Alice to měla výborně promyšlené. Letadlo dosedlo na ranvej chvíli po setmění. Nic nebránilo tomu, vydat se do víru velkoměsta. Nehodlali se zdržet dlouho. Jasperova rodná vesnice byla tři sta kilometrů na jihovýchod. Utíkali.. Jasperovi se v hlavě honilo milión protichůdných myšlenek. Těšil se. Byl zvědavý, ale také vyděšený. Naprosto netušil, co uvidí..

Městečko bylo stejně ospalé, jak si ho pamatoval. Bylo něco před půlnocí a všude ležela poklidná tma. Všichni spali. Noční návštěvníci došli až na konec nevelké ulice a dali se prašnou ulicí dále na sever za město. Jasperův rodný dům by měl stát asi dva kilometry odtud. Čím více se blížili k cíli, tím pomaleji a svázaněji Jasper šel. Alicina ruka mu do dlaně vklouzla jakoby mimochodem. Povzbudivě se na něho usmála. Došli až k tlející závoře. Celý pozemek byl obehnán ostnatým drátem a na závoře sotva držela oprýskaná červená tabule s nápisem Danger. Neutěšené místo.. Při pohledu na dům se Jasperovi sevřelo srdce. Překročili závoru a pokračovali v chůzi po příjezdové cestě. Dům byl opuštěný a v katastrofálním stavu. Tam, kde dříve stála ohrada pro koně, se nyní povalovalo staré železné haraburdí. Bílé dřevěné trámy na domě byly úplně černé a prolezlé dřevomorkou. Schůdky na verandu ležely v troskách.. Jasperovi se na tvářích zaleskly slzy. Věděl, že nic už nebude jako dřív, ale skutečnost ho vyděsila. Kolik uplynulo let? 88 od chvíle, kdy narukoval? Byl zázrak, že dům, o který se očividně nikdo nestaral už dávno nespadl.. Překročil rozbité schody a dostal se ke dveřím. Byly zatlučené několika tlustými prkny. Bez problémů je odtrhl a vešel dovnitř. Alice ho tiše následovala. Uvnitř to vypadalo o něco lépe než venku, ale i tak to nebyl pěkný pohled. Střechou sem roky zatékalo. Stěny porostl zelený mech, nábytek byl pryč. Jediné, co zůstalo byla rezavá kamna v rohu místnosti.
"Vítej v mém domě." řekl ponuře Jasper. "Až tady vidím, co dokáže čas a zmar. Kdyby mě tehdy Alexa nezachránila, nebyl bych teď víc než prach.."
Alice Jaspera něžně pohladila po tváři, stoupla si na špičky a natahovala se pro polibek. Jasper jí ho rád uštědřil. "Promiň, nechal jsem se unést prostředím.. Když jsem byl malý, snil jsem, že do tohoto domu přivedu svou rodinu. Že tady se svou ženou budeme vychovávat kopu dětí. Měl jsem sen, že budu chovat ušlechtilé mustangy.. Kde je těm snům konec?.." mávl významně rukou po místnosti. Alice ho naprosto chápala. Za ta léta mnohokrát pomyslela na to, že nikdy nezplodí potomky. A o to víc na to myslela, když poznala Jaspera. Měli by krásné děti..
"Já vím, Jaspere.." zašeptala do ticha a oči se jí zalily zrádnými slzami. Rychle si je chtěla setřít, než si toho Jasper všimne, ale on byl rychlejší. Vzal její obličej do dlaní: "Byl jsem ztracený a můj život neměl žádný smysl, ale teď, když jsem s tebou, připadám si lepší a konečně mám smysl svého života. Teď už mi záleží jenom na tobě. Tady to všechno mi otevřelo oči. Už nejsem Jasper Whitlock. Ten zemřel a je tomu dávno. Teď jsem Jasper - upír. To, že mám v sobě lidské pocity je tvoje zásluha. Kdyby jsi mě nenašla, stalo by se ze mě necítící monstrum, co žije v kanálech.." Jasper mluvil tak naléhavě, a pak Alice naprosto překvapil. Chytil jí za ruku, poklekl na jedno koleno a zadíval se jí naléhavě do očí: "Vím, že ti to příjde naprosto šílené, ale já o tom uvažuju už delší dobu a musím to udělat.. Mary Alice Brandonová, chceš se stát mou ženou?"
Alice stála jako přimražená. Měla pocit, že má halucinaci a v té halucinaci jí Jasper žádá o ruku. Zatřásla hlavou a zamrkala. Obraz klečícího Jaspera zůstal, takže to musela být pravda...
"Ano Jaspere, chci!" odpověděla.