„Ahoj tati, stalo se
něco?“ zeptala jsem se polekaně.
„Ne, neboj všechno je
v pořádku. Já jen, že přijel můj známý a tak se zdržím, tak mi nemusíš
připravovat večeři. Nevím, kdy přijdu, tak na mě nečekej.“
„Dobře, tak si to užij.
Já půjdu brzo spát.“
„Ahoj Bell.“
A už jsem nic neslyšela.
Když jsem se otočila málem jsem omdlela. Na židli přede mnou se usmíval
Edward a mě se šokem podlomila kolena. Tak to jsem opravdu nečekala.
„Jsi tu opravdu brzy.“ Řekla jsem vylekaně z jeho náruče. Stačil mě
zachytit dřív než jsem skončila na zemi.
„To jsem měl v úmyslu.
Nechtěl jsem tě tady nechat dlouho samotnou. Jsem rád, že jsi
v pořádku.“
„Co tím myslíš? Myslíš
si, že nedokážu chvíli vydržet bez dozoru?“
„Jo to si myslím.“ Ale
na to už jsem nestačila zareagovat, protože Edward mě nedočkavě políbil.
A já jsem mu polibek velmi ochotně vrátila. Když se ode mě odtáhl
snažila jsem se nadechnout. Edward se jen usmíval a poslouchal jak
splašeně mi tluče srdce.
„Moc rád tě vidím.“
„Já taky. Nemohla jsem
se tě dočkat.“
„Tak to jsem rád.“
Přitom odcházel z kuchyně a zamířil ke schodišti.
„Kam jdeme?“ zeptala
jsem se zvědavě, ale než mi stačil odpovědět už mě pokládal na moji
postel a lehal si vedle mě. Ani jsem nezaregistrovala jak jsme se sem
dostali.
Byl v dobré náladě a
Charlie nás taky určitě rušit nebude. To se mi zdálo jako dobrá
příležitost se ho zeptat, jestli přemýšlel o mé přeměně. Dlouho jsme na
toto téma už nenarazili a mě to čím dál více znervózňovalo. Sice se
s ním nechci hádat, ale chtěla bych s ním být už napořád.
„Na co myslíš, Bello?“
„No já, ale nevím jestli by jsi to rád slyšel?“ na to mě začal
propalovat pohledem a na ústech mu pohrával můj oblíbený, pokřivený
úsměv. Ten pohled jsem nevydržela, uhnula jsem s očima a začervenala
jsem se. To se mu nelíbilo, tak vzal můj obličej do dlaní a otočil ho,
tak abych se na něj musela podívat.
„No já jsem tak trochu
přemýšlela…….Nejdřív mi slib, že se nebudeš zlobit.“
„Nebudu.“ Přitom mu
v obličeji pohrával pobavený úsměv.
Tak rychle ať to mám za
sebou než se stihne rozčílit. Nejdřív jsem ho políbila a on mi polibek
velmi rád vracel, ale i přesto jsem cítila, jak mu pohrávají koutky do
pobaveného úsměvu. Pokusila jsem se o úsměv a spustila jsem. „No já
přemýšlela o své přeměně.“ Tak a bylo to venku. Ani se netvářil
naštvaně, že s tím zase začínám.
„Já o tom taky
přemýšlel.“
„Opravdu?“ šokovaně na
něj zamrkám. Čekala jsem všechno možné, ale tohle fakt ne.
Usmál se mé reakci a
pokračoval. „Ano opravdu jsem o tom přemýšlel. A souhlasím s tebou, že
chci, aby jsi tu byla se mnou navždy. Ale mám jednu podmínku.“ Teď se
tvářil zamyšleně a já jsem se cítila šťastná, že mě chce proměnit. Ale
bojím se té podmínky. Co na mě může chtít?
„No vlastně mám dvě
podmínky, ale tu druhou ti řeknu příště.“
„A tu jednu mi chceš říct teď?“ myslím, že můj hlas není moc
přesvědčivý. Většinou nejsem moc nadšená z podmínek, ale když mě chce
konečně proměnit udělám cokoli.
„Bello moc bych si přál
kdybys se přestěhovala. Chtěl bych tě mít pořád nablízku.“
Tak tahle podmínka mě
nadchla. Snažila jsem se o co nejhezčí úsměv co umím. „Edwarde moc ráda
se k tobě přestěhuji.“ Teď mě začal líbat a já se k němu tisknu co
nejvíc to jen jde. Užívám si jeho blízkost.
Ráno Edward na chvíli
odešel a řekl, že přijde až to oznámím Charliemu. To jsem zvědavá jak to
udělám. Na ten rozhovor jsem moc zvědavá a mám strach z Charlieho
reakce. Jak Charlie zareaguje?????? Včera přišel docela pozdě. Já jsem
teda ještě nespala. S Edwardem jsme ještě dlouho do noci povídali co
všechno podnikneme až se k němu nastěhuji. Celý večer jsem, ale cítila,
že mi něco tají, ale nechtěla jsem si kazit večer nějakou nepříjemnou
zprávou.
Právě když si sypu
cereálie do misky, do kuchyně se doloudá Charlie. „Ahoj tati. Doufám, že
jsi se včera bavil.“
„Ahoj Bell. Jo včera to
byl opravdu skvělý večer. A co ty, co jsi dělala?“
Tak a je to tady. Teď je
skvělá příležitost mu to říct. Tak do toho. Zhluboka se nadechnout a
„Tati včera tu byl Edward a dostala jsem nabídku, kterou jsem přijala.“
„Cože??!! Nabídku? A
jakou? K sňatku? Isabello Swan ty si ho budeš brát?“ zařval a zrudl
vztekem.
„ Ne tati neboj. Tuhle
nabídku nemám namysli.“ Slyšela jsem, jak se jeho dýchání zklidnilo a
pomalu mu mizela červená barva z obličeje.
„Tak jakou nabídku jsi
přijala?“
„Tati, hlavně se
nerozčiluj, ano?“
„Neboj holčičko. Tak do
toho. Spusť:“
„Tati…“ raz, dva, tři
„……budu se stěhovat.“
„Co?“ zvýšil hlas.
„Slíbil jsi mi, že se
nerozčílíš, vzpomínáš?“
„Jo, jo. Už jsem
v pořádku. Jen jsi mě…..zaskočila.“ řekl a stále se na mě nevěřícně
koukal.
„Rozmyslela jsi si to
opravdu dobře? Jsi si jistá? Nechceš si to ještě rozmyslet?“
„Ano tati. Jsem si
jistá. Jsem nadšená a už se nemůžu dočkat, ale neboj se budu sem chodit.
Často.“
„Holčičko. Pojď ke mně.“
A při tom mě objal.
„Tati, už nejsem malá
holčička. Opravdu to chci a už se moc těším.“ A začali mi po tvářích
stékat slzy.
„A co na to říkají
Edwardovi rodiče?“
Na to jsem vůbec
nepomyslela. A co na to říkají ostatní? No Alice je určitě nadšená a
plánuje společné dámské jízdy. Tak proto se na mě včera tak usmívala, už
mi to začíná docházet. Stejně tak určitě Emmett, ten si ze mě bude pořád
utahovat. A Rosalie? Rosalie na mě bude házet otrávené obličeje, ale
s tím nic neudělám. A Esme a Carlisle budou určitě souhlasit jinak by mi
to Edward určitě nenabízel.
