Podvod

Autorka: Dara

3.

Carlisle:

Sešli jsme po schodech dolů, kde už čekala Esme.

,,No konečně!‘‘ řekla s úsměvem. Všichni se posadili. Esme seděla na kraji pohovky. Na druhém kraji seděl Edward a měl ruku kolem Bellina pasu, takže Bella o něj byla opřená. Opravdu hodně zamilovaný pár. Chvíli jsem se tam nad nimi rozplýval blahem, pak jsem si ale uvědomil, proč tady všichni jsme. Já jsem si sedl naproti nim do křesla. Chvíli bylo ticho.

,,Nemám to říct já?‘‘zeptal se po chvíli Edward.

,,Ne, to je dobrý‘‘řekl jsem.

,,Tak.. Spusť‘‘nabádala mě Esme.

,,No…Bello, to, proč tě Edward nechce nechat samotnou s tím souvisí.Teď uděláme nejlíp, když budeme všichni pohromadě. Takže. Dnes ráno jsem se byl podívat za Charliem. Potom tam přiběhla jedna sestřička a ta mi řekla, že na mě někdo čeká v pokoji lékařů. Tak jsem tam šel, a tam byl upír, jménem Justin. Byl to Volturi…‘‘začal jsem. Jakmile jsem vyslovil jméno Volturi, Esme s Bellou ztuhli. Bella se chtěla na něco zeptat, ale předběhl jsem jí a pokračoval.

,,Neboj, Bello. Kvůli tobě tady nebyli. Byl tady kvůli mně. Měl pozorovat moji práci. Jeho schopnost je nutit. Dokáže donutit kohokoliv pro cokoliv.Ten dotyčný se nemůže vzpírat. A dokáže to pouhým pohledem. Ale dnes mi řekl, že jede do Volterry, ale že se ještě uvidíme. Důvod, proč jste tu je ten, že mu prostě nevěřím. Říkal, že tady má nějaký úkol, ale nezdá se mi, že by ho měl hotový za jeden den. Nevěřím mu, proto chci, abychom byli pohromadě…‘‘řekl jsem. Všichni naráz vydechli. Potom Esme vstala a šla ke mně. Potom mě objala.

,,Tohle jsi mi mohl říct..‘‘zašeptala.

,,Vím...Promiň‘‘řekl jsem jí.

Vyťukával jsem na mobilu číslo do nemocnice. K mé smůle mi to zvedla Lusy.

,,Nemocnice ve Forks, co si přejete?‘‘ptala se, jakmile to zvedla.

,,Tady Carlisle Cullen.‘‘oznámil jsem jí.

,,Ááá…Pane doktore, potřebujete něco?‘‘ptala se veselým hláskem.

,,Ano. Chci jenom nahlásit, že si beru z osobních důvodů na týden dovolenou. Ale jestli bude třeba, vezmu si příslužbu…‘‘řekl jsem. Odpověděla mi o poznání neveseleji.

,,Samozřejmě. Zeptám se, jestli bude ta příslužba třeba a dám vám vědět...‘‘řekla.

,,Dobře...Díky, Lusy‘‘řekl jsem.

,,Nemáte zač, pane doktore. Dobrou noc a příjemnou dovolenou‘‘ řekla. Ani jsem jí nepoděkoval a zavěsil.

Další den ráno jsem se s Bellou a Edwardem vydal do nemocnice. Jakmile jsme vešli do haly, hned se na nás vrhla Lusy s laškovným pohledem.

,,Pane doktore! Myslela jsem, že máte volno...‘‘ zvolala.

,,Ehm... Ano, mám..Jen jsem si tu něco zapomněl a tady Bella se jde podívat na pana Swana‘‘řekl jsem jí. Ve skutečnosti jsem si nic nezapomněl, jen jsem sem potřeboval dostat Edwarda, aby si to tu prohlídl. A to, že tu ležel Charlie nám jenom perfektně hrálo do karet... Lusy jen chápavě kývla hlavou, otočila se na patě a šla zpátky do jednoho pokoje.

,,Pořád ji to nepřešlo...‘‘poškleboval se mi Edward. Věděl jsem, oč jde.

,,Od té doby, co jsem ji nuceně políbil je to ještě horší...‘‘postěžoval jsem si a ušklíbl se. Bella se rozesmála. Edward ji znovu obejmul, políbil ji a Bella se rozběhla do pokoje, kde ležel její otec. Znovu jsem se začal rozplývat blahem nad tím, jaký z nich je úžasný pár.

,,Tak půjdeme?‘‘vytrhl mě z přemýšlení Edward. Přikývl jsem a vedl ho do pokoje lékařů...

,,Pach už není tak silný, ale nepoznáváš ho?‘‘ zeptal jsem se ho, když jsme vešli. Nasál vzduch, ale potom jen zavrtěl hlavou.

,,Ne... Nic mi to neříká… Naposledy jsem byl ve Volterře, když jsem se chtěl zabít a to jsem dával pozor na Bellu, aby jí neublížili a ne na pachy upírů kolem sebe…‘‘řekl a podíval se mi do očí. Jen jsem chápavě přikývl.

,,Myslíš, že utekl kvůli tomu, že mě slyšel s tebou telefonovat?‘‘ zeptal jsem se.

,,Myslíš kvůli tomu, že kdybych přijel, mohl bych mu přečíst myšlenky?‘‘ zeptal se. Kývl jsem.

,,No… Je to možné…‘‘souhlasil.

,,Myslíš, že se tu ještě ukáže?‘‘ zeptal jsem se potom. Nevěřícně se na mě podíval.

,,Tati, Ara znáš déle než já… Ale i já ho znám dost dlouho na to, abych věděl, že jakmile si něco usmyslí, nenechá to jen tak být…‘‘řekl mi.

,,Máš pravdu… Ara znám dost dobře…‘‘souhlasil jsem.

,,Myslíš, že je možné ho ještě vystopovat?‘‘ podíval jsem se na něho. Stále se snažil rozeznat ten pach a rozhlížel se kolem.

,,Po tom dešti, co tu pořád je?‘‘podíval se na mě nevěřícně. Pokrčil jsem rameny…

,,Těžko…‘‘odpověděl. Zhluboka jsem vydechl.

,,Sakra! Přece musí být způsob,jak…‘‘-,,Zavolej Arovi a zeptej se ho…‘‘pokrčil lhostejně rameny, když mě přerušil.

,,Cože?‘‘

,,Když mu zavoláš, třeba toho zjistíš víc, než když se budeš snažit pátrat sám. Klidně se vsadím, že je pořád v zemi a že není daleko. Ale třeba bys Ara mohl poprosit, aby toho Justina odvolal…‘‘řekl na obhajobu. Nejdřív jsem na něj nevěřícně koukal.

,,Máš pravdu…‘‘povzdechl jsem si.,,Hned, jak přijedeme domů mu zavolám‘‘souhlasil jsem.

,,Fajn‘‘řekl a pousmál se.

,,Díky, Edwarde‘‘řekl jsem a poplácal ho po rameni.

,,Nemáš zač…‘‘ušklíbl se a zasmál se.

,,Nepůjdeme pro Bellu? Ujistit se, že Charlieho ještě nezabila?‘‘zeptal se po chvíli.

,,Ty bez ní vážně nemůžeš být, co?‘‘poškádlil jsem ho. Jen pokrčil rameny a usmál se.

,,Důvěřuj jí. Víš, jaký má dar. Neublíží mu. A i kdyby chtěla, je to její otec…‘‘řekl jsem mu.

,,Pravda…‘‘souhlasil a přikývl.

,,Ale půjdeme tam. Musím Charliemu říct, jak je na tom… Tady už stejně nemáme co na práci…‘‘řekl jsem a společně jsme opustili místnost.

,,Zdravím, Charlie‘‘zvolal Edward, když jsme vešli do jeho pokoje. Bella seděla vedle něj na posteli a usmála se na nás, když jsme vešli. Edward si s Charliem vyměnil rychlý úsměv a potřásli si rukama. Potom se posadil na jedno z křesel vedle postele a Bella mu hned odcupitala na klín. Dokonce i na Charliem bylo vidět, že ho pohled na ty dva těší.

,,Zdravím, chlape!‘‘řekl jsem ze srandy a posadil jsem se na druhé křeslo.

,,Nazdar, Carlisle‘‘pozdravil mě. Bylo vidět, že je mu líp.

,,Vypadá to, že je ti líp‘‘vyslovil jsem svou myšlenku nahlas.

,,To je! Už můžu domů?‘‘zeptal se prosebně. Vypadal jako pětileté dítě, které žádá rodiče o kornout zmrzliny.Jen jsem se zasmál.

,,To už tě to tady nebaví, nebo co? Ale musíš to ještě vydržet. Zítra máš poslední testy, a když to dopadne dobře, večer tě pustíme‘‘řekl jsem mu.

,,No to je dobře!‘‘zvolal a vypadal jako sluníčko.

,,Doktor Bearnes tě seznámí s pravidly, co doma můžeš a co nemůžeš a potom tě pustí…‘‘upřesnil jsem mu.

,,Doktor Bearnes? A proč ne ty?‘‘ zeptal se.

,,Já mám volno… Neshody doma…‘‘řekl jsem a podíval se do země.

,,Jo aha‘‘ řekl a sklopil pohled. Potom se podíval na ten sladký páreček vedle mě. Věnovali se jen jeden druhému.

,, A jak vám to jde na Dartmounthu, zeťáčku?‘‘zeptal se záměrně a vytrhl je z jejich vlastního světa.

,,Super. Bydlíme nedaleko od školy. Učivo ani není těžké‘‘odpověděl Edward. Ano, pro něho to těžké nebylo. Dartmounthem si prošel už dvakrát…

Domů jsme se vrátili před setměním. Esme něco dělala na počítači, když jsme přišli. Ale jakmile uslyšela auto, seběhla dolů.

,,Něco nového?‘‘zeptala se s nadějí v hlase.

,,Nic‘‘odpověděl jsem vyčerpaně a posadil se na pohovku.

,,To je mi líto‘‘řekla a sedla si vedle mě. Smutně jsem se na ni usmál a dal jí ruku kolem pasu. Edward s Bellou se vytratili někam ven…

Užíval jsem si večera se svou láskou a manželkou, dokud mi nezazvonil mobil… Opět Lusy…