Poslední polibek 5

Autorka: Iva

Když jsme přišli dolů do haly, Esme mě zavedla do kuchyně, kde byl plný stůl jídla.

„Myslela jsem, že budeš mít hlad.“ usmála se na mě.

A měla pravdu. S Edwardem jsem si ani neuvědomila, jaký mám hlad. „Esme moc ti děkuji, ale tohle všechno opravdu nesním.“

„To nevadí. Nevím, co máš ráda, tak ať máš na výběr.“

„Ještě jednou ti moc děkuji. Vypadá to úžasně.“

Sedla jsem si ke stolu a koukala na tu nádheru. Přemýšlela jsem do čeho se pustím. Ani jsem si nevšimla, že Esme odešla a zůstal tu se mnou jen Edward, který seděl naproti mně a koukal na mě.

„Co je?“ začervenala jsem se, když jsem ho viděla, jak si mě prohlíží.

„Moc ti to sluší. Už jsem ti to dneska řekl?“

„Jo, ale i tak ti děkuji.“

„Teď jez. Esme doufá, že ti to bude chutnat.“

„Hmmm o tom ani nepochybuji.“

Když jsem dojedla, a samozřejmě pochválila Esme, jak se jí to povedlo, šli jsme se s Edwardem projít. Ani jsem si neuvědomila, že jsme byli venku tak dlouho dokud nebyla úplná tma a mě nezačala být zima a byla jsem unavená.

Když jsme přišli domů byla jsem tak unavená, že když jsem lehla do naší postele hned jsem usla. Slyšela jsem jen z povzdálí jak mi Edward brouká do ucha mojí ukolébavku.

Ráno dřív než jsem se stačila úplně probrat už mi Edward přál  krásný nový den, jako by mohl být jiný, když tu byl se mnou, a podával mi tác se snídaní.

„Esme mě chce vykrmit do kuličky?“ zděsila jsem se, když jsem pohlédla na prohýbají se tác, plný dobrot. Ale nejvíc mě upoutala růžička, která na tácu taky nechyběla.

„No myslím, že máš pravdu, že tě chce vykrmit, ale tohle není Esmina práce.“ usmál se na mě.

„To ty???“ zamrkala jsem udiveně na mou snídani a pak na Edwarda.

„Nepodceňuj mě.“ a už mi podával vidličku s nějakým ovocem.

„Já vím, že umíš vše, ale i vařit?“

„No vlastně mi Esme trochu pomáhala.“

„To mě vůbec nevadí.“ naklonila jsem se k němu s úmyslem políbit ho.ů To se mi ale nepovedlo. Místo toho mi dal do pusy jahodu a políbil mě on.

„Děkuji.“

„Za snídani nebo za polibek?“ začal mě dráždit.

„Za obojí.“

„No za tu snídani bych byl radši. Emmett s Jasperem si ze mě celou dobu utahovali. Prý mě máš omotaného kolem prstu.“

„No a nemám?“ zatvářila jsem se smutně.

„Vlastně máš.“

„Promiň.“

„Za co se omlouváš tentokrát?“ zeptal se zvědavě.

„Že si z tebe utahovali kvůli mně.“

„Omluva se přijímá, ale pod jednou podmínkou.“

„Jakou?“

Ani jsem nestačila zareagovat jak se to stalo, ale najednou tác se snídaní byl na zemi a já ležela na zádech a Edward byl nade mnou a na tváři mu pohrával úsměv.

„Máš něco v úmyslu?“ zeptala jsem se zvědavě a pobaveně.

„Ta postel se mi moc líbí.“

Už jsem nestačila říct nic víc a Edward mě začal líbat. Musela jsem si říkat, že musím dýchat, ale to už jsem byla do toho polibku tak vtažená, že jsem zapomínala na svět okolo. Zapletla jsem prsty do jeho vlasů a snažila se k němu přitisknou ještě víc. Polibek byl opatrný, ale přesto odvážný. Oba dva jsme se do něj naprosto ponořili. Edward se jednou rukou nadzvedával, aby mě nezranil a druhou rukou mě hladil na boku. Já jsem mu jednou rukou přejížděla po zádech až jsem zabloudila ke kraji jeho košile a vjela rukou pod ní a  začala ho hladit na holé kůži.

Najednou ztuhl zakulil se vedle mě.

„Miluji tě.“ řekla jsem ochraptěle.

„I já tebe. A myslím, že by jsi se mohla omlouvat častěji, ale nevím kolikrát ještě dokážu přestat.“ při poslední větě si povzdechl a políbil mě do dlaně.

„Nemusel jsi přestávat.“

„To neříkej. Není to bezpečné.“

Když jsem s Edwardem scházela do haly už se blížilo poledne. Edward mě celé dopoledne krmil a protože za každým soustem následoval polibek, snídaně byla nekonečná, ale mě to nevadilo.

„Jaká byla snídaně?“ začal se smát Emmett, když nás viděl scházet dolů.

„Myslím, že lepší než tvoje.“ bratříčku.

„Hm, tak s tím s tebou musím souhlasit. Rose si po ránu nedala říct, viď?“ a při tom se pobaveně smál na Rosalii, která na něj koukala jako by ho v tu chvíli chtěla zabít. Tomu jsem se musela začít smát a spolu se mnou i Edward, Jasper a Alice, kteří to pobaveně sledovali.

Následující týdny uběhli v rozmazané šmouze. Škola, Charlie, nákupy s Alicí………. Pomalu se blížila maturita, ze které jsem měla strach, ale Edward mě úspěšně rozptyloval a pomáhal mi s učením. I když to v jeho blízkosti šlo dost špatně. Týden před maturitou, když jsem se chytala k spánku a oblékala si noční košilku, kvůli Alici, ale i Edwardovi jsem jí nosila ráda, jsem si vzpomněla na Edwardův slib s mojí přeměnou.

Edward už ležel v posteli a čekal na mě. Lehla jsem si k němu a přemýšlela jsem jak začít.

„Edwarde?“

„Ano?“ odpověděl, ale pořád si hrál s mými vlasy.

„Vzpomínáš si jak jsme mluvili o mé přeměně?“

Edward přikývl a přesunul si mě na klín.

„No já  jsem splnila tvojí podmínku.“

„Ale já měl dvě vzpomínáš?“

„A řekneš mi tu druhou?“

Najednou jsem seděla na posteli sama a Edward byl u své skříně.