„Ne neboj snad jsem mu
všechny jeho nápady rozmluvil. Ale je schopen čehokoli tak nevím.“
zasmál se.
Když jsme dorazili před
dům vše bylo jako jindy. Edward mi otevřel dveře a došli jsme ke
vstupním dveřím, kde mě vzal do náruče a já zaprotestovala „Co to
děláš?“
„Chci tě přenést přes
práh nového domova. Dovolíš mi to?“ zamrkal na mě. Myslím, že kdyby mě
nedržel v náručí tak bych určitě upadla.
„Tak když je to takhle
tak to samozřejmě smíš.“ a Edward už otvíral dveře. Když zavřel dveře už
mě stavěl na zem a chytil mě jen za ruku. V obývacím pokoji jsem pod
obrovským transparentem ,Bello, vítej doma‘ spatřila celou svoji novou
rodinu. I Rosalii což mě velmi potěšilo.
Ani jsem si je nestihla
všechny prohlédnout a už se na mě hnala Alice a v závěsu jí byl Emmett.
Alice mě objala, ale nemohla na moc dlouho, Emmett se také dožadoval
objetí. Když mě Alice objímala zašeptala jsem jí naštvaně do ucha
„Alice, co to má znamenat?“ než mě pustila mi stačila ještě odpovědět
„Bohužel mi Edward nic víc nedovolil.“ Tvářila se ublíženě a vrhla na
Edwarda ublížený pohled. Ale to mě už v náručí držel Emmett „Tak konečně
to budeme moct spolu rozjet, co říkáš?“ já jsem se usmála, ale Edward
vedle mě jen zavrčel.
„No, no brácho, přece by
jsi nebyl lakomý, ne?“
Pak mě objali i všichni
ostatní, teda jen na Rosalii a Jaspera ti mi jen podali ruce, ale i za
to jsem byla ráda.
Po tomto přivítání si
Emmett odkašlal, aby na sebe strhl pozornost.
„Ne, Emmette myslím, že
není ta správná příležitost.“ Zamračil se Edward, ale cukali mu kokutky.
„Ale no tak brácho
zakázal jsi mi všechno ostatní, tak tohle snad můžu. A kdy jindy by byla
ta správná příležitost když ne teď, no?“ zatvářil se, ne zrovna,
nadšeně a už se nadechoval, aby začal……..Cože??? Emmett mi zpívá na
uvítanou???? No to je celý Emmett.
Ani ho nebylo pořádně
slyšet, jak se všichni smáli a Rosalie se ho snažila umlčet. Po chvíli
se jí to podařilo, ale za tu dobu co se Emmett pokoušel o zpěv mě
naprosto dostal. Úplně brečím smíchy. Edward se na mě omluvně usmál a
dodal „Opravdu jsem se mu to snažil vymluvit.“
„To nevadí aspoň jsme se
zasmáli.“
Najednou mě napadlo, kde
budu spát. U Edwarda? No to bych byla ráda, ale na jeho pohovce to není
na spánek moc pohodlné. Edward se všiml mého zamyšleného výrazu a hned
se ptal co se děje.
„Jen jsem přemýšlela,
kde budu spát?“
„Pokud souhlasíš, tak u
mě by se našlo ještě jedno místo?“
„Určitě, jen nevím jak
se mi bude spát na tvé pohovce.“
„Tak jestli ti dělá
problémy jen tohle tak pojď se mnou.“ zašeptal mi do ucha a už mě vedl
do svého pokoje. Cítila jsem na něm jak je nedočkavý a tak mě vzal do
náručí a s jeho upíří rychlostí jsme byli u jeho pokoje hned. Přede
dveřmi mě postavil na zem a čekal až sama otevřu dveře. Rychle jsem je
otevřela a nemohla uvěřit svým očím. Edward se za mnou uchechtl mé
reakci.
V rohu jeho pokoje byla
obrovská postel s nebesy. Postel byla vyřezána z bílého dřeva, šedou
pokrývkou a zahalena v bílých závěsech. Ta postel vypadala jako
z pohádky.
„Je moc krásná.“
„Jsem rád, že se ti
líbí.“
Všimla jsem si, že tu
přibyla i nová skříň. Před ní stál můj kufr. Šla jsem k němu s úmyslem
nejdříve si vybalit. Když jsem skříň otevřela úžasem jsem ani nemohla
mluvit. Otočila jsem se na Edwarda s otázkami v očích.
„Za to opravdu nemůžu.
Alice si to nedala vymluvit. To nakupování si vážně moc užila. Od té
doby co viděla, že se sem nastěhuješ tak to nakupovala.“
„To věřím, že si to
užila.“
Pokusila jsem se
vmáčknout můj trošek oblečení do skříně. Šlo to dost špatně Alice si
nakupování opravdu užila. Edward se jen smůl mému počínání.
„Co takhle kdybychom
vyzkoušeli postel?“ řekl po tom co jsem vybalila a už se rozvaloval na
posteli.
„Já myslela, že je pro
mě?“ začala jsem ho provokovat.
„No já si teda klidně
půjdu sednout na pohovku.“ řekl a už se zvedal.
„Myslím, že to není
nutný. Mohlo by se tam pro tebe najít nějaké to místečko.“ a už jsem
běžela k němu.
„To jsem rád, že se na
tebe nebudu muset jen dívat. Nechci tě už nikdy pustit z náručí.“ a už
mě držel. Já jsem se k němu naklonila a políbila ho. Chytil mě kolem
pasu a převalil se na mě. Začínalo se mi to líbit. Ale najednou
z ničeho nic přestal.
„Ne.“ zaprotestoval
jsem.
„Promiň, ale jen jsem
chtěl vyzkoušet tu postel.“ zasmál se.
„Ta postel je perfektní.
Moc se mi líbí.“
„Miluji tě. Ještě musím
poděkovat Alici, že vybrala dobře.“
„Taky tě miluji a moc. A
tu postel vybírala Alice?“
„Ano.“
„Tak proto včera jela s Rosalií
nakupovat?“
„Ano.“
Ještě nějakou dobu jsem
leželi v objetí. A mě to přišlo jako chvilka, když Alice zaklepala a
vtančila dovnitř. Ani jsme nestihli vstát a už spustila.
„My máme dole oslavu
kvůli tvému příchodu do naší rodiny a vy jste tady zavřený už jakou
dobu.“
„Víš Alice my slavíme
spolu.“ odvětil Edward, vzal mě za ruku a chystal se k odchodu.
„Alice moc ti děkuji za
nový šatník, ale to si nemusela opravdu.“
„To bych neřekla.
Podívej kolik oblečení jsi si přivezla??? Ale udělala jsem to ráda.“
zasmála se.
„Alice já taky děkuji.
Ta postel je perfektní.“ zapojil se Edward.
„Jo nám s Rose se taky
líbila. A jsem ráda, že se líbí i vám.“
