Paříž - Francie, Vánoce léta Páně 1948
"Pojď dál. Tady budeme v bezpečí.." otočila Alice klíčem v zámku a otevřela bytelné dřevěné dveře. "Já vím, není to nic moc. Majitel byl štěstím bez sebe, když se této studené tmavé špeluně zbavil.. Ale je to příjemné, mít se kam vrátit.." Jasper opatrně vstoupil do malinkatého pokojíčku v podkroví oprýskaného domu v latinské čtvrti. Světlo sem pronikalo pouze nepatrným kulatým oknem umístěným ve štítě. Nedůvěřivě pozoroval každý centimetr místnosti. Jen postel, křeslo a stůl. V rohu pak ještě přenosné umyvadlo.. Jasperův pohled se stočil zpátky na postel. Alice si toho všimla: "Asi se divíš, proč tady mám postel, že? Sice nemůžu spát, ale ráda ležím a sním s otevřenýma očima.." Jasper přivřel oči a podíval se na ni takovým zvláštním způsobem až se z toho jemně zachvěla a rychle se podívala jinam.  Zavřela za sebou dveře a přešla k dřevěnému stolku, na kterém stála petrolejová lampa. Chvějícíma rukama ji zapálila. Pokoj se oblékl do měkkého žlutého světla. Jasperovy oči se magicky leskly. Dneska měly medovou barvu, ale těsně kolem zorniček byl i odstín rudé. Známka toho, že nedávno neodolal lidské krvi..
Alice zahnala nepříjemné myšlenky: "Není tady zavedená elektřina." omlouvala se za lampu. Jasper byl jako na trní. Nevěděl, co si počít. Už si nepamatoval, jaké to bylo, být někde vítán..

"Asi máš plno otázek?" prolomila trapné ticho Alice. Jasper němě přikývl a konečně se rozhodl posadit do omšelého křesla. Sedák pamatoval ještě dobu Ludvíka XV. Pod tíhou Jasperova těla nesouhlasně zasténal. Ten se lekl a prudce vyskočil. Alice se musela pousmát. Bylo to tak lidské.. Přece jen v něm něco zůstalo..
"Neboj se. Klidně se posaď. Sice protestuje, ale jinak je pevné, jako nové.." Jasper se chvíli rozmýšlel, pak ale poslechl a znovu usedl. Rozpačitě se usmál a nesměle promluvil: "Žiješ jako člověk.."
"Ano." odpověděla. "Tohle je můj první domov, který jsem si koupila.. Je to příjemné, nemuset každé ráno přemýšlet, kam se schovám." Jasper se smutně pousmál: "Žiješ vedle lidí.. Jak dokážeš odolat vůni krve?"
"Nikdy jsem neochutnala lidskou krev.." zašeptala nesměle. Svou odpovědí Jaspera naprosto šokovala.
"Nikdy??! Ani když jsi byla čerstvě proměněná? Jak je to možné??"
Kdyby byla Alice člověk, určitě by se červenala, ale otázka byla vyslovena a ona musela odpovědět: "Je to těžké vysvětlovat. Mám takový dar.. vidím, co se v budoucnu možná stane.." Jasper byl naprosto fascinovaný. Napjatě seděl a poslouchal. Alice pokračovala: "Vždy, když jsem měla podlehnout, zjevil ses mi ty a já jsem nebyla schopná pít. Jen díky tobě jsem nikdy nezabila člověka..." Při poslední větě se nepatrně zajíkla a s očekáváním se podívala na Jaspera. Ten seděl bez hnutí, v obličeji opět ten zvláštní výraz..
"Aha.." to bylo to jediné, co ze sebe dostal.
"Viděla jsem tvé pochybnosti a boj se svědomím. Začala jsem tě hledat, ale vždycky jsi byl napřed. Už jsem myslela, že se nikdy nepotkáme, a pak jsem tě zahlédla.."
Jasper se konečně uvolnil a i atmosféra v místnosti se změnila. Alice obklopilo hřejivé teplo a radost. Přímo by si na něj mohla šáhnout..
"Mám také dar.." pousmál se Jasper. "Manipuluji s pocity, proto se teď cítíš tak dobře, i když jsi před okamžikem byla nervózní.." Alice na něho překvapeně pohlédla a usmála se. Jasper jí úsměv vrátil.
"Děkuju." postavil se a přisedl si k Alice na postel. Chytil jí za chladnou dlaň a políbil konečky prstů. "Děkuju, že ti na mně záleželo tak, že jsi šla a hledala něco, co třeba nemuselo být ani skutečné.. Dřív jsem to nechápal. Neustále jsem něco hledal. Myslel jsem, že je to lidská společnost, ale teď vidím, že celou tu dlouhou dobu jsem hledal tebe, Alice.." Její jméno vyslovil s takovým citem, že Alice vyhrkly slzy dojetí. Nikdy nevěřila, že bude tak šťastná. Japer jí setřel slzy ukazováčkem a něžně ji políbil na tvář. Alice zavřela oči. Bylo to tak nové, ale přitom tak známé. Jasperovy rty se něžně přitiskly k jejím. Místností proudila ta nepopsatelná energie. Alice cítila Jasperovu touhu. Polibky se staly útočnějšími.. Alice se jemně odtáhla: "Já... nikdy jsem ještě.." zakoktala nervózně. Jasper se něžně usmál a pohladil jí po tváři.
"Neboj se. Povedu tě.." zašeptal a vše se propadlo do sladkého víru....