News

Edward Cullen

The Cullens

Bella Swan

Friends

Werewolfs

Vampires

Stephenie Meyer

Forum

 

 

 

14.

Okouzlená/Osamělý - 1.část
 


Někde ve střední části USA, léta Páně 1920
Les byl temný, ale tam, kde se stromy úplně nedotýkaly, prosvěcovaly temnotu sluneční paprsky. Malovaly na mokrém listí magické obrazce. Začínal nový den.. Vítr šuměl v korunách stromů. Lístky se třepotaly, jakoby žily svým vlastním hemživým životem.. Tíživé ticho přerušovaly jen výkřiky ptáků. Lesní svět se probouzel. Končila tíživá noc..
Ve skalách hvízdal vítr. Všude byl klid a mír.. Nic nerušilo poklidnou atmosféru začínajícího dne.. Jen jedna věc do tohoto prostředí neseděla..

Kousek od skal leželo dívčí tělo. Tmavé dlouhé vlasy zaváté listím. Dříve bílé šaty, byly místy potrhané a špinavé. Dívka nejevila známky života, přesto nebyla mrtvá.. Jemná mléčná pokožka barvy slonové kosti vydávala jemnou záři.. Několik slunečních paprsků si prorazilo cestu mezi korunami stromů a dopadlo dívce přímo do obličeje.. její pleť začala zářit jako tisíce démantů..

Ostré sluneční světlo se nemilosrdně zahryzlo do Aliciných bledých víček.. Ta bolest ji probudila. Instinktivně si zakryla obličej paží a vylekaně se posadila. Chvíli trvalo než se mohla rozhlédnout. Naprosto netušila, kde je a co tady dělá.. Vlastně netušila vůbec nic. Snažila si vzpomenout, ale v hlavě viděla jen naprostou temnotu.. Věděla, že se něco důležitého stalo, ale ať chtěla sebevíc, dokázala si vzpomenout pouze na své jméno..
Okouzleně sledovala hru světel a stínů na své pokožce. Vítr jí čechral vlasy. Všechno bylo tak ... nádherné. Jakoby v životě nic podobného neviděla.. A taky že neviděla.. Všechno pro ni bylo nové.. Každý strom, keř, kámen, vše obklopovala jemná záře..

Nasála svěží lesní vzduch.. Do nosu ji uhodila příjemná vůně. Pocítila děsivě svíravý pocit v útrobách. Stiskla si břicho dlaněmi a zasténala bolestí..
Ucítila tlak ve spáncích..
Viděla sama sebe, jak běží lesní krajinou. Ohromující rychlostí pronásledovala prchající srnu. V příštím okamžiku ji dostihla a jediným skokem povalila na zem.. To, co Alice viděla potom, ji vyrazilo dech.. Jako lačná šelma se krmila krví srny přímo z jejích žil..
Měla vidění.. To si taky pamatovala.. Dokázala vidět budoucnost..

"Ale tohle přece neudělám!!?" řekla nahlas.
V lesním podrostu se mihl stín.. Alice prudce otočila hlavu za zvukem.. Srna. Přesně ta samá, co viděla ve své předtuše.. Do nosu ji znovu zasáhla ta příjemná vůně. V ústech se nahromadily sliny. Měly takovou divnou pachuť.. Útroby se bolestně zkroutily.. Srna tušíc nebezpečí, rozběhla se divoce pryč.. Za ní vyrazil lačný predátor..

Alice se propadala v nádherné extázi. Její tělo získávalo s každým polknutím novou sílu. Byla to naprostá euforie.. V té chvíli neexistoval strach, pochybnosti, ani výčitky.. V uších jí hrály vítězné fanfáry..
Šelma dohodovala.. Požitkářsky si otřela krev ze rtů.. Tehdy jí to došlo.. Alice už neexistovala. Zemřela. Stala se nočním přízrakem..

 

New York - USA, léta Páně 1931
Městem korzovaly tisíce lidí. Taxíky s hlučným troubením varovaly neukázněné chodce, co se střemhlav vrhali pod kola projíždějících vozů. Každý někam spěchal. Až na jednoho muže..
Jasper měl vražené ruce do kapes saka. Bez známky zájmu šel, kam ho nohy nesly..
Od jeho odjezdu z Chicaga uplynul jeden měsíc. V životě upíra to bylo méně než mžiknutí oka.. Měl dost americké půdy. Rozhodl se, že opustí kontinent a odcestuje do Evropy, a dál na východ. Do divokých zemí, kde věřil, že najde klid. Daleko od lidské společnosti.. Nechtěl opakovat svou chybu.. Chtěl navštívit nejvyšší pohoří, nejhlubší propasti, tisíce let opuštěná města v pustinách... Čekal na odjezd své lodi. Mauretania byla přes své stáří pořád luxusní. Cestovali s ní nejvýznamnější osobnosti doby.. Pro Jaspera měla jednu zásadní výhodu. Staré lodi byly plné hlodavců, kteří mu měli během plavby sloužit k obživě..
Vrazil ruce ještě hlouběji do kapes a přidal do kroku. Nemohl se dočkat odjezdu..
"Už zítra.." povzbuzoval se.
 

Někde ve střední části USA, léta Páně 1920
Alice byla sytá. Udivovala ji její nová přirozenost.. Běhala po lese sem a tam, jenom aby pocítila tu neuvěřitelnou rychlost. Zvedla obrovský, již na pohled velmi těžký kámen, a hodila ho proti skále. S ohlušující ránou se roztříštil na kousky a skála na několika místech pukla.. Alice si připadala jako malé dítě, které poznává cizí svět..

Když ji omrzelo testování svých schopností, posadila se na spadlý kmen a zauvažovala: "Nezůstanu přece pořád v lese? Chci poznat i něco jiného.."
V hlavě ji vyplula památka na jeden dávný sen. Seděla v loďce, která se kolébala na vodní hladině.. "Moře.." vydechla. "Ano, vždycky jsem chtěla vidět moře.." Na loďce nebyla sama.. Pohlédla vedle sebe. Viděla postavu, ale než stihla zjistit něco víc, vše se ztratilo ve tmě.. Alice nesouhlasně zavrtěla hlavou, jakoby tím chtěla vzpomínku přivolat zpět. Nepomohlo to.. Začalo se stmívat. Byl čas vyrazit. Podívala se směrem k zapadajícímu slunci a vykročila...

 
 

Hudba

Galerie

Top Videa

Videa

My Fiction

Fanfiction

Výzva

Kontakt

Other Webs