Pravda, či lež

Autorka: Kaxa

4.část

Asi po 500 metrech jsem je uviděla. Bylo jich šest... Pět novorozených a jejich stvořitelka, upírka s ohnivými vlasy. Najednou mnou projel jakýsi neznámý pocit. Jako bych její tvář poznávala, ale přes mlhu obklopující moji paměť jsem se nemohla dostat. Podle výrazu v její tváři se dalo soudit, že jí taky nejsem docela cizí.

,, Isabella?!“ zašeptala nevěřícně a při těch slovech se jí v očích objevilo hned několik emocí. Strach, zuřivost, nenávist a zvědavost.

,, Oni tě přeměnili a nechali žít? Najivkové.. Ale aspoň tak! Můžeme si to konečně vyřídit. Splatíš za všechno, všecičko, co jsi mi provedla. Budeš trpět, to ti povídám. Tentokrát si tě nenechám proklouznout, mezi prsty a je mi jedno, co to bude stát. Zaplatíš, za Jamesovu smrt!“ s těmito slovy se rozeběhla směrem ke mně, následována novorozenými.

Nechápala jsem nic z té věty. Proč mě tolik nenáviděla? Proč chtěla moji smrt? Kdo byl James? Zabila jsem ho? Chtěla jsem se jí natolik zeptat, třeba měla nějaké odpovědi na tu spoustu otázek ohledně mé minulosti, které mi den, co den duněli v hlavě.

Než jsem stačila cokoliv říct byla už u mě. Nebyl to lehký boj, byla o tolik zkušenější než já. Úder střídal úder. V životě ( aspoň v tom upírském) jsem nezažila takový boj. Její pohyby byly silné, popohnané zuřivostí a nenávistí. Dvakrát se mi pokusila chňapnout po krku a utrhnout mi hlavu, avšak já jsem byla daleko rychlejší a silnější a tak jsem jí nakonec přitiskla pevně k zemi. Thomas si zatím poradil s novorozenými. Rychle jsem se na něj podívala a zkontrolovala, jestli je v pořádku. Vypadal neporušeně a dokonce trošku nadšeně. Pro něj to byla jenom zábava. Moje pozornost se vrátila k rudovlasé ženě.

,, Odkud mě znáš?“ zeptala jsem se jí narovinu.

,, Isabello, to už ti tolik stoupla do hlavy ta síla, kterou teď máš? Nevzpomínáš si, co jsi mi před rokem provedla? Zničila jsi život mého druha i ten můj.“ Tvářila jsem se velmi překvapeně, nebyla jsem schopná slova ani pohybu. Takže mě znala. Je možné, že už jako člověk jsem měla pletky s upíry? Musela jsem vypadat dost zoufale, protože se ta upírka začala smát.

,, Takže ty jsi opravdu zapomněla na všechno? I na tvou životní lásku? To muselo Ed…“ v tom okamžiku ji Thomas urval hlavu!

,, Proč jsi to sakra udělal? Mohla mi říct něco víc! Sakra!“ začala jsem křičet na Thomase a z hrudníku mi vycházelo vrčení.

,, Promiň, ale měl jsem pocit, že se ti chce vysmýknout. Stejně by jsi ji musela zabít a mám pocit, že by ti nic jiného neřekla.“ Pokrčil rameny.

, Jo tak ty jsi měl pocit.. Víš kam si můžeš ty sví debilní pocity strčit.“  Právě v tuhle chvíli jsem měla sto chutí ho zabít, ale věděla jsem, že bych toho zítra litovala.

,, Izie fakt promiň! Jen jsem se o tebe bál.“ Řekl a udělal na mě nešťastný obličej.

,, Jo dobrý, ale mám u tebe nějakou tu službičku! Tuhle botu mi musíš nějak splatit.“ ,, JASAN!“ odpověděl s úsměvem.

,, A co teď nějakej ten nákup. Slyšel jsem, že vy ženský to máte rády! A přece by jsi nechtěla přijet do Itálie bez žádného suvenýru! A o Ara se neboj, s tím už jsem to domluvil.“ Mrkl na mě a už jsme běželi na nákup.

Bylo velmi pohodlné, nestarat se o peníze a koupit si vše, co se mi líbilo. Nákupy nás však brzo omrzely a tak jsme vyrazili zpět do Itálie. Celou dobu jsem  se snažila tvářit se šťastně, ale v hlavě mi pořád něco hlodalo. Byla to ta žena. Byl to ten Ed… Prý moje životní láska. Je možné na takovou lásku zapomenout? Zapomněl on už na mne? Miloval mě vůbec někdy? Jestli ano, tak proč mě nehledal? Myslel si, že jsem zahynula při té autohavárii? Náhle mě pohltil smutek. Asi už ho nikdy neuvidím a ani nezjistím, kdo jsem byla předtím. S touto myšlenkou jsem vyrazila zpátky do Volterry.