22.

Rodina - 3.část

Lansing - USA, leden, léta Páně 1950

"To jsem si mohl myslet, že nevydrží nápor mé nehynoucí vášně." Jasper se teatrálně postavil a chytil se za srdce. "Naše manželství nemůže být naplněno.." Alice se svíjela smíchem na troskách postele. Jasperovi zacukal koutek.

"Myslím, že by sis měl něco obléct. Ten pán od naproti je už dost starý a z té tvé nahoty by ho taky mohla trefit pepka.." vysoukala ze sebe Alice mezi záchvaty smíchu a ukázala na okno, kterým bylo vidět na protější dům. Jasper se otočil a ukázal tak víc než předtím.. Jako by Alice nemluvila o infarktu. Muž kolem padesátky stál ve zhasnutém okně. Normální smrtelník by ho neviděl, ale Jasper s Alice smrtelníci nebyli. Jasper se rozverně uculil a na muže zamával. Do chlapa jako když střelí blesk. Zmizel za záclonou.

"To nečekal, prasák jeden. Buď ráda, že nevíš, co před chvílí cítil.." pochechtával se Jasper. Alice si zakryla rukou oči: "Dost! Detailů mě můžeš ušetřit... Dokážu si to domyslet a to mi stačí.."

"Jasper se ladně položil vedle Alice a zavrněl: "Kde jsme to skončili?"

Alice se zatvářila naoko vážně, ta hra se jí začínala líbit: "Chtěl jsi tady něco naplňovat, ale já jsem cudná dívka... Bez manželského lože to nepůjde.." Jasperovi přeběhl po tváři pobavený výraz: "A co takhle sprcha? Tam jsme dneska ještě nebyli??"

"Tobě nestačila ta hodina, co jsi se tam před chvílí ráchal?" odpověděla na jeho nabídku Alice. Jasper nasadil štěněčí pohled. Ten na Alice vždy působil.. Souhlasila pak s čímkoliv..

"Ne nestačila, protože jsem tam byl sám a bylo mi smutno.."

"Ale nepovídej.. Přece ti tam dělala společnost tvoje gumová kachnička.." dostala Alice další záchvat smíchu. Jasper ji povalil na trosky postele, která se záhy propadla o několik dalších centimetrů. Chytil její ruce a sevřel je ve svých dlaních jako do svěráků.

"Ty.... Zlobíš! Asi ti dám na holou..." oznámil s vážnou tváří.

"Chachacha." smála se Alice a snažila se dostat z Jasperova sevření.

"Už vím, co udělám.." přivřel Jasper nebezpečně oči. Alice v tu chvíli ucítila tlak v hlavě. Měla další vidění....

Okamžitě věděla, že je v domě u jezera. Tentokrát byla tma. Dům vypadal opuštěně. Ale bylo to jen zdání.. Ze stínů se vynořila mužská postava. Na hrudi se mu zalesklo něco kovového.. Odznak. Vidění se zostřilo. Rozpoznala policejní uniformu. Muž se obezřetně plížil pokojem. V rukou svíral služební zbraň. Potom se všechno seběhlo příliš rychle. Alice uslyšela několik výstřelů. V místnosti se objevil ten tmavovlasý upíří hromotluk. Skláněl se nad něčím, co leželo na zemi...

"Já jsem nic neudělal. To ta kulka, odrazila se ode mě a zasáhla ho.." skučel hromotluk.

"Je mrtvý." promluvila záhrobně blonďatá kráska, která se dotýkala policistovy krční tepny. Krev začala vytékat z rány.. V upířích očích se zrcadlila žízeň..

Jaspera přešlo všechno žertování. Alice sebou konečně přestala škubat, ale v jejích očích byl neskrývaný děs.

"Jaspere.." zasténala. "Stane se něco strašného..."

"Co přesně jsi viděla?" zeptal se věcně Jasper.

"Ta upíří rodina. Bude to nešťastná náhoda. Zemře člověk.. Proto jsem je předtím viděla... My jim musíme pomoct!! Jen si musím vzpomenout, kde jsem to jezero předtím viděla!"

"Popiš mi to místo!" přikázal Jasper Alice.

"Velká vodní plocha. Kolem les a .... majáky.. Řada bílých majáků.." popisovala Alice co nejdetailněji.

"Majáky?" potvrzoval si Jasper. "Myslím, že vím, kde to je.. Jestli je to v Americe.. Kolik máme času?"

"Nevím přesně." zaskučela bezmocně Alice. "Den, maximálně dva.."

"To bychom mohli stihnout, ale musíme vyrazit okamžitě.." ukončil debatu Jasper.

Detroit - USA, leden léta Páně 1950 (16 hodin do osudné chvíle)

Bratford byl tělem i duší stoprocentním policistou. Případy vyšetřoval s buldočí urputností. Jak se do něčeho pustil, nenechal toho, dokud kauzu neobjasnil a viník neskončil za mřížemi. V posledních dnech ho trápila jedna věc. Sice se nic nestalo, ale jeho vyšetřovatelský čuch větřil potíže. V okolních revírech se již několik let pravidelně ztrácela zvěř. Zprvu to myslivci přičítali škodné, ale i po několikera honech, nenašli žádného predátora, který by úhyn zvěře mohl mít na svědomí..

Po domluvě s nadřízenými se rozhodl obejít odlehlé domy na okraji města. Na dnešní den si naplánoval dvacet návštěv. Dům váženého pana doktora Caltona si naplánoval na závěr. Sice by to nepřiznal ani sám sobě, ale pan doktor ho děsil. Sice vždy, když se s ním setkal, doktor byl vždy milý a ochotný, ale i přesto z něj vyzařoval takový zvláštní chlad.. Bratford potřásl hlavou a vrátil se do reality. Oblékl si teplou bundu a zastrčil pistoli do pouzdra na boku. Málokdy ji použil, ale jistota je jistota.... Zavřel za sebou dveře kanceláře.

"Tak čau Johne. Mám dneska pochůzky. Tipuju, že se to zase protáhne.. Uvidíme se zítra!"zavolal na svého kolegu, který na něho mával z protější kanceláře a vyšel z budovy. Venku bylo mrazivé lednové ráno. Přitáhl si nákrčník bundy blíž k bradě a spěchal ztichlou ulicí k autu....