26.

Boston - USA, léta Páně 1950

Slečna Pattwellová byla velmi váženou osobou. Ředitelský post na East Boston High School zastávala již dvacet let. Za celou tu dlouhou dobu škola jen vzkvétala. Z malé bezvýznamné instituce pro výchovu dívek se vypracovala díky pevnému vedení na jednu z nejvyhledávanějších škol ve městě. Jedna budova se rozrostla na celý kampus a kromě dívek bylo umožněno navštěvovat školu i chlapcům.. Avšak bylo velmi dbáno na mravní kázeň! Slečna Pattwellová na to dohlížela osobně. Taktéž byly zavedeny školní uniformy, které měly zabránit šikaně...

Slečna Pattwellová seděla za svým bytelným stolem a s potěšením pozorovala fotografii na stěně. Byla na ní vyfocena, jak si potřásá rukou se starostou.. Z jejího rozjímání ji vyrušilo nesmělé zaťukání na dveře. Ředitelka sebou trhla.

"Dále!" zaskřehotala svým vysokým hlasem. Dveře se otevřely a v nich stála dokonale upravená dáma v lahvově zeleném kostýmku, který byl jistě ušitý přímo na míru. Její hlavu zdobil malý klobouček se závojíčkem. Ruce chránily rukavice z jemné teletinky..

"Promiňte paní ředitelko, doufám, že vás neruším..? Jmenuji se Esme Cullenová.. Poslala mě sem slečna Johnsonová z kanceláře.." promluvila ta neznámá příjemným melodickým hlasem. Ředitelka okamžitě nadskočila na křesle. To jméno už slyšela od kolegů.. Do města se přistěhoval velmi vážený pan doktor Cullen s rodinou...

"Ano samozřejmě paní doktorová! Vůbec mě nerušíte. Prosím, posaďte se.." pokynula k jednomu ze dvou volných křesílek naproti stolu. Esme se děkovně usmála a ladně se posadila. Slečna Pattwellová musela obdivovat každý její pohyb.. Byla naprosto dokonalá..

"Jistě už jste slyšela, že jsme se s mým mužem přistěhovali před několika dny. Naše rodina je početná. Pánbůh nám bohužel s manželem nedopřál vlastní děti, ale bylo nám umožněno adoptovat sirotky. Všichni naši svěřenci jsou ve věku 16 a 17 let. Slyšela jsem, že vaše škola je ta nejlepší ve městě, a proto jsem vás chtěla požádat, jestli je možné je sem zapsat...? Vím, že je začátek druhého pololetí, ale mé děti jsou bystré a vše brzy doženou... Tady jsou jejich vysvědčení z předchozích škol.."

Pattwellová otevřela složku a zvědavě nahlédla. Edward Cullen... vynikající prospěch, Emmett Cullen.... vynikající prospěch, Rosalie Hale... vynikající prospěch, Mary Alice Cullen... vynikající prospěch, Jasper Hale.... vynikající prospěch..

"Paní Cullenová, tento postup opravdu není běžný, ale jak vidím, vaši svěřenci jsou opravdu excelentní studenti! Rádi je přijmeme do našeho kolektivu. Jestli vám to nebude vadit, doporučuji, aby započali pravidelnou školní docházku již od zítřka.."

Esme se zářivě usmála: "Děkuji vám mnohokrát za ochotu. Svým dětem to vyřídím. Již se těší na nové prostředí a profesory.." podala ředitelce ruku. Pattwellová se při tom doteku zachvěla. Prostoupil jí takový zvláštní pocit. Rychle se usmála, aby paní Cullenová nic nepoznala a doprovodila ji ke dveřím.

"Stavte se prosím ještě u slečny Johnsonové. Dá vám školní uniformy a rozvrhy hodin.."

"Ježiši?? Co to je za příšerné hábity??!" ohodnotila školní uniformy Rosalie a štítivě upustila šedivou látku zpátky na stůl.

Esme se chápavě usmála: "Já vím Rosalie, že nejsou nic moc, ale ta škola je nejlepší ve městě.. Budete se s nimi muset smířit.. Ale slibuji, že ještě tento týden vám nechám ušít stejné, na míru u švadleny.."

Emmett stál vedle své ženy a přiměřoval si černé kalhoty a bílou košili. Už na pohled mu byly malé.. Esme si toho všimla: "No vidím, že tam budu muset skočit ještě dneska a zaplatit si express vyřízení.."

Emmett se pobaveně zachechtal: "To víš.. na sedmnáctiletého studenta jsem dost vyvinutý.. Takového svalovce tam asi ještě neměli. Z chodby se přišoural Edward. Jako první se nasoukal do své nové školní uniformy. Černé kalhoty mu byly veliké. Bílá košile celkem seděla, ale kravatu se školním znakem měl spuštěnou na půl žerdi. Tvářil se nešťastně, ale i přes to všechno to byl pořád ten krásný a dokonalý Edward. Emmett propukl v huronský chechot: "Brácho, ty máš teda ránu.." ohodnotil ho. Edward se zamračil: "Ale alespoň se do toho nasoukám, na rozdíl od tebe.. Jsem zvědavý, v čem zítra půjdeš ty.." Emmett na něho místo odpovědi ukázal neslušné gesto a zase se začal smát.

Esme Emmetta plácla přes ruku: "Taková gesta ve svém domě nestrpím!! Zavolejte Alice a Jaspera. Půjdeme ke švadleně, ať vám vezme míry. Dám jí, co si bude přát, když do zítřka stihne ušít pět nových uniforem.."

Ranní nebe bylo pod mrakem. Parkoviště East Boston High School se rychle zaplňovalo auty studentů. Všude byla spousta hluku a povyku. Studenti se zdravili mezi sebou a bavili se o nadcházejícím dni. Tématem číslo jedna byla zpráva, že se do města přistěhovala rodina doktora Cullena. To by mladé moc nezajímalo, ale to, že doktor má pět potomků, kteří podle povídání vypadají více než dobře, to bylo pro nudné dění ve městě něco jako atomová bomba nad Hirošimou..

Zvědavci nemuseli čekat dlouho.. Na příjezdové cestě se objevilo luxusní černé auto. Zastavilo na jednom z posledních volných míst poblíž vchodu a dveře se otevřely.. Na chodník vystoupily čtyři neskutečné bytosti.. Studenti střední školy stáli bez hnutí a s otevřenou pusou sledovali nečekané divadlo. Čtveřice byla stejně jako oni ve školních uniformách, ale jejich uniformy vypadaly nějak lépe, než ty, co měli ostatní.. Dokonale jim padly a vyzdvihovaly jejich přednosti.. Černovlasá dívka, až étericky krásná, byla tak drobná.. Držela se za ruku s vysokým blonďatým chlapcem, který se tvářil nepřístupně. I on byl dokonale krásný.. Obrovský svalnatý černovlasý chlapec se potutelně usmíval. Za ruku držel zlatovlasou bohyni. Čumilům - ze stran chlapců v tu chvíli musely téct sliny, při pohledu na tu nádheru a ladné pohyby. Taktéž její sukně byla o nepatrnou část kratší a dovolila tak pohled na její dokonalé nohy. Čtveřice se vydala k budově školy. Z auta vystoupil poslední člen Cullenovic rodiny. Taktéž v dokonale padnoucí uniformě. Bronzové vlasy ležérně rozcuchané, kravata trochu povolená.. Dívky při pohledu na něj vydechly blahem. Nikoho podobného v životě nepotkaly. Ve všech dívčích hlavách se honila jediná myšlenka: Půjde se mnou na rande???

Edward se nesouhlasně zamračil a pospíšil si, aby dohnal své sourozence. Do budovy vešli společně.....