Podvod

Autorka: Dara

2.

Carlisle:

Dojel jsem domů a vyběhl schody na verandu.Esme jsem našel v Edwardově pokoji.

,,Carlisle,jakto,že nejsi v práci?‘‘ptala se hned.

,,Vzal jsem si na zbytek dne volno...‘‘řekl jsem jí.

,,Proč?‘‘ptala jse

,,Později ti to vysvětlím.Nezajedeme si zalovit?‘‘ptal jsem se.

,,Ale vždyť přijede Edward s Bellou‘‘řekla.

,,Nepojedeme daleko.Než přijedou,budeme zpátky...‘‘řekl jsem.Ona jen kývla a společně jsme šli k mému autu.Ona si sedla na místo spolujezdce a já na místo řidiče.Celou cestu jsme měli propletené ruce.

,,Carlisle,co se ti stalo.Ty se celý chvěješ...‘‘řekla.

,,To nic není..‘‘řekl jsem jí.To už jsme dojeli na konec jedné lesní silnice.Oba dva jsme vystoupili z auta.Ona přešla ke mně a dala mi dlaně na tváře a přitáhla si můj obličej víc ke svému.

,,Lásko,co se ti stalo..‘‘naléhala.Povzdechl jsem si.

,,Nic,vážně..To bude dobré..‘‘řekl jsem a objal jí.Dal jsem si hlavu na její rameno.Ona mě jen pevně stiskla.

,,Měli bychom začít..Brzy bude tma.‘‘poznamenala.Já jen kývl a oba jsme se dali do běhu.Oba dva jsme zavětřili.Zrychlili jsme tempo a v dálce jsme už viděli jednoho jelena.

,,Kdo ho bude mít první!‘‘vykřikla Esme.Oba dva jsme ještě více zrychlili.Nakonec jsme doběhli nastejno a napili se společně.Potom jsme sem tam narazili na další toulající se jeleny,ale jinak jsme nic neobjevili.Asi po půl hodině lovu jsme se vraceli k autu.Tentokrát řídila Esme.Během cesty se opravdu setmělo a my dorazili domů,až když byla tma.Vevnitř v domě se svítilo a v garáži bylo zaparkované Volvo.Jakmile jsme vystoupili z auta a šli směrem k verandě,ve dveřích se objevila Bella a hned za ní Edward.

,,Esme!‘‘vypískla Bella a řítila se k Esme.Obě se silně objali a potom Bella přišla ke mně.

,,Ahoj,Carlisle..‘‘řekla a objala mě.

,,Ahoj,Bells‘‘pozdravil jsem a snažil se zachovat klid.

,,Ahoj,mami‘‘slyšel jsem,jak se Edward vítá s Esme.

,,Ahoj,chlapče..‘‘řekla mu Esme.Potom přešel ke mně a také jsme se přivítali.Potom jsme všichni šli do obývacího pokoje a posadili se na pohovku.

,,Musím s tebou mluvit…‘‘řekl jsem Edwardovi v duchu.On jenom kývl a já se postavil.On se také postavil,dal pusu Belle a šel za mnou do kanceláře.Děvčata zůstala v obýváku a o něčem živě diskutovala.

S Edwardem jsme došli do kanceláře a já se posadil na svoje křeslo a prsty jsem si promnul spánky.Edward se posadil do křesla naproti mně a čekal,až začnu.

,,Je tu problém..‘‘začal jsem.

,,Jaký?‘‘ptal se.

,,Volturiovi…‘‘řekl jsem.Edward sebou škubl.

,,Cože?Ale vždyť je Bella už dávno—‚‘‘začal,než jsem ho přerušil.

,,To není kvůli Belle.Je to kvůli mně.‘‘řekl jsem.

,,To mi vysvětli…‘‘řekl.

,,Aro poslal jednoho ze svých stráží,aby mě hlídal nebo co.Jmenuje se Justin.To on může za ten masakr v Seattlu.Říkal mi jen,že ho Aro poslal,aby sledoval mě v nemocnici.Aby pak mohl Arovi říct,jak se mi vede.Ale myslím,že lhal.Nevěřím mu..‘‘řekl jsem.

,,Kde je teď?‘‘ptal se.

,,Nevím..‘‘řekl jsem.

,,Co když chce ublížit Charliemu?‘‘ptal se.

,,To si nemyslím‘‘řekl jsem.

,,Ale s jistotou to nevíš..‘‘řekl.

,,To nevím..‘‘odpověděl jsem.

,,Od kdy tu je?Všechno mi to popiš..‘‘nabádal mě.

,,No.Dnes ráno jsem přijel do práce a šel se podívat za Charliem.Potom za mnou přišla Lusy-ta sestřička a říkala,že mě někdo shání a že čeká na pokoji lékařů.Čím víc jsem se blížil k tomu pokoji,tím víc jsem cítil pach upíra.Byl tam.Řekl mi,že ho Aro poslal,aby mě sledoval,jak pracuju.A pak říkal něco o tom,že tady má nějaký úkol,ale že sám poznám jaký.Pak,že Ara fascinuje,že odolávám lidské krvi atd.Potom mi řekl,že jeho schopnost je nutit lidi i upíry.Potom tam opět přišla Lusy a já ji políbil..‘‘řekl jsem.Ale jak jsem mluvil o tom polibku,skoro jsem šeptal.

,,Cože?Tati,jak jsi mohl?!‘‘zvýšil na mě hlas.

,,Klid,Edwarde.Hned jsem se od ní odtáhl a ona odešla.Potom mi to docvaklo.To Justin mě donutil jí políbit!!Naštval jsem se na něj.Potom celý den mi byl v patách a díval se na mě,jak ošetřuju zlomeniny atd.Potom mi řekl,že si musí odběhnout,tak jsem byl chvilku sám a šel na polední přestávku do kavárny za rohem.Tam jsem si přečetl ty noviny.Potom tam přišla i Lusy a začala mi říkat něco o tom,jak jí nevadí,že mám manželku atd…Než jsem jí stihl něco říct,zavolal jsi ty.Mluvil jsem s tebou a pak jsem zavolal domů Esme,abych jí řekl,že přijedete.Pak jsem si všiml,že venku stojí Justin,tak jsem šel za ním.On mi řekl,že už mě viděl,jak pracuju,tak že na čas odjede do Volterry a řekne to Arovi.Potom odběhl a já od něj měl pokoj.Ale něco mi na něm nesedělo.Nevěřil jsem mu.Bylo mi divné,že mu stačil jeden den na to,aby mě pozoroval.A pak když říkal něco o tom,že má tady úkol…Nevím,myslím,že lhal.Ale nechal jsem to být a šel do nemocnice ohlásit,že si beru na zbytek dne volno.Pak jsem přijel domů a šli jsme s Esme na lov.No a pak jsme přijeli a byl jsi tady ty…To je všechno…‘‘řekl jsem mu svůj příběh.Edward při nějakých částech vrčel,ale teď se uklidnil..

,,Esme to ví?‘‘ptal se.

,,Ne..‘‘řekl jsem mu.

,,Neboj,budu mlčet,pokud si to přeješ…‘‘řekl mi.

,,To bys byl hodný..‘‘řekl jsem.

,,Ale tuší...‘‘předpokládal.

,,Ano…Tuší,že se něco děje‘‘řekl jsem mu.

,,Nemůžeš jí to nadosmrti tajit…‘‘řekl.

,,Vím.Taky jí to tajit nebudu!Řeknu jí to,ale ne všechno…‘‘řekl jsem mu.Pak se ozvalo zaklepání.

,,Dále‘‘řekl jsem.Mohl jsem normálně,v tomto domě žádný člověk nebyl,takže to musel slyšet…

Do místnosti vstoupila Bella.

,,Ahoj‘‘pozdravila a vtančila do místnosti.Oba jsme se na ní usmáli a Edward se k ní natáhl a posadil si jí na klín.

,,Tak copak nám tajíte?‘‘zeptala se s úsměvem.

,,Nic..Za chvíli půjdeme dolů a řekneme vám to‘‘řekl místo mě Edward a mrkl na mě.Já se jen vděčně usmál.

,,Tak fajn…Carlisle,chci se tě na něco zeptat…‘‘řekla mi.

,,Ptej se…‘‘pobídl jsem jí.

,,Co Charlie?‘‘zeptala se.Tahle otázka se dala čekat.

,,Je v pořádku.Za pár dní by mohl jít domů.‘‘řekl jsem a usmál se na ní.

,,To je dobře.Zítra se na něj zajdu podívat.‘‘řekla a taky se usmála.

,,Půjdu s tebou.Nenechám tě samotnou,když…‘‘začal Edward.

,,Když co?‘‘ptala se.

,,Dozvíš se..‘‘řekl jí.

,,Vy muži jste tak tajemní!!‘‘stěžovala si.My jsme se jenom nahlas zasmáli.Bella se zasmála s námi,ale potom jí smích přešel.

,,Carlisle…‘‘oslovila mě.

,,Ano?‘‘ptal jsem se.

,,My…My jsme se dohodli,že…‘‘nedokázala dokončit větu.Podívala se smutně na Edwarda a ten pochopil,kam míří a řekl to za ní.

,,Ehm..Dohodli jsme se,že se ,,zabijeme‘‘,až pojedeme odsud..‘‘řekl.

,,Aha..no dobře.Ale,Bello,jestli nechceš,nemusíš‘‘ujišťoval jsem ji.

,,Ne…To byl můj nápad.Já..Pokaždé když vidím Charlieho,je to těžší a těžší.A potom by to pro mě bylo ještě víc těžší,než teď…‘‘řekla se smutným hlasem.

,,Jistě…Chápu…‘‘řekl jsem.Nevesele se na mě usmála.

,,Tak nám to už pojďte říct!!‘‘řekla a táhla nás ven…