28.

Boston - USA, léta Páně 1950

Vyučování se nekonečně vleklo. Edward počítal každou vteřinu do zvonění. Přítomnost Amy ho přiváděla k šílenství.. Ty její myšlenky a představy.. Malovala si jejich dokonalou budoucnost.. Nejraději by na ni zuřivě zavrčel, ale neudělal to. Předstíral, že je normální smrtelník.. Zvonění ho vysvobodilo. Shýbl se pro tašku a lidskou rychlostí se vydal ze třídy. Amy ho doběhla a cukrkandlově se usmála.

"Kde máš další hodinu?? Já mám matiku s profesorem Finchem.. Jestli chceš, provedu tě po škole a po vyučování bychom mohli zajít na kafe..." navrhovala vesele.

Edwarda se musel velmi ovládat, aby se nerozběhl upíří rychlostí. Srovnal svůj výraz a střelil na ni chladným pohledem: "Jsi moc milá." zaskřípěl mezi zuby. "Ale čekají na mě mí sourozenci.." Nečekal na odpověď a rychle spěchal chodbou pryč..

Alice stála mezi dveřmi učebny francouzštiny a pobaveně to divadlo sledovala. Amy se dívala za Edwardovou vzdalující se postavou. "Já tě dostanu.." říkala si sama pro sebe.. Potom si všimla Alicina pobaveného výrazu. Zamračila se na ni a vydala se do matematické učebny.. Alice si pospíšila také. Nemohla se dočkat až uvidí Jaspera.. Čekal na ni u její skřínky. Ležérně se opíral o studený kov a se zájmem pozoroval ruch na chodbě. Dívky kolem něho procházely s chichotáním, a mrkaly na něho očima plnýma zájmu. Naprosto ho to nechávalo chladným.. Potom zahlédl Alice a jeho rysy se proměnily. Najednou v nich bylo tolik světla.. Alice k němu ladně přicupitala a vrhla se mu kolem krku. Políbili se..

"Ahh, ahh." ozvalo se přímo vedle nich významné zakašlání. Překvapeně se od sebe odtáhli a zírali  do tváře ředitelky Pattwellové. Tvářila se přísně. Byla šokovaná tím, co právě viděla... Ti dva byli přece nevlastní sourozenci..

"Vy jste nečetli školní řád?? Jakékoliv pohoršlivé chování, nebo projevy milostného rázu jsou v budově školy přísně zakázány!!" zavelela svým pisklavým hlasem a odkráčela do své kanceláře chůzí hodnou generála. Jasper s Alice se na sebe spiklenecky zašklebili..

"Už jste to slyšeli???" přiřítil se ke stolu ve školní jídelně Emmett a se zaduněním se posadil ke svým čtyřem sourozencům.

"Co jsme měli slyšet?" zeptala se Rosalie a drtila mezi prsty okurkový sendvič.

Emmett zakoulel nadšeně očima: "Po obědě se máme hlásit u profesora Davise. Tělocvikáře. Povinně si musíme vybrat nějaký sport, kterému se budeme věnovat.."

"To si snad děláš legraci?!!" obořil se na něho Edward, i když věděl, že Emmett mluví pravdu. Četl mu to v hlavě..

"Sport??" zeptala se nechápavě Alice. "Probůh, co mi můžeme dělat za sport??"

Emmett se zářivě usmál: "Tak já si asi vyberu americký fotbal.. Mám na něho figuru.." chlubil se a zatnul na dotvrzení svých slov svaly na pravé ruce.

Rosalie se nesouhlasně ušklíbla: "Postavu na to sice máš, ale se svými schopnostmi stačí jedna nepozornost a uděláš ze svých protivníků mastný flek.."

"Musíme se z toho nějak vyvlíknout.." zhodnotil jejich situaci Jasper. "Představa, že bych se měl někoho z těch lidí dotýkat mě děsí.." Alice ho pohladila po ruce a usmála se na něj. "Nějak se to zařídí. Neboj se. Nedovolím, aby jsi byl vystavený zbytečnému pokušení.."

"Áaa, vítám vás mládeži!!" přivítal je o půl hodiny později ve svém kabinetu profesor Davis a zálibně si prohlížel Emmettovu vypracovanou postavu. "Jak už jistě víte, na této škole je povinné navštěvovat nějaký sport.. A proto jste teď také tady. Máte nějaký nápad, čemu byste se rádi věnovali?" zeptal se a významně pohledl na Emmetta. Ten se nadechl k odpovědi, ale Rose mu bolestivě stiskla ruku. Místo odpovědi jen zavrtěl hlavou.

"Já vím, že je to místní tradice, ale mi nejsme zrovna moc zdatní, co se sportu týče.. Byli bychom vám na obtíž.." odpověděl mu pokorně Edward. "Je nějaká šance, že bychom byli z tělesné výchovy osvobozeni?? V New Yorku jsme místo ní mohli chodit do biologického kroužku.."

Tělocvikář se na Edwarda zamračil: "Tady nejste v New Yorku!! Tady jste na East High! Naše sportovní úspěchy jsou všeobecně známé.. Tělocvik je tady povinný!! Jestli si nevyberete sami, nějaký sport vám vyberu sám.." pohrozil jim profesor.

Edward pokrčil rameny a nešťastně se podíval po svých sourozencích.

"Tak tedy.." promluvil Davis a zářivě se usmál. "Vy jste Emmett, že?" podíval se do papírů a na Emmetta. Emmett kývl. "Potřebujeme do našeho zápasnického týmu novou krev.. Přijdete zítra v 16 hodin.. Vy dva.. Jaspere a .. Edawarde.." zase se podíval do papírů a potom si zařadil jména k obličejům. "Máte výborné předpoklady pro plavání.. Takže se budete zítra hlásit v 18 hodin v budově školního bazénu!  No.. a vy dvě, podíval se na Alice s Rosalií. Máte několik možností.."

"Chci také do zápasnického družstva!" přerušila ho Rosalie. Davis se pobaveně zasmál: "Ale to je jenom pro chlapce.." snažil se jí domluvit.

"To vůbec nevadí! Klidně budu zápasit i s klukama.." švihla pohledem na Emmetta, aby ji podpořil.

"Trenére, vemte ji, ona je opravdu schopná.." přimlouval se její manžel. Tělocvikář pobaveně sledoval Rosaliinu postavu. Pak nad tím mávl rukou: "Když chcete, ale jenom na zkoušku a nebudeme vás nijak šetřit.." varoval ji a otočil se k Alice: "A co vy? Taky chcete zápasit?" zachechtal se.

"Ne." usmála se andělsky Alice. "Já ráda plavu.."

"Výborně." zapsal si k jejímu jménu plavání a zavřel složky. "Zítra se na vás těším!" rozloučil se s nimi trenér a pustil je ven ze svého kabinetu..

Jen co se za Davisem zavřely dveře, Edward nešťastně zaskučel: "To bude průšvih.."

Alice se vesele zašklebila: "Vidím to naprosto detailně... Tahle škola si něco zažije.." prorokovala.

Na příjezdové cestě ke Cullenovic domu se ozval hluk motoru. Esme stála zrovna na štaflích a nasazovala nové závěsy do oken. Domovní dveře dunivě zapadly do rámu, když jimi někdo naštvaný práskl. Esme se zamračila a otočila se, aby viděla viníka. Bylo jich přesně pět. Edward, Jasper a Rosalie vypadali naštvaně. Emmett zářil radostí a Alice se potutelně usmívala.

"Jaký jste měli den?" zeptala se s obavou v hlase Esme.

"Ani se neptej.." odsekl jí Edward a prašti sebou na gauč.

"Ve škole nás donutili navštěvovat sportovní družstva.. Chtěli jsme se z toho vyvléknout, ale nešlo to.." zhodnotila Rose ve dvou větách situaci. Esme na ni překvapeně vytřeštila oči: "Sportovní družstva?" zeptala se nevěřícně.

"Přesně tak" odsekl naštvaně Edward. "Emmett a Rose budou zápasit a my ostatní jsme od zítřka členy plaveckého týmu... Sakra, když já nemám ani ty příšerné plavky.." ulevil si Edward.

Emmett se pobaveně rozchechtal: "Brácho, Alice ti nějaké pěkné vybere. Neboj.. Uvidíš, že po tobě budou holky šílet.." Edward po něm hodil polštářem, který ležel vedle něj a zavrčel.

"Tohle raději Edwardovi neříkej." řekla Alice Emmettovi. Sebrala ze země polštář a vrátila ho zpátky na své místo. "Už teď má Edward jednu neúnavnou ctitelku, která mu nedá na chvíli vydechnout.."

Edward znovu zavrčel a chytil se nešťastně za čelo. Esme slezla ze štaflí a přisedla si za ním. Pohladila ho po vlasech: "Já vím, že ze začátku je to vždycky těžké, ale ono se to brzy urovná.. Pokusím se promluvit s ředitelkou, jestli by to nešlo nějak zařídit.. Teď běžte do města a nakupte všechno, co budete zítra potřebovat. Za chvíli budou zavírat obchody, tak ať to stihnete....."