Na to jsem vůbec
nepomyslela. A co na to říkají ostatní? No Alice je určitě nadšená a
plánuje společné dámské jízdy. Tak proto se na mě včera tak usmívala, už
mi to začíná docházet. Stejně tak určitě Emmett, ten si ze mě bude pořád
utahovat. A Rosalie? Rosalie na mě bude házet otrávené obličeje, ale
s tím nic neudělám. A Esme a Carlisle budou určitě souhlasit jinak by mi
to Edward určitě nenabízel.
„Tati ti s tím souhlasí.
Mají mě rádi, jako bych už patřila do rodiny.“ Což už mimo jiné skoro
patřím, ale to Charliemu zatím říkat nebudu.
„No tak, když oni nic
nenamítají, tak mě to samozřejmě taky nevadí.“
„Tati, jsi ten nejlepší
otec na světě. Opravdu, mám tě moc ráda.“
„Já tebe taky,
holčičko.“
V tom na příjezdové
cestě zaskřípali brzdy a za chvilku už nikdo klepal na dveře.
„Tati v klidu seď, já
tam jdu. To bude Edward.“
A opravdu to byl Edward,
ale nebyl sám. Vedle něho zářila Alice. Jakmile jsem otevřela dveře
vrhal se mi kolem krku.
„Ahoj Bello! Jsem tak
nadšená.“
„Jo to si myslím. Já
jsem taky šťastná.“ Přitom co jsem to říkala jsem, ale pořád koukala na
Edwarda, který se na mě usmíval. Potom co mě Alice pustila a šla
pozdravit Charlieho mě objal a letmo políbil. „Moc ti to sluší, lásko.“
„Děkuji.“ A opět jsem
zrudla až po uši.
Ruku v ruce jsme šli za
Alicí a Charliem do kuchyně, kde se Charlie na Alici usmíval a bylo
vidět, že ho její přítomnost uklidňuje z předešlého šoku.
„Dobrý den, Charlie.“
Snažil se o milé přivítání Edward, ale moc to nepomohlo. Charlie se na
něj stejně zamračil.
„Dobrý, Edwarde.“ A
raději se otočil na Alici.
„Přišli jsme Belle
pomoct s balením.“ Ujala se slova Alice.
„Co?!“ teď se opět
Charlie otočil na mě. „To chceš odjet už dnes?“ zhrozil se Charlie, ale
než jsem stačila odpovědět, začala Alice.
„No, na co to odkládat?
Máme před sebou celou sobotu a u nás je už všechno připraveno. Esme se
Belly nemůže dočkat a nestěhuje se nějak daleko. Můžete kdykoli přijet a
myslím, že tu Bella bude často na návštěvě. Nemám pravdu Bello?“
„Jo, máš Alice. Neboj tati.“
„No, když jinak nedáte a
Esme se už těší.“ Snažil se potlačit zklamání.
„Tak mi jdeme nahoru ke
mně a začneme balit.“ Řekla jsem a už jsem táhla Edwarda nahoru do
pokoje. Alice šla samozřejmě hned za námi.
„Tak kde začneme?“ a už
otvírala skříň. Musela jsem se usmát jejímu nadšení, ale nebránila jsem
se mu. A už jsem vytahovala kufr zpod postele. „Zajdu do koupelny, tam
mám taky nějaké věci.“ A přinesla jsem malou toaletní tašku. Alice se
opravdu nenechala dvakrát pobízet a můj kufr už byl z poloviny
zaplněný. Sedla jsem si Edwardovi na klín a jen se koukala jak to jde
Alici od ruky. Ani ne za půl hodiny byl můj pokoj prázdný. Zůstala tu
jen postel, skříň, stůl a houpací křeslo. Pokoj byl teď velmi chudý.
Naposledy jsem si to tady prohlédla a měla se k odchodu.
„Neboj nejsi tu
naposled. To ti slibuji.“ Začal mě Edward uklidňovat, po tom co viděl
můj smutný pohled.
„Děkuji.“ Na nic víc
jsem se nezmohla.
Šli jsme dolů, kde
Charlie ještě uklízel v kuchyni . „Počkej tati pomůžu ti.“ Hned jsem
řekla, když jsem ho spatřila.
„Ne, Bell to nemusíš.
Musím si zvykat, že se tu o mě zase nikdo nebude starat.“ A pokusil se o
úsměv, ale mě to ještě více dojalo.
„Už máš všechno sbaleno,
holčičko.“
„Jo, tati nemám moc věcí
a když mi ještě Alice pomohla tak to šlo rychle.“
„Tak se měj hezky a
dávej na sebe pozor.“
„Neboj tati budu.“
„A ty se mi o ni
postarej.“ Otočil se na Edwarda.
„Nedovolím, aby se jí
něco stalo. O to se nebojte.“ Těmto Edwardovu slovům jsem věřila nejen
já, ale i Charlie, který z nich vycítil všechnu Edwardovu upřímnost.
„Ahoj tati.“ A vrhla
jsem se mu kolem krku.
„Ahoj Bello a ať se ti
tam líbí.“
„Nebojte o to se
postarám.“ Zareagoval Edward a natáhl k Charliemu ruku.
Potom jsem všichni čtyři
vyšli ven. Alice zamířila k Edwardovu Volvu a my dva k mému náklaďáčku.
Na tom, že si ho vezmu sebou jsme se s Edwardem dohodli už včera.
Edwardovi se to sice moc nelíbilo, ale nechtěl mi bránit. Podržel mi
dveře u spolujezdce a zamířil k volantu. Naposledy jsem se podívala na
dům a zamávala Charliemu.
„Co si myslí o mém
stěhování ostatní?“ zeptala jsem se zvědavě.
„No Alici jsi viděla
sama, ne?“ na to jsem přikývla „ta už se na tebe chtěla vrhnout včera
při obědě. Toho jsi si taky všimla, nepletu-li se?“ opět jsem přikývla a
usmála jsem se, když jsem si uvědomila její chování. „Esme je taky
nadšená. Těší se na novou dceru.“ Přitom na mě mrkl a usmál se.
„A ostatní?“
„Carlisle se samozřejmě
taky těší. No a Emmett? Emmett je Emmett. Vymýšlí jak by tě přivítal.“
„A vymyslel něco? Mám se
na něco připravit?“ zeptala jsem se vylekaně a Edward se usmál mé
reakci.
„Ne neboj snad jsem mu
všechny jeho nápady rozmluvil. Ale je schopen čehokoli tak nevím.“
zasmál se.
