Chicago - USA, léta Páně 1931
Jasper se právě vracel z večerního lovu. Byl příjemně nasycen. Ta vůně ho zasáhla s takovou intenzitou, že nedokázal odolat. Věděl, že není moudré kontaktovat ji.. Musel ji vidět, mluvit s ní, dotknout se jí, zabít ji..
Shadow ucítil jeho pocity. Zaútočil.. Jasperovi se ho podařilo na poslední chvíli zastavit, ale musel použít svoji upíří rychlost. Ona byla v takovém šoku, že si toho naštěstí nevšimla.. Netušila v jakém by byla nebezpečí, kdyby věděla..
Cítil její pocity. Byla zaskočená, potom překvapená a nakonec, cestou domů ucítil i zájem a okouzlení.. Ještě to netušil, ale toto setkání ho zasáhlo víc, než bylo rozumné.. Nejlépe by udělal, kdyby okamžitě odjel a už nikdy ji nespatřil..

"Kde jsi byla??! Měla jsem hrozný strach.." vynadala Kate své spolubydlící hned mezi dveřmi.
"Musela jsem se projít. Nesledovala jsem čas.. Došla jsem až k jezeru.."
Kate si Christine zkoumavě prohlížela. Její kamarádka byla rozrušená. Nikdy ji takovou nezažila..
"Co se stalo??" zeptala se.
Christine se začervenala: "Pamatuješ, jak jsi mi povídala o tom novém nájemníkovi odnaproti a o jeho psu?"  Kate zvědavě přikývla.
"Dneska jsem ho potkala. U Michiganu.. Ten jeho pes je skutečně vlk, málem mě zakousl.."
"PÁÁNI.." vykulila Kate oči. "Jaký je? Mluvila jsi s ním??"
Christine se usmála: "Je neuvěřitelný. Měla jsi pravdu.. Nikoho takového jsem v životě nepotkala.. Když jsem byla s ním, všechny problémy jakoby odpluly daleko a zůstal jenom jeho příjemný hlas a tajemný pohled.. Všimla sis, že má medové zorničky?"
Kate se uchichtla do dlaně, popadla Christine za ruku a strhla ji vedle sebe na pohovku.
"Konečně! Už jsem myslela, že jsi z ledu.." prohlásila vítězoslavně.
Christine nechápavě stáhla obočí, až se jí na čele udělala drobná vráska.
Kate se znovu zasmála a dodala: "Konečně ses zamilovala, Christine.."

Tu noc se Christine zdál zvláštní sen. Nový nájemník v něm hrál hlavní roli..
Všechno se odehrávalo v nějakém domě. Christine hledala Jaspera. Potřebovala s ním mluvit, ale on se jí vyhýbal. Kdykoliv ho uviděla, zmizel.. Christine byla nešťastná.. Vzdala své úsilí a utíkala po schodech. Pryč. Ven z domu.. V tu chvíli Jasper změnil názor a začal za ní utíkat. Christine proběhla ven. Těžké ocelové dveře se zavíraly. Věděla, že až se úplně dovřou, už nikdy je neotevře. Neměly kliku.. Viděla Jaspera přes skleněnou výplň. Běžel k ní a volal její jméno. Bylo pozdě. Dveře se zavřely.. Jeho tvář byla tak neuvěřitelně smutná.. Christine se rozbrečela a probudila se.
Ležela ve své posteli, polštář zmáčený od slz..

 Ráno bylo stejně depresivní, jako její sen.. Nebe potažené šedivými mračny, ze kterých padaly miliony dešťových kapek a nevlídný studený vítr, který kapky se zuřivou zarputilostí tříštil o okenní tabulky..
Christine šla hledat práci. Úspory se tenčily..

"Tak vy jste pracovala v dílně jako švadlena.." Muž středního věku si jí zálibně prohlížel. Sjížděl svým chlípným pohledem každou část jejího těla. Christine to bylo krajně nepříjemné, ale práci nutně potřebovala..
"Momentálně nikoho nepřijímáme. Máme plno.. Ale pokud potřebujete práci tak nutně, jak jste říkala, měl bych pro vás řešení.."
Christine zbystřela: "Budu vám vděčná za každou pomoc. Opravdu musím sehnat práci."
Muž se usmál: "Rád pomáhám.. Mám přítele. Vede jeden podnik v North Side. Shání nové posily.." Otevřel šuplík ve svém psacím stole, vytáhl malou bílou kartičku a podal ji Christine: "Tady máte adresu a telefon.."

North Side stejně jako South Side nepatřilo mezi nejlepší části Chicaga. Bylo zde více skladišť, než obytných domů. Christine překvapilo, že by tady byl nějaký podnik, ale adresa na vizitce seděla. U dveří nízké budovy stál obrovský muž. Když mu Christine řekla proč jde a kdo ji posílá, muž otevřel železné dveře a vpustil ji dovnitř. Prostory byly veliké, ale tmavé a intenzivně zapáchaly kouřem z cigaret a doutníků.
"Hledáte někoho?" ozvalo se za jejími zády. Christine se otočila a uviděla docela pohledného, asi třicetiletého muže. Jeho snědá pleť a černé oči prozrazovaly jeho hispánský původ. Usmíval se. Christine se bázlivě usmála: "Posílá mě pan Jones. Prý byste pro mě mohl mít nějakou práci..?"
"Á Fred.. Toho jsem nějaký čas neviděl. Jak se mu daří?.. Říkal, že bych pro vás měl práci?"
Christine přikývla. Muž vypadal mile.
"Fred měl pravdu. Opravdu vás zaměstnám, pokud budete chtít.."
"To víte, že chci! Budu dělat cokoliv!" spadl Christine kámen ze srdce.
Muž se vesele zasmál: "Jsem rád, že máte takový přístup. Potřebuji někoho schopného.. Potřebuji číšnici. Umíte nosit tác a obsluhovat?"
Christine přikývla: "Mám tři sourozence. Starám se o ně sama už pět let. Myslím, že to zvládnu.."
"V tom případě si můžeme plácnout a hned podepsat smlouvu.." podal muž Christine ruku.
"Jmenuji se Jimmy Stamos. Budu vás platit královsky, ale na oplátku vyžaduji naprostou poslušnost. Nesnáším odmlouvání a podrazy. Souhlasíte s mými podmínkami?"
Christine v hlavě zablikalo varovné světélko, ale nevšímala si ho. Měla práci, a navíc královsky placenou: "Souhlasím."

"Mám práci!" volala Christine z předsíně. Kate seděla v obývacím pokoji a spokojeně se tulila k Peteovi.
"Á nevšimla jsem si, že máš návštěvu. Ahoj Pete."
Mladík se vesele usmál a Kate radostně objala spolubydlící: "Kde budeš pracovat?"
"V jednom podniku v North Side. Budu pracovat jako servírka."
Kate se zkrabatilo čelo starostí: "V North Side? Tam přece žádné podniky nejsou, pokud vím.."
"Taky jsem si to myslela, ale jak vidíš nějaký tam je. Šéf byl velmi příjemný a ochotný. Budu dostávat královský plat!"
Kate to neuklidnilo: "Nevím Christine, ale nějak se mi to nezdá.."
Z vedlejšího pokoje vyšla starší paní: "Chlapci jsou najezení a teď spí."
"Děkuju paní Mathewsová. Jste zlatá!" usmála se Christine. "Peníze, co dlužím, vám dám příští týden.. Sehnala jsem novou práci."
Stará paní mávla rukou: "S tím si nedělejte starosti. Já už jsem své dostala.."
Christine nechápavě vykulila oči.
"Peníze mi dal ten pán odnaproti... Ten s tím hrozným psem.. Říkal, že vám to nemám říkat, ale znáte mě. Co na srdci, to na jazyku.."

Jasper ležel spokojeně na pohovce. Shadow pospával na zemi pod ním. Jasper věděl, že Christinina sousedka neudrží tajemství. Brzy přijde.. Znovu s ní promluví. Těšil se.. Zabušení na dveře ho vytrhlo z myšlenek..

"Proč jste to udělal?" přivítala ho místo pozdravu, rozpuštěné vlasy i šaty promočené. "Nemůžete platit moje dluhy!"
"A proč ne?" zeptal se Jasper bezelstně.
"Proto!" zdůvodnila to prostě Christine. "Vůbec mě neznáte a já neznám vás! ...A navíc, dneska jsem sehnala práci a vaši pomoc nepotřebuju!"
"Tak to vám opravdu ze srdce gratuluji a kde budete pracovat?"
Christine se nafoukla jako páv: "Bude ze mně servírka. V jednom podniku v North Side.."
Jasperovi zmrzl úsměv na rtech: "V North Side? To snad ne?.."
Christine už toho měla právě dost: "Co pořád všichni máte proti North Side?!! Ten podnik nevypadal špatně a šéf byl milý.."
Jasper chytil Christine za paže. Poprvé se jí dotkl. Christine se zachvěla. Jeho ruce byly tak chladné, ale dotek jeho kůže ji pálil i přes mokrou látku šatů. Uvědomil si to a pustil ji.
"Bydlím tady sice jen chvíli, ale vím, že North Side je centrem špinavého obchodu s alkoholem. Je prolezlý mafií.."
Christine se lekla. O mafii slyšela a o nelegálním obchodu s alkoholem taky, ale nikdy se s ním nesetkala osobně.
"Přeháníte!" snažila se to zlehčit. "To byl úplně normální podnik.." Vzpomněla si na Stamosova slova a naprázdno polkla.
"Sama víte, že mám pravdu. Musíte tu práci okamžitě odmítnout!" James propaloval Christine pronikavým pohledem. Znovu cítila to malátné poblouznění..
"To nejde. Podepsala jsem smlouvu.." zašeptala poraženě a rozplakala se. Jasper ji objal a pohladil po mokrých vlasech: "Nebojte se, Christine. Pomůžu vám.."