Zajímalo by mě co zase
Alice vymýšlí. Celý den se na mě usmívá a je tak nějak nedočkavá. Snad
mi to řekne.
„Alice?“
Oslovená se na mě otočí,
usměje se a zajiskří jí v očích. „Ano?“ zeptá se zvesela.
„Něco se děje?“
„Ne, nic. Všechno je
v nejlepším pořádku.“ A šibalsky se koukne na Edwarda.
To mě začíná
znervózňovat. Vůbec se mi to nelíbí, na to jí znám moc dobře. A co s tím
má Edward co společného?
„Rose?“ zeptá se Alice
„Ano? Potřebuješ něco?“
zeptá se znuděně a otočí se od Emmetta.
„Jen chci dnes jet
nakupovat, tak jestli bys jela se mnou. Budu potřebovat pomoc.“
„Jo určitě. Stejně budu
potřebovat něco nového na sebe.“
Na tuto poznámku se
Emmett zamračil a poznamenal „Potřebuješ zase něco nového na sebe?
Myslíš, něco co by se mohlo líbit i mě?“ teď se šibalsky usmál a Edward,
vedle mě, vyprskl smíchy.
Rosalie se na Emmetta
zamračila a dodala „No kdybys sis to přál, lásko.“ Rosalie se zářivě
usmála a Emmett celý pookřál, ale Rosalie ještě stačila dodat „Máš
pravdu mohla bych si koupit nové svatební šaty. Dlouho jsme neměli
svatbu, že bychom si jí mohli zopakovali?“ Na to se Emmett zamračil a už
se nesmál jen Edward, ale všichni.
Když se Alice
vzpamatovala dodala „Rose určitě půjdeme taky vybrat nějaké nové
oblečky, ale hlavně musíme vybrat nějaký nový nábytek.“ A přitom na mě
mrkla.
Nakonec Rosalie přikývla
a já tak nějak znejistěla, ale nevím proč. Zatím jsem to nechala být a
začala se věnovat Edwardovi. Ten se usmál a políbil mě. Vůbec jsem se
tomu nebránila. Po chvíli se odtrhl a usmál se mým pokřiveným úsměvem.
„Lásko, dnes odpoledne
si budu muset něco zařídit, tak přijdu až později.“ Na to jsem zamračila
a Edward se usmál. Nelíbilo se mi, že bych měla být celé odpoledne bez
Edwarda.
„Neboj budu se snažit
být u tebe co nejdříve to půjde.“ Snažil se mě uklidnit.
„Už teď se mi stýská.“
Zatvářila jsem se smutně. Na to mě Edward znovu políbil, tentokrát jen
na krk, ale mé srdce začalo stejně zmatkovat a zašeptal mi do ucha „Mně
taky. “
Ani jsem si nevšimla, že
ostatní už svoje tácy odnesli a my jsme tu seděli sami. Po tom co mě
Edward upozornil, že bychom mohli také jít, poslední hodina utekla
rychle a my mohli jet domů. Edward mě odvezl před dům a zamyslel se.
Čekala jsem a netvářila se nadšeně z představy, že tu budu celé
odpoledne sama a přemýšlela jsem co budu dělat. Najednou se Edward usmál
a podíval se na mě. Pod jeho pohledem jsem se začervenala a Edward se
usmál ještě víc.
„Opravdu musíš jít?“ a
přitom co jsem se ho ptala jsem si pečlivě prohlížela svoje kolena,
nechtěla jsem, aby lítost nejen slyše z mého hlasu, ale aby mi jí i
neviděl na očích. Naklonil se ke mně a zvedl mi obličej, aby mi na něj
viděl a řekl: „Je mi to líto, nechci abys byla smutná. Nesnáším pohled
do tvých zmučených očí.“
Jestli to šlo tak jsem
zrudla ještě víc. „Budu se snažit tu být co nejdříve.“ Na to jsem
neměla doříct a naklonila jsem se k němu a políbila ho.
„To mi nedělej“ zasténal
„Jak mám teď odejít?“ Radostně jsem se usmála. Je dobře, že na něj mám
stejný vliv jako on na mě.
„Už se na tebe moc
těším“ vdechl mi do ucha. Naposledy jsem se na něj podívala a zvedla se
na odchod. „Ahoj“
„Ahoj“
V půli cestě k domovním
dveřím jsem ucítila na bocích ruce. I kdyby tady nebyl nikdo jiný než
Edward, tak bych ho poznala kdekoli a kdykoli.
„Něco jsi zapomněl?“
usmála jsem se.
„Jo Tebe.“ a políbil mě
na krk. A mě se podlomila kolena a kdyby mě pevně nedržel kolem pasu,
tak bych určitě skončila na zemi.
„Neříkal jsi, že
spěcháš?“
„Ne, to jsem neříkal.
Říkal jsem, že musím jít.“
„A v tom je nějaký
rozdíl? Stejně tu nebudeš.“
„Bohužel. Jen si něco
zařídím a jsem u tebe.“
„Už se nemůžu dočkat.“
„Hlavně buď opatrná a
dávej na sebe pozor.“
Potom mě políbil „Tak
teď je to snad všechno.“ a zářivě se usmál.
„Ahoj.“ Pokusila jsem se
o úsměv a nadšenější obličej, ale myslím že se mi to nepovedlo.
„Ahoj a nezapomeň se
opatrovat.“ Naposledy mě políbil, tentokrát na tvář a pak tu už nebyl.
Rychle jsem se otočila a zamávala na odjíždějící auto.
Když jsem přišla domů a
přemýšlela co budu dělat, nejdříve jsem si udělala úkoly na pondělí a
rozhodla se dát nějaké oblečení do pračky. Pak jsem začala uklízet.
Domácnost trochu zanedbávám, víc se věnuji Edwardovi.
Najednou mi došlo, že
když Edward odjížděl tak měl zlaté oči, takže na lov určitě nešel, ale
co potom potřeboval udělat. Určitě to mělo něco společného s Alicí. Proč
jinak by na sebe u oběda tak usmívali. No třeba mi to jeden z nich
vysvětlí.
Najednou zazvoní
telefon, tak pospíchám, aby si to nikdo nerozmyslel a nezavěsil.
„Prosím?“
„Bell tady táta.“
„Ahoj tati, stalo se něco?“ zeptala jsem se polekaně.
