." V tuto chvíli se Carlisle začal smát nahlas: "A co mám udělat?? Napsat ti omluvenku?"

Edward zavrtěl hlavou: "Obávám se, že to by moc nepomohlo...Ale... Napadlo mě, že kdybych měl zlomenou ruku, tak bych do vody nemohl.." řekl Edward dychtivě.

Calisle propukl v nefalšovaný záchvat smíchu. Když se trochu uklidnil, podíval se na svého syna a zavrtěl hlavou: "Edwarde, sám víš, že to není možné.. Já ti tady rozhodně nic lámat nebudu!"

Edward se zamračil: "To já vím, Carlisle, ale kdybys zfalšoval papíry a dal mi tu sádru na ruku, nikdo by nepoznal, že jsem si nic nezlomil.." přesvědčoval ho ze všech sil Edward.

"Edwarde, ty ses zbláznil.." odpověděl Carlisle.

"Prosím..." pokosil se Edward žadonit. Díval se na svého otce tak nešťastně, až Carlislea píchlo u srdce.

"Ty víš, jak na mě.. Pojď rychle. Nemám času na zbyt.." ukončil debatu Carlisle.

"Kde jsi sakra byl??" odchytil Edwarda u vchodu Emmett. Mračil se jako sto čertů. Jeho myšlenky příchozímu prozradily, že Esme ukončila pohrabáčovou bitvu předčasně. "Chtěl jsem si skočit na lov a ty nikde.."

Edward se tajemně usmál, jakoby měl vzápětí kouzelnickým trikem vyčarovat králíka z klobouku.. Strčil svou levou ruku Emmettovi před oči. Jeho bratr vykulil nechápavě oči: "Co to..?"

"Byl jsem v nemocnici.." řekl vesele čerstvě ošetřený pacient. Z patra se vyřítila vyděšená Esme. Když viděla Edwardovu ruku, zatvářila se stejně jako před okamžikem Emmett.

"Co se stalo??" ptala se a nespouštěla oči z bílé sádry.

"S politováním vám musím oznámit, že se nemohu zúčastnit zítřejšího bonusového tréninku plavání.." pronášel slavnostně Edward.

"Ty sketo!!!" zakřičel Jasper a jedním skokem se dostal z patra k ostatním. "Proč jsi mi neřekl, co plánuješ??? Šel bych taky!!"

"Nemohl jsem ti nic říct, protože jsi se pral v obýváku s Emmettem a nechtěl jsem tě rušit.. A navíc.. Kdybychom zítra přišli oba se sádrou, bylo by to víc než podezřelé.. Jestli nechceš jít plavat, tak si taky něco vymysli.." odpověděl mu Edward a lyšácky se usmíval.

"Vrrr." zavrčel na něho Jasper a odkráčel naštvaně zpátky do svého pokoje.

Emmett jemně zaťukal na Edwardovu sádru. Dutě to zadunělo..

"Budeš s tím moct na lov?" zeptal se.

Edward se podíval na svou "zlomenou" ruku a pokrčil rameny: "Proč by ne, jdeme.."

Ráno pět minut před sedmou ráno se Jasper ploužil do plaveckého areálu. Celou noc vymýšlel různé teorie, jak se této chvíli vyhnout.. Dokonce uvažoval i o tom, že by do školy zavolal, že je tam bomba.. Ale ať myslel, jak myslel, nic nebylo dobré.. Nakonec mu nezbylo, než se zvednout a na trénink jít...

"To je dobře, že tě vidím Jaspere.. Na dochvilnost si potrpím.." přivítal ho Davis. Jako vždy byl tělocvikář oděný do sportovního kompletu značky Adidas a do plážových pantoflí téže značky. Jeho úbor měl jasně zelenou barvu.. Na jeho ne zrovna štíhlém těle vypadal dost komicky.. Jasperovi silně připomínal vypasenou rosničku. Musel se své představě pousmát.. Dokonce i Davisův hlas byl v některých chvílích podobný žabímu kvákání..

"Kde je Edward?" přerušil jeho snění trenér. Jasper se vrátil do reality. Při vyslovení Edwardova jména se zamračil.

"Edward dneska nepřijde. Včera si cestou ze školy zlomil ruku na náledí.." řekl Jasper. Davis zavrtěl nechápavě hlavou: "Ta dnešní mládež.. To když já jsem byl mladý.. To jsem šel jednou na trénink dokonce i s naštípnutou ploténkou.."

"Tak to ti budu věřit, dědo." pomyslel si Jasper, ale nahlas jenom něco neurčitého zabrblal.

"No nedá se nic dělat.. Alespoň, že ty jsi tady.. Rychle se běž převléknout a šup do vody. Dej si padesát bazénů.. Já si zatím skočím něco zařídit a přijdu tě za třicet minut zkontrolovat... Běda, jestli budeš podvádět! Já to na tobě poznám.." varoval ho Davis a odkráčel pryč. Jasper byl převlečený za dvě minuty. O pár vteřin později sebou praštil do studeného bazénu. Nikdo ho nesledoval. To mu dovolovalo skončit s předstíráním.. Kdyby Edward věděl, že Davis odejde, mohl se klidně vykašlat na sádru a jít.. Jasper se držel trenérova příkazu. Přeplaval padesát bazénu a potom se uprostřed bazénu položil na vodní hladinu a zavřel oči. Poslouchal hučení vody, která mu šplouchala okolo uší a užíval si stavu beztíže. Z jeho relaxace ho vyrušila divná vůně. Vtrhla mu do nosu tak nečekaně, až si lokl chlorované vody. Dávivě se rozkašlal, aby vodu dostal z plic a doplaval k okraji bazénu..

"Ahoj." promluvil na něj dívčí hlásek. Překvapeně zvedl hlavu a zrak mu padl na hnědovlasou dívku. Znal ji od vidění. Chodila o ročník níž. Nesměle se na něho usmívala a čekala, jestli jí odpoví.

"Ahoj." řekl trochu chraplavě. Možná to způsobila vdechnutá chlorovaná voda, možná nervozita, která se ho zmocnila. Vyskočil z bazénu a natáhl se pro ručník. Dívku ve stejnou chvíli napadlo mu ručník podat.. Jejich ruce se na malý okamžik setkaly. Koplo to, jakoby mezi nimi byla statická elektřina. Jasper sebou škubl. Dívka si toho všimla a překvapeně o krok ustoupila. Jasper v sobě cítil zvláštní pocit.. Jakoby mu v hlavě někdo našeptával: Ty ji chceš.. Vím, že po ní toužíš.. Proč se tomu nepoddáš.. Nikdo tady není. Jen ona a ty.. Když budeš rychlý, nikdo se to nedozví....

"Je ti něco?" prolomila dívka ticho a zkoumavě sledovala Jasperovu tvář. Hlasy v hlavě se na chvíli odmlčely, ale ani ne po vteřině se vrátily s ještě intenzivnější silou: No tak. Na co čekáš?! Ona je tady pro tebe. Vem si ji!

"NE." promluvil Jasper. Dívka na něho vykulila své modré oči. Jasper si uvědomil, že mluvil nahlas..

"Promiň, to nic. Nevšímej si toho.."

Ozvalo se prásknutí skleněných dveří a ťapavé zvuky kroků..

""No co je?? Proč nejsi ve vodě?!" hulákal Davis.

Jasper si oddechl. Nikdy ještě nebyl tak rád, že trenéra vidí..

"Mám splněno, trenére." odpověděl.

Davis se zatvářil spokojeně: "Opravdu? Tak to je skvělé. Běž do sprch.." Potom si všiml dívky: "Co tady děláte? Víte, že sem ráno nikdo nesmí!! Okamžitě ven!!"

Dívka poslechla. S nesrozumitelnými omluvami zmizela za dveřmi, kterými před okamžikem vešel Davis. Jasper se nepatrně uvolnil, ale zmatek v jeho hlavě nezmizel. Vešel do sprch a pustil na sebe horkou vodu.. Bál se nadechnout, aby znovu neucítil tu zvláštní lákavou vůni...