Podivné příměří - část 5.

Povídka od Owee

 

Po několika hodinách, co jsem strávila u Edwarda v pokoji, jsme usoudili, že bychom se měli zajít podívat dolů co se tam děje. Natáhla jsem si kalhoty, tričko a pomohla Edwardovi vstát. Těch pár hodin jsme trávili vzájemným dokazováním lásky a teď nás už od sebe nemohlo rozdělit vůbec nic ani to, co se na nás chystá. Edward mě vzal jemně kolem pasu a já mu svou ruku omotala kolem něj. Šli jsme nemotorně po schodech, poprvé jsem mohla říct že to nebylo nemotorné jen z mé strany, a chichotali se nad tím jak neobratní jsme. Dole jsem si všimla, že místo,  kde původně Edward ležel už bylo naprosto čisté, Esme má už díky mě celkem slušnou praxi v čistění krve z koberce. Billy seděl spolu s Emily a Samem na pohovce v obývacím pokoji a vzrušeně rozmlouval s Carlislem. Emmett a Rosalie se na nás usmívali od krbu nedaleko od piana v rukou se zaleskly sklenky skotske. Alice a Jasper seděli k mému překvapení kousek od skupiny vlkodlaků, kteří se krčili na podlaze mezi kuchyní a obývacím pokojem. Esme se k nám přiřítila z čista jasna a začala mě i Edwarda láskyplně objímat, až Edward zaskučel bolestí. Když jsme se mu ale obě podávaly vyděšeně do obličeje, jen se na nás usmíval mým oblíbeným stylem.

"Ty ani nevíš,  jak moc si nás všechny vyděsil." pokárala ho naoko nazlobeně Esme.

"Promiň mami" zakřenil se Edward. Najednou se vedle Esme objevila Alice.

"Tak co? Jak se cítíš?" zeptala se v rychlosti.

"Skvěle." Esme a Alice se na sebe podezíravě koukli. Edward by měl  mít mrzutou náladu na to co se stalo, za to on teď rozdával úsměvy na všechny strany. Ale já věděla co za tím stojí.

"Jasper támhle po celou tu dobu hlídá vlkodlačí pocity v normě a každou chvíli jim dávkuje trochu trpělivosti a klidu. Nevím, ale jak dlouho to ještě vydrží." Kývla Alice směrem ke skupince tmavších puberťáku povalujících se na zemi.

"Edwarde, Bello, Alice, Esme " zavolal na nás Carlislea, abych přišli za ním.

"Edwarde, Bello strašně mě mrzí co Jacob provedl nedokážu to vysvětlit, prostě nevím co se mu v tu chvíli honilo hlavou.." omlouval se nám Billy jakmile jsme za nimy došli. Zdálo se, že už mezi ním a Carlislem vznikla důvěra. I Emily se zdála klidnější.

"Já to vím. A chápu proč to udělal. Na jeho místě bych nejspíš udělal to samé." podíval se Edward na mě a pak na Billiho.

"Aha.. Ehmm.. No tak potom tedy bychom vám měl sdělit plány na útok." znejistěl Billy.

"Ano jistě .To je pravda."přitakal Carlisle a zavolal i na ostatní včetně Jaka, který šel se svěšenou hlavou a ani se neodvážil podívat mně či Edwardovi do očí. Všichni jsme se shromáždili okolo stolu nad kterým se skláněli Billy a Carlisle jak domlouvali poslední úpravy.

"Už je ti dobře?" šťouchl Edwardovi do ramene Emmett ,když došli k nám.

"Jasně, že jo" mrkl na něj a Emmett se nejdříve podíval na můj nechápavý pohled, pak na Edward  ,který mírně kývl a pak se dal do dunivého smíchu.

"Ehm Ehm.." odkašlal si Carlisle a stoupl si před nás abychom na něj všichni dobře viděli.

"Jak všichni víte čeká nás krutý boj. Nepřátelé jsou slabí a pomalí, ale jsou proti nám v převaze. Převaha neznamená nic, ale je dobré ji mít, jak už jsem jednou říkal. Ale když spojíme naše síly, šance na vítězství se mnoho násobně zvýší, než kdybychom se snažili ochránit jen svá území každí zvlášť. Všichni také víte, že udržení tohoto řekněme poněkud podivného příměří není a nebude jednoduché, jak už jsme poznali na vlastní

kůži." usmál se vroucně na Edwarda a na sklíčeného Jaka. "Jsme od přírody nepřátelé, proto mezi námi stále něco vře. Ale zkusme se nad to společně povznést alespoň v době kdy jsou všichni ostatní bezmocní. Jsme tu proto, abychom bok po boku zabránili neštěstí blížícímu se na obyvatele rezervace La Push a městečka Forks. Proto prosím snažte se spolu vycházet a ne si jít navzájem po krku.Ano je to těžké, ale musíme myslet na naše blízké a drahé spoluobyvatele tohoto tajuplného místa, kde děsuplné povídky nabývají  na skutečnosti." ukočil zahajující část a v místnosti bylo až jiskřivé ticho.

"Tak a teď k plánu samotnému. S Billym a Samem jsme se dohodli, že se vydáme nejdřív na místo, kde jste se s nimi setkali tváří v tvář a odtud budeme pokračovat po jejich stopě. Jelikož je nás 12 rozdělíme se do 4 skupin po třech a.."

"12? Počkat vždyť je nás 13.. když tedy nepočítám Bellu, Billyho a Emily." rozhlížel se dokola a přepočítával Edward.

"Edwarde, tebe nepočítám. Jsi zraněný, nemůžeš bojovat, i když nám budeš na síle chybět, ale v tomto stavu bojovat nemůžeš. Rány nejsou zcela zahojené a mohl by sis je roztrhnout a vykrvácet.Takže zůstaneš tady a ohlídáš dům."

"Ne! To přece nejde.. Calisle já nedopustím, aby mě něco tak hloupého jako je zranění omezovalo v rozhodování .Nemůžu vás nechat jít do boje a já si tu jen tak sedět..."

"Ale je možné, že nepřátelé sem..." skočil mu do řeči Carlisle, kterého vzápětí Edward znova přerušil.

"Ne, prostě jdu s vámi ." dokončil svůj projev s odhodlaným výrazem.

"To vyřešíme později" zakončil to Carlisle. "Takže jak jsem říkal rozdělíme se do 4 týmů po třech a každá skupina půjde na po určitém směru. První tým budu já, Quil a Rosalie. Druhý tým - Embry, Jared a Emmett. Třetí tým - Paul, Esme a Jasper. Čtvrtý tým - Sam, Alice a Jacob. Takhle jsme se dohodli že to bude nejlepší. Prosím stoupněte si podle skupin do kterých jsme vás zařadili." v místnosti začal šum a po pár vteřinách před námi stáli čtyři skupiny upírů s vlkodlaky odhodlaní v boj, ale výjimečně ne proti sobě, ale proti jednomu společnému nepříteli. Edward se na to vše díval jen s naštvaným pohledem, ale viděla jsem mu ve tváři, že to tak nenechá. I když bych mohla být trochu klidnější, že se nemusím bát alespoň o něj. Když jsem se tak na ně dívala tak mi vážně začalo dávat smysl. Paul, který má sklony k unáhleným výbuchům při každé hlouposti, jako mi Jake vyprávěl a jak jsem se o tom mohla přesvědčit na vlastní oči, když jsem se poprvé setkala s vlkodlaky, dát do skupiny s Jasperem na ovládání hladiny vzteku a zároveň i Esme, která by mohla zasáhnout, kdyby se dali do sporu spolu. A Embryho, Jareda s Emmettem to byl vážně skvělý nápad. Budou se náramně doplňovat.

"Takže tým první půjde na severozápad. Druhý na severovýchod. Třetí na jihovýchod. A čtvrtý na jihozápad. Tyhle skupiny jsou neměnné. Budete si muset navzájem krýt záda a spolupracovat. A až ty mrtvoly nakopem zpátky, kam patří, sejdeme se všichni opět tady. Teď se jdětě připravit na boj" Zakončil řeč Carlisle a všichni se rozešli do různých stran.

"Carlisle" zavrčel Edward a odtáhnul mě od sebe. Šel za Carlislem a začal mu něco říkat. Přišla jsem blíž právě ve chvíli, kdy se Carlisle snažil vysvětli Edwardovi, že to co chce je nemožné.

"Edwarde, to nepřipustím. Jsi zranitelnější než kdokoli jiný. Nechci riskovat tvůj život. Zůstaneš tady a budeš hlídat dům. Je možnost, že se dostanou až sem a pak stejně budeš muset zasáhnout." prormluvil konečným slovem Carlisle.

"Já to tak nenechám" zavrčel Edward a otočil se od něj. Nevěnoval mi ani jediný pohled a zmizel  pryč. Když mě míjel, zahlédla jsem v jeho potemnělých očích krvelačnost a zlost. Jako by ztratil sám sebe, jako by z něj vyprchala všechna lidskost a vrátil se ten nelítostný Edwrard, pro kterého nejsem nic. Jen malá bezmocná slabá kořist, malá holka.