Paříž - Francie, léta Páně 1948
Jasper už roky putoval. Navštívil všechny kouty světa. Známé i neznámé. Ze začátku ho krása divoké panenské přírody fascinovala, ale po těch letech byl znuděný, unavený... a sám. Shadow zemřel před více než 15 lety. Chyběl mu. Sice to bylo jen zvíře, ale Jasper ho považoval za svého přítele. Za člena rodiny..
Druhá světová válka v něm zabila poslední víru v lepší budoucnost. Lidé se vraždili  z nejmalichernějších pohnutek. Světu vládlo zlo a všechno obklopoval zmar a beznaděj..

Na každého upíra přijde jednou pocit, že věčnost momentálně není k vydržení. Že nedokáže dále žít.. Jasper měl dost takové existence bez jakéhokoliv smyslu. Rozhodl se, že skončí se svým bídným nesmrtelným životem. Avšak to, co vypadá jednoduše, ne vždy je takové jaké se to zdá.. Zkoušel všechny způsoby, co ho napadaly. Trávil se, skákal z velkých výšek, dokonce se nechal přejet tankem, ale bylo to marné. Nezemřel a musel nadále přežívat..

Myslel, že po těch letech odříkání, bude chuť na lidskou krev slábnout, ale bylo tomu spíše naopak. Jeho lidství se začalo vytrácet a na jeho místo se dostala hladová vyjící šelma. Nutila ho dělat věci, které by dříve zavrhl.. Skrýval se v temnotě pařížských katakomb. Několik let nepromluvil. A pak se to stalo. Do temných prostor se omylem zatoulal bezdomovec. Zemřel dříve než si stihl uvědomit, co se stalo.. Šelma bezmocně zavyla...

Paříž - Francie, Vánoce léta Páně 1948
Paříž! Perla Evropy. Město hudby, umění, krásných snů.. a lásky. Luxus, zlato šperky. Bída, špína, dekadence. To všechno byla poválečná Paříž. Lákala snílky, blázny, milence.. Přilákala i osamělou upírku...

Alice přestala věřit. Trvalo to tak dlouho a výsledky žádné. Začínala mít pocit, že vše je jen sen. Přelud, který si její mysl vytvořila jen proto, aby ji trápila a nutila hnát se od čerta k ďáblu.. Čím více se snažila a hledala, tím více se jí tajemný Jasper vzdaloval.
Viděla, že i on se trápí. Jeho vůle slábla. Jednoho dne jí zmizel v temnotě a už se neukázal. Měla strach, že se mu něco stalo..

 
Sněhové vločky se vytrvale snášely k zemi a halily šedivé ulice do bílých nadýchaných závojů. Mráz vytvořil na skleněných výplních oken ledové ornamenty. Město bylo svátečně vyzdobené. Blížily se Vánoce..
Alice procházela ztichlou ulicí. Bylo brzy k večeru. Všichni se ohřívali doma u teplých kamen. Jen osamělé existence v takový večer neměly stání. Alice zvědavě nahlížela do oken a snažila se nasát neznámý pocit. Jaké to asi je, když můžeš být s těmi, co tě mají rádi? Nikdy nepoznala, jaké to je mít někoho rád.. Od začátku byla sama. Nepoznala svou rodinu, toho, kdo ji změnil.. Byl zázrak, že zůstala tak silná. Její představy ji držely nad vodou. Od té doby, co zmizely, udělaly místo beznaději a strachu. Hluboko v sobě cítila, že Jasper žije, ale neproniknutelná temnota jejích vizí ji děsila. Vydala se zasněženou ulicí dál. Spěchala do Boloňského lesa..

Temná náruč přírody ji přívětivě zvala dál. Chtěla jí vyhovět, když zahlédla něco rušivého. Asi sto metrů od ní se mihla mužská postava. Schovala se za nejbližší strom a čekala. Muž se rozhlédl a sklonil k poklopu od kanalizace.. Alice zkameněla překvapením. Tvář muže byla potřísněná krví a celkově měla divoký výraz, ale poznala by ji mezi miliony ostatních..

"Jasper.." zašeptala překvapeně.

Muž se naposledy rozhlédl a zmizel v podzemí. Poklop za ním s jemným zašramocením zapadl.
Alice nevěřila vlastním očím. Nevěděla jestli plakat, nebo se smát. Měla strach, že až se pohne vše zmizí..
Rychle doběhla k poklopu a odsunula ho. Čekala na ni neproniknutelná temnota. Všechno jí došlo. Proto nic neviděla.. Vrhla se dolů. Dopadla měkce a neslyšně. Jako když kočka seskočí ze stromu. Podzemí se skládalo z několika kanalizačních rour. Dvě byly zakončené mřížemi. Zavětřila. Příjemná vůně jí naplnila plíce. Vydala se doleva. Po několika stech metrech se ve stropě objevil nenápadný průlez. Alice se vyšvihla nahoru a prolezla do širší chodby vyhloubené přímo v kameni. Musela se dostat do nějakých katakomb. Po celé jedné straně bylo naskládáno obrovské množství lidských kostí. Všechny byly minimálně sto let staré. Ponurejší místo už dlouho neviděla.. Odněkud sem přicházelo mlžné světlo.. Opatrně se pohnula, popoběhla ke světlu a chystala se nakouknout za roh. Upír se na ni vrhl naprosto nečekaně. S vrčením ji povalil a začal drásat růži. Alice byla v šoku, ale základní instinkty pracovaly za ni. Také zavrčela a shodila ze sebe běsnícího tvora. Teď naopak ona skočila na něj a snažila se ho znehybnět. Nepříčetný Jasper sebou škubal a hrozivě vrčel. Byl jako pes, co je nakažený vzteklinou..

"Uklidni se! Nepřišla jsem ti ublížit!" snažila se ho Alice uklidnit, ale Jasper jakoby vůbec neslyšel. Mlátil kolem sebe a cvakal zuby. Alice měla co dělat, aby se jeho chrupu vyhla: "Nechej toho! To nejsi ty! Něco v tobě si přece musí pamatovat, jaký jsi byl předtím, Jaspere!"
Jasper ztuhl. Slyšel své jméno. Překvapeně se podíval na svou oběť. Byla to krásná černovlasá dívka. Dívala se na něj těma nejněžnějšíma očima. Ona se ho neštítila..

"K..kdo jsi?" vydoloval ze sebe po mnoha letech první slova.

Alice se usmála a povolila svůj stisk. Postavila se: "Přišla jsem, abych tě zachránila.. Pátrám po tobě už spoustu let.. Myslela jsem, že to ani nedokážu, ale osud to chtěl, a tak  jsem tady.. Pojď, pomůžu ti.."
Japer se tvářil naprosto nechápavě. Jakoby zapomněl význam slov. Ta krásná dívka nejen, že znala jeho jméno, ale nabízela mu pomoc? Že by existoval Bůh? A poslal mu svého anděla, aby ho vyvedl z pekla? Dívka se krásně usmívala. Podávala mu ruku. Jasper se jí chytil a postavil se. Nepřestal ji držet. Stáli těsně u sebe. Jasper byl oproti Alice obrovský. Vzhlížela na něho šťastným pohledem. Proudila mezi nimi zvláštní energie. Jasper cítil, jak z něj padá tíha všech věků..

"Jak se jmenuješ můj anděli?" zeptal se.

Anděl se usmál: "Alice."