Pravda, či lež

Autorka: Kaxa

5.část

,, Isabelo!“ zařval Aro na celý sál. ,, Jsem tak rád, že tě mám zpátky doma. ( to slovo mi přišlo divné. Byl toto opravdu můj domov?) Trochu jsem se o vás dva bál!“ řekl a kývl směrem k Thomasovi, který mu měl dát ,, hlášení“. Nevím, jestli se tomu dá tak říkat, když vás někdo prostě chytne za ruku a přečte si vše ve vaší mysli. Zase mě jednou potěšilo, že jsem proti všem darům imunní. Co by mi asi Aro řekl na  moje myšlenky? Řekl by mi pravdu, nebo by mě odbil tím, že se chovám jako malé dítě? Bez mrkání jsem ho pozorovala. Upoutalo mě totiž, že se chviličku hrozivě mračil a dokonce se mi zdálo, že vrčel. Měla to být snad reakce, na to, co jsem se dozvěděla? Každopádně, když skončil, tak se na Thomase široce usmál. Ten mu odpověděl kývnutím. Co to sakra mělo zase znamenat? ,, Co to..“ ,,Teď ne Isabelo, máme jiné povinnosti. Ptát se můžeš potom celou věčnost. Pověz mi, umíš tančit?“ tahle otázka mě překvapila.Přišla mi v tuto chvíli naprosto nepatřičná. Po chvilce mi však došlo, že se Aro neptá jen tak ze zvědavosti, ale že je to kvůli tomu plesu. ,, Ne neumím, jako člověk jsem nebyla zrovna nejšikovnější a nejstabilnější. Je to hodně důležité?“ opáčila jsem zdvořile. ,, Ano, je to naprosto nutné. Budeme potřebovat někoho, kdo je schopný tě to naučit. Thomasi mohl bys?“ ,,Ovšem!“ odpověděl mu pohotově Thomas a přitom na mě mrknul. ,,Bude to švanda, viď Izzie!“ ,, Hlavně ať se něco naučí. Doufám, že to nebude pro ní problém. Začněte prosím co nejdřív přeci jenom ples už je za dva týdny!“ s těmito slovy se s námi rozloučil. Dovnitř totiž vešla Heidi, která přivedla večeři.

O 10 dní později

,, Vypni to prosím! Bolí mě už z toho hlava!“ sykla jsem na Thomase. ,,Od doby co jsme se vrátili z Paříže neděláme nic jiného. Začíná mi to hrozně lézt na mozek!“ Thomas se na mne kouknul s omluvným úsměvem. ,,Já vím, že je to těžké! Ale koukni se na to z té lepší stránky. V tuhle chvíli tančíš jako naprostý profík. Už tě nemám co učit! Tak se furt tak nemrač a pověz mi, který je tvůj oblíbený!“ Nemusela jsem o jeho otázce dlouho přemýšlet. Bylo mi to jasné hned od prvního dne. ,, Tango! To je to nejlepší, co jsi mě naučil. Je tak energické a vášnivé!“ odpověděla jsem mu s úsměvem. ,, Tak dobře. Ten si u tebe zamlouvám na plese. A co kdybychom si ho zopákli hned teď?!“ s těmito slovy přešel taneční sál, který se nám stal posledních pár dní pokojem a pustil velkou hifi věž. Místností se rozezněla hudba. Rychlostí blesku přistoupil ke mně a uchopil kolem pasu. Bylo to tak osvěžující a příjemné, že jsem na bolest hlavy naprosto zapomněla.

Před plesem jsme si museli s Thomasem dojít nalov. Přeci jenom nás tanec poměrně unavil. A nebylo by nejbezpečnější chodit na ples plný upírů úplně slabí.  Mohlo se cokoliv zvrtnout a já musela být připraveny k boji. Potřebovala jsem se hodně nasytit.

V lese jsem si ulovila pár jelenů. Nebylo to nejlepší, ale nemohla jsem si vybírat. Thomas si zatím doběhl do vesnice. Raději jsem neřešila, že není vegetarián, jako já. Stejně jsem ho k tomu nemohla donutit. Občas jsem přemýšlela, jestli bych se živila zvířecí krví, kdyby moje tělo neodmítalo tu lidskou. Nejspíš ano. Jako čerstvá novorozená jsem to neřešila, ale teď mě pomyšlení na zabití člověka děsí. Zajímalo by mě, jestli je někdo  na světě stejný jako já. Asi ne. Ostatní to neřeší a vymlouvají se na naší ,,přirozenost“. Proč by měli odolávat, když nemusí?

Vrátila jsem se do hradu a šla rovnou do pokoje. Lehla jsem si na pohovku a tupě zírala do zdi. Najednou jsem byla tak osamělá. Jakoby mě kousek chyběl. Uvědomila jsem si, že je to po dlouhé době, co jsem opravdu sama. Vždycky se mnou byl všude Thomas nebo někdo jiný. A poslední dobou to bylo ještě horší, protože vrcholili přípravy na ples. Nebyl ani jeden kousínek místa, kde by to nebylo znát.

 Nadechla jsem se z plna hrdla ( i když jsem to vůbec nepotřebovala) a zkoušela jsem ucítit samotu. Nic. Cítila jsem stejný mrazivý vzduch, který byl všude v hradu. Byl tak neosobní…

Dveře se otevřeli a dovnitř vešel Thomas. ,, Izie, možná by ses měla jít převlíknout. Aro bude chtít ještě projednat dnešní plán. Nevím jak dlouho to bude trvat, tak se už raději oblékneme, ať můžeme vítat první hosty.“ Kývla jsem na něho, jako že rozumím a šáhla pod postel. Nahmatala jsem stříbrný balíček který mi dal Aro. Nechtělo se mi ho otvírat a stejně jsem věděla, že ty šaty budou perfektní tak co. Šla jsem do koupelny, a až tam ho otevřela. Uvnitř ležely tmavě modré šaty s korálky. Nikdy jsem nebyla moc ulítlá na šaty. Radši jsem nosila rifle a tričko, ale tyhle mi vyrazily dech. Byly dokonalé. Nasoukala jsem se do nich a chtěla dát krabici zase pod postel. Avšak když jsem jí zvedla něco se v ní pohlo. Znovu jsem jí otevřela a všimla si malinké krabičky, kterou jsem předtím přehlídla. Uvnitř byly náušnice a náhrdelník. Skvěle pasovali k šatů. Naprosto dokonalé! Nesmím zapomenout poděkovat Arovi! Opakovala jsem si v duchu, když jsem vycházela za dveří k Thomasovi. Seděl u okna a vůbec nedával pozor. Měl na sobě oblek – bez kravaty. Jeho košile měla rozepnuté horní dva knoflíčky, které odhalovali jeho vypracované hrudní svaly. V klopy měl zastrčený sametový kapesníček, který byl stejné barvy jako moje šaty.

Zakašlala jsem, abych mu dala najevo, že jsem připravená. Kouknul na mě a zůstal sedět s otevřenou pusou. ,, Páni“ vydechl, když našel zase řeč ,, Ty jsi ale kočka. Jsem moc rád, že jsem tvůj doprovod! To mi bude každý závidět!“ zaradoval se.    ,, Prosím tě, každá upírka je krásná. Vsadím se, že tam budu nejošklivější. A teď vstaň a pojď za Arem!“ odbila jsem ho.