Pravda - za každou cenu!

Autorka: Bětka

3.Další krůček..

Za zadní kapsy mých oblíbených a na mnoha místech poměrně ošoupaných jeansů jsem vytáhla kreditní kartu a nemohla jsem si nevšimnout zaujatého pohledu provozovatele tohoto motorestu.Jeho výraz byl..nevím...eh...hladový?..ne to není ono..hmm...žádostivý.Nepozoroval jen tu kartičku-která jakoby v mé ruce zářila-ale bez ostychu se mlsně olizoval i při pohledu na mě!Bylo to nechutné a začínalo mě to pekelně rozčilovat. Co si o sobě sakra myslí? Měla jsem sto chutí otočit se na podpatku a utéct..jenže mít za zády policisty jsem opravdu nechtěla a navíc platit se prostě musí.Proto jsem s povzdechem vyťukala PIN,převedla určitou částku peněz a opět ji zasunula do bezpečí mých kalhot. "Budete mít ještě nějaký další přání slečinko?" Ozval se chlapík úlisným tónem ze kterého mi naskakovala husí kůže a předklonil se přes zaprášený recepční pult až ke mně.Do nosu mě udeřil zápach tak silný,že jsem se tak tak udržela na nohou a musela se dost ovládat,abych nezvracela.Pro jistotu jsem o krůček ustoupila a potřásla jsem hlavou,abych se zbavila toho odéru a posbírala rozutíkané myšlenky. "Jen jestli nevíte kde je tady půjčovna automobilů?" Zeptala jsem se a rozpačitě se poškrábala na čele. "Takže autíčko byste potřebovala...mhmh..a máte vy na to vůbec roky?" Pozoroval mě a vycenil na mě zažloutlé zuby v něčem co asi mělo-alespoň vzdáleně-připomínat úsměv.A co mě dostalo do varu ještě více bylo,že na mě ten dědek s pivním pupkem a téměř holou hlavou spiklenecky zamrkal.Zamrkal!!! Myslel si,že s tím na mě udělá nějaký dojem?..Oh..no teda!Opravdu infantilní..řekla bych,že jinak se to ani nazvat nedá. "Promiňte,ale tohle už opravdu není vaše starost!" Kysele jsem se usmála a optala se-teď už trochu navztekaně. "Ta půjčovna?!" "Ále jistě!Promiňte..to víte..takový čičinky jako vy se tady sotva ukážou." Ani není divu..pomyslela jsem si.Zase se na mě zakřenil a jeho pohled nestydatě proskenoval moje tělo od hlavy k patě,když se pohledem zasekl u mých nohou určitě mu neušel pohled na to,že špičkou boty nervózně poklepávám o hrubou,dřevěnou podlahu.Takže se-díky Bohu!-narovnal a pomalu,jakoby neochotně se otočil.Z jednoho šuplíku vyhrabal složenou mapu,otočil se zpátky ke mně a rozložil ji na pultu.Takže jsem se trochu předklonila,abych na ni dobře viděla a pozorovala jsem cestu,kterou mi ukazoval,když svým krátkým,tlustým a umolousaným prstem přejížděl po mapce."Nejbližší najdete tadyhle kousek za DC..maj to tam levný..i když vy asi žádnou nouzí netrpíte." Ani jsem si toho pořádně nevšimla,ale když jsem vzhlédla jeho upocený obličej byl nějak proklatě blízko tomu mému.Zase jsem se odklonila do bezpečné vzdálenosti a udělala jsem jenom dobře.Kdybych se skláněla nad tím kusem papíru o vteřinu déle,jeho hlava by mi vpadla přímo do výstřihu,který byl zarovnán do tvaru jednoduchého véčka. "Dobře!Děkuji..vezmu si ještě tu mapu." Vyhrkla jsem a vytáhla nejbližších 5 dolarů,které jsem hodila na pult a vytrhla mu plánek zpod rukou.Když už jsem se otáčela k odchodu a děkovala všem svatým,že bude klid ozval se ten chlápek znovu. "Nechcete třeba kousíček svízt?" Navrhl s nadějí v hlase-která nešla přeslechnout-a můj žaludek udělal při té nabídce nebezpečný kotrmelec.Představila jsem si-a to jen mlhavě-jak by to asi probíhalo. -Já a on-nikde živé duše-nejbližší odbočka k lesíku a potom..-brrr- "Echm." Vydolovala jsem ze sebe a pootočila k němu obličej,abych ucedila."To je od vás milé,ale nebude to nutné..já si už něco najdu." Křečovitě jsem se zasmála a potom už skoro pádila pryč,jenže když se má dlaň dotýkala kliky zaslechla jsem povzdech. "Škoda." Bylo první tiché zamumlání a potom zavolal silněji: "Tak někdy na viděnou slečinko!" Otočila jsem a viděla ten výraz v jeho obličeji.Zklamání,které se zračilo v jeho tváři,když na mě upíral toužebný pohled.Rychle jsem kývla a vpadla ven na čerstvý vzduch.Teprve,když se dveře zavřely jsme ulehčeně vydechla. "Huh."...Potřásla jsem hlavou a klopýtala pryč-k hlavní cestě-.Mapu jsem už stihla obratně poskládat dohromady a nacpat do tašky.Rozhlédla jsem se po okolí a strašně si přála,abych tady nebyla jediným osamělým človíčkem.Pár lidí už sice pobíhalo venku,ale bylo to vážně pouhé minimum.Došourala jsem se k silnici a odhodila tašku na zem.Pak jsem se na ni pohodlně usadila a..prostě čekala.Hodně mě udivil fakt,že na předměstí hlavního města Washingtonu je pusto prázdno.A tak jsem prostě čekala a čekala,protože mi ani nic jiného nezbývalo.Pokoušela jsem se stopovat,ale moc se mi nedařilo.Občas se mi zdálo,že-především pánové-přibržďují aby mi už už zastavili,ale pokaždé je zarazily vražedné pohledy jejich drahých poloviček.Když jsem si začala skoro zoufale myslet,že nemám šanci a dokonce jsem chvílemi uvažovala o návrhu toho maníka z motelu,prohnalo se kolem tak povědomé žluté auto.Záchrana! "TAXI!" Zakřičela jsem ze všech sil,vyskočila na nohy a zběsile máchala pažemi ve vzduchu.Ano!!! Zaječela jsem radostí v myšlenkách,když taxík opravdu zastavil a pak začal pomalu couvat směrem ke mně.Popadla jsem tašku a skoro se rozběhla tomu autu vstříc.Otevřela jsem dveře a s hlubokou úlevou naskočila dovnitř. "Ách!Děkuji,děkuji,děkuji!" Breptala jsem krapet zadýchaně a věnovala úsměv postaršímu pánovi,který vypadal sympaticky a hlavně se na mě nedíval tak nestoudně jako ten úchyl z hotýlku. "Ale to je v pořádku slečno.Tak kam to bude?" Usmál se vesele řidič a čekal na mou odpověď. "Jo..hned...mohl by jste mě zavést semhle?" Ukázala jsem mu místo na mapce. "Hm?..Ano,ano..myslíte tady tu půjčovnu mám pravdu?".."Přesně tak!".."Jak si přejete.Automobilová půjčovna na Hardrow Street 36." Zasmál se a zase se rozjel.Teď už opravdu k DC.Pohodlně jsem se rozvalila na měkkém sedadle a pozorovala ubíhající krajinu,která po chvíli přešla v zástup řadových domků či honosných vil lemovaných alejemi listnatých stromů.Všechno tady mělo jistý řád a jako na celek to byl moc hezký pohled.Čisté ulice..ne tak jako v New Yorku.Jenže jak to u našich velkoměst dopadá..čisté upraveně vypadající ulice přešly do toho stejného chaosu jako v každém jiném městě ve chvíli co jsme vjížděli do samotného centra.A tady,tady už to opravdu žilo.Všude panoval čilý ruch po širokých bulvárech se řinuly masy lidí a začínaly se vytvářet kolony na cestách...ale naštěstí jsem asi získala zkušeného řidiče,který se opravdu vyznal a stříhal to všemi možnými zkratkami takže jsme za chviličku opět vyjížděli z města ven a jeli jsme kolem rozestavěných bytovek a monstrózních obchodních center,které mě děsily už jako malou holku.Nakupování jsem opravdu moc nemusela,ale to je teď opravdu nepodstatná věc.Vlastně ji za chvíli budu muset řešit,protože bez čistého oblečení se opravdu dlouho neobejdu.“Tak a jsme na místě.Dělá to celých 39 dolarů prosím.“ Vyrušil mě z toku myšlenek řidič taxíku.Usmál se na mě a já nemohla jinak než vděčně úsměv opětovat.“Tady.“ Řekla jsem a vložila jsem do jeho rozevřené a již trochu vrásčité dlaně rovných 50 dolarů.“Moc vám děkuji..opravdu za všechno..prakticky jste mi zachránil život.Nashledanou!“ Loučila jsem se s tím sympatickým pánem,který teď vypadal trochu šokovaně.Asi nepočítal s takovýmhle dýškem od holky jako jsem já.“Ach děkuji mockrát slečno.Nashledanou a dávejte na sebe pozor!Takováhle divočina není zrovna bezpečným místem pro mladé dámy!“ Pokýval na mě hlavou a když už jsem stála i s taškou na chodníku zamával mi a já jeho gesto samozřejmě opětovala.Řidič nastartoval,otočil svůj taxík a zamířil zpátky do toho neustálého kolotoče kde možná lovil stejné „zoufalce“ jako jsem byla i já.Potom jsem se pořádně rozhlédla a pohledem se zastavila na ceduli s nápisem : Automobilová půjčovna!Auta všeho druhu-Rychle především levně! A jelikož byla půjčovna na druhé straně přes ulici tak jsem se ujistila ještě jednou,že obě strany jsou volné a když jsem trochu zklidnila srdeční tep,který mi trošku vystoupil aniž bych měla důvod s hlubokým nádechem jsem přeběhla přímo na druhou stranu.