"Bylo to takhle.. Čekal jsem až si budu stoprocentně jistý, že spíš a pak jsem chtěl jít povědět Carlisleovi co máme v plánu, aby si nedělali zbytečné starosti. Když jsem se opatrně dostal z tvého sevření a zamířil si to ke dveřím, uslyšel jsem jak voláš mé jméno a myslel si, že jsem tě vzbudil. Pak jsem si ale všiml že jen zase mluvíš ze spaní a tak jsem šel." úsměv si pohrával s koutkem jeho úst a já zčervenala jako rajče.
"Když jsem utíkal domů všiml jsem si kymácející se postavy na kraji lesa. Říkal jsem si, že je to jen nějaký opilec, který se dostal daleko od města. Zpomalil jsem a pak..." dramaticky se odmlčel, což mě šíleně vytáčelo.
"A pak jsem jich uviděl víc. Bylo mi jasné že to nejsou žádní opilí turisté.." chtěl pokračovat, ale Embry mu do toho skočil.
"Jasně. Jasně to už jsme slyšeli. Ale jak jsi poznal, že to nejsou turisté jsi nám ještě neprozradil."
Edward chvíly rozvažoval svou odpověď.
"Necítil jsem pach, nebo vůni. Jak chceš." konstatoval s úsměvem. "A Bella to neslyšela, takže bych byl rád kdyby jsi mě nepřerušoval. Díky. No takže, kde jsem to skončil? Á, už vím.
Takže mi bylo jasné, že to nejsou žádní turisté, a co víc, že to nejsou ani lidé. Ale nevěděl jsem co přesně jsou zač a tak jsem se je rozhodl špehovat. Tiše jsem šel za nimi a sledoval jejich pohyby, chování a v tom mi došlo, že neslyším ani jejich myšlenky, jakoby snad ani nemysleli. Bylo jich asi osm nebo devět a všichni se mi zdáli takoví bez života.A pak jsem si uvědomil co mi celou dobu připomínají. Připomínali mi postavy z Carlisleova vyprávění.Vyprávění a o nemrtvých." chvíli počkal než jsem srovnala svůj výraz."Před mnoha lety mi vyprávěl, že každá dvě staletí v určitém čase, v určité době, vylézají mrtví z hrobu, aby naplnili svět hrůzou. Že se to děje jen v oblastech, kde se běžně vyskytuje nadpřirozeno." ztišil hlas a rozhlédl se po místnosti, když se střetl s několika rozhněvanými pohledy pokračoval. "Myslím, že tady je nadpřirozena víc než dost. A taky, že jsou to přes dvě staletí co se údajně ukázali naposled. No a jak jsem je sledoval, neuvědomil jsem si, že jsem překročil hranici. A poté mě oni " řekl to slovo s opovržením "našli a po krátké slovní potyčce zajali. "Jasně, mohli jsme si to hned tam rozdat, ale to jsem nechtěl. Říkal jsem si, že by jsi z toho nebyla nadšená. A to samé napadlo i Jacoba. A tak, protože neměli žádné důkazy, že bych někoho kousnul rozhodli se mě ušetřit." dokončil svou řeč a mně se dral z úst hysterický výkřik.Všichni ostatní se zdáli jeho vyprávěním znudění, už si ho vyslechly a zřejmě z toho nevěřili ani slovu, ale já ano. Já, už i tak až po uši ponořená v mytickém světě, jsem jeho slovům uvěřila. Uvěřila a najednou toho bylo na mě moc.
Upíři. Vlkodlaci. A teď ještě nemrtví?? Jak se mi hlavou výřily myšlenky, uviděla jsem před sebou strop, cítila jak se mi podlamují kolena a jak se dusná místnost točí dokola. Omdlela jsem. Zdál se mi úžasný sen. Byla jsem s Edwardem na jachtě. Loď se jemně houpala na vlnách a my si užívali slunečních paprsků. Slunce se odráželo od jeho kůže, lehký vánek si pohrával s jeho vlasy. Jeho ruce byly stejně dychtivé jako včera v noci a rty si nárokovaly celé mé tělo. Obloha krásně modrá s drobnými obláčky, které líně pluly po nebi.
"Bello? Bello?" ozval se u mého ucha překrásný, ale vystrašený hlas. Nechtěla jsem opustit sen, ale Edward se o mě bál a já jsem na něj musela být hodná.Otevřela jsem oči a uviděla jeho obličej, kousek od mého, plný úlevy.
"Promiň. Už zase" zašeptala jsem s výčitkou. Chvilku mi trvalo uvědomit si důvod mého omdlení a kde to jsem. Jako blesk z čistého nebe mě zasáhla realita. Rychle jsem zvedla hlavu a viděla obezřetné tváře všech okolostojících.
"Když jsme na tebe mluvili my, tak ses neprobírala" promluvil dotknutě Jacob.
"A tak jsme ho odvázali, ale drž si ho na uzdě nebo.." zavrčel.
Edward po něm šlehl pohledem a pomohl mi vstát. Ruku mi ovinul kolem pasu a otevřenými ústy mě políbil a krk. (Byl to jeho osobní vtip k vlkodlakům a hlavně k Billymu, kteří v ten moment stáli jako přimražení a jemu se po obličeji roztáhl šibalský úsměv.) Mé rovnováze to ale zrovna nepomohlo. Když jsem zavrávorala postavil si mě raději před sebe a opřel o jeho tělo a pažemi mi ovinul hrudník. Připadala jsem si jako štít a asi to tak i vypadalo, ale on se jen bál, že bych mohla znova upadnout.Jakeův obličej se přitom zhroutil do bolestivé masky a na očích bylo vidět, že je ztracený ve vzpomínkách. Celé jeho tělo se začalo otřásat. Edward přede mnou okamžitě zaujal ochranné postavení. Ostatní se snažili Jaka uklidnit.
"Klid. Jaku, klídek." uklidňoval ho Embry. Jacob se pomalu zklidnil, ale na obličeji mu maska zoufalství zůstala. Vyděsilo mě když jsem si všimla, že Edward se tváří stejně. Nejspíš poslouchá jeho myšlenky a ten nečekaný splín přešel i na něj.
"Takže.." začala jsem abych všechny dovedla od rozutíkaných myšlenek zpět na hlavní téma.
"Ty říkáš, že se nám po lesích potloukají oživlé mrtvoly?"
"Ano"
"A co dokáží? Chci říct mají nějaké schopnosti?" začal se mi třást hlas.
"To nevím. Carlisle bude vědět. Ale řekl bych, že nemají rychlost jako já, nebo oni" ukázal na smečku a pohladil mě po vlasech "nebo sílu."
"Jsem rád, že jsi ohledně nás dobře informovaný." vyštěkl Jacob jak ho Edwardovy dotyky na mém těle přiváděly k šílenství.Ignorovala jsem ho, i když jsem měla strašný pocit sama z sebe.
"A co si myslel, když jsi říkal to o té hrůze?"
"To znamená, že přinášejí hrůzu do života lidí." na slovo lidí kladl důraz "Lidé se jich bojí, protože jsou jejich potravou."
"Hmmm. Tak to máte hodně společného." rýpnul si Jared. Edward předvedl své lovecké zbraně v plné kráse při hrozivém zavrčení.
"Uklidněte se " vložil se do celé věci Billy.
"Jestli říkáš pravdu, tak to co nám tady vykládáš by mohla být pohromou pro celé naše město. Nevím, vážně nevím zda ti máme věřit něco tak strašného." jeho moudrý hlas byl plný pochybností.
"Já mluvím pravdu."
A právě ve chvíli, kdy dořekl větu něco tvrdého narazilo zvenku do dveří. Vykřikla jsem leknutím a také všichni se otočili po směru zvuku. Edward mi okamžitě přikryl ústa, aby ztlumil můj jekot. A další náraz, tentokrát do okna. Okno se třístěním rozbilo. Dírou dovnitř se protáhla..ruka?
"Ale ne." v Edwardově hlase byla hmatatelná změna tónu.
"Jsou tady." vysvětlil, když na něj všichni udiveně zírali.
"Chceš tím říct, že mrtví vážně vylezli z hrobů a teď chtějí požírat lidi?" vykoktala zděšeně Emily. Její břicho, jak jsem si všimla až teď, se hodně zvětšilo. Musí to být pořádná zátěž takové dvojčata.
"O tom se vás snažím přesvědčit už několik hodin."
"Co budeme dělat?" vrhla se Samovi kolem krku. Sam ji jemně políbil, aby rozehnal její děsy.
"Jsme silnější než oni." otočil se na smečku, aby viděl odpověď v
jejich očích.
"Ale musíme najít úkryt. A ty..." otočil se na Edwarda "Necháme tě jít, ale příště ať tě tu nevidím. A dostaň Bellu rychle odsud. Dokážeš to?" sklouzl očima ke mně a zpět na Edwarda.
"Myslím, že ano." odmlčel se a jeho stiskl mě silněji "Ale obávám se, že vy ne."
Další rána do okna. A rozbité sklo se rozsypalo po zemi.
"Ne!" vyjekla Emily, která se začala neovladatelně třást.
"Co tím chceš říct?!" zařval na něj Sam, když si začal uvědomovat celou realitu. Ostatní promýšleli v tichosti plány. Ale obličeje měli stále bledší a bledší jak nemohli na nic přijít.
"Chci tím říct, že vy se musíte změnit, aby jste byli silní jako já. A navíc máte s sebou těhotnou ženu a chromého důchodce." podívala jsem se soucitně na Emily. Chudák holka, má naprosto zničené nervy.
"Nebudete mít šanci je přemoci, najít úkryt a dostat své lidi do bezpečí"
Bum. Bum. Celý domek se začal otřásat stejně jako předtím Jacob.
"Čas se krátí. Přemýšlej rychle."
"Co teda navrhuješ?" začal si Sam připouštět Edwradovy slova.
"Já, ty a Jacob půjdeme první. A budeme je držet dál. Ostatní je vezmou mezi sebe a dovedou je do auta. Dva se pak přidají k nám. Jakmile budou z dohledu vydáme se za nimi a ty příšery necháme tady. Já vás povedu a Bella bude navigovat je."
"A kam že nás to povedete?" zeptal se Sam jak promýšlel pro a proti Edwardova plánu.
"K nám. K nám domů. Je to nejbezpečnější místo, které mohu navrhnout."
Vlkodlaci se začali nervózně ohlížet jeden po druhém a nakonec pohlédli na Sama.
"A proč si myslíš, že to bude u vás bezpečnější než kdekoli jinde?"
"Jsme dobře vybaveni. Uvidíš. Věř mi, když je to dost bezpečné pro mou lásku" významně se mi podíval do očí "bude to dost bezpečné i pro vás."
"Tak dobře." vydechl Sam nejistý svou volbou.
"Jaku změníme se až opustíme dům. Pro jistotu." zadíval se Emilynu zjizvenou tvář. "Quile a Paule vy se změníte až budou v autě. Embry, Jarede vy budete poslouchat Bellu. Nakonec se všichni sejdeme u Cullenových. Rozumíte?" Vlci souhlasně přikývli.
"Moc se mi to nezdá" vložil se do věci Billy.
"Podívejte Billy, jestli chcete všechny ohrozit, tak si to udělejte po svém." nervil Edward.
"A jak" zaleskly se mu oči podezřením "si můžeme být jisti, že nebudeme v ohrožení, když vlezeme do upířího doupěte?" Pocítila jsem iracionální touhu jít a vrazit Billymu za to jak se k němu chová.
"Jak si můžeme být jisti že to není past?" Všechny oči se napjatě přesunuli na Edwarda.
"Jestli by to byla past" usmál se nad tou představou "odehrál by se v našem domě hrozivý masakr. Ale nemusela by to být krev vaší strany, která by byla prolitá. Jste přece jen vlkodlaci a zabíjet upíry máte v popisu práce. Spíš já bych se měl bát, že vás zavedu domů"
"To máš pravdu" zasmál se výhružně Paul.
"A proč to teda děláš?" zeptal se zmatené Sam.
"Dělám to kvůli tomu, že vám něco dlužím."
"Dlužím vám za to, že jste mi dohlédli na Bellu když jsem byl pryč." dodal když na něj nechápavě zírali a vděčnost v jeho hlase byla hmatatelná.
"Přesto, nemysli si, že jsme zase tak slabí, aby se neprolila krev i z vaší strany." otočil se na Paula.
"Ale nechtěl bych, aby tady vaše těhule" usmál se nádherným úsměvem na Emily "a Bella byly u toho, když se naše síly střetnou. Takže mi musíte věřit. Už není čas na promýšlení všech variant."
A měl pravdu. Dveře už nevydržely nápor útoku a rozletěly se na třísky.Edward se rozeběhl a srazil první vetřelce na zem. Sam a Jake okamžitě vyběhli za ním a v jednom ladném skoku vybuchli a s řevem se rozeběhli proti dalším nemrtvým. Ostatní kolem nás, slabých lidských bytostí, sestavili obranou pozici. Když jsem nad tím tak přemýšlela v celém městě nemohli najít
zranitelnější svěřence. Těhotná žena se kterou mlátí hormony, chromý a trochu senilní stařík a jako třešnička na dortu neohrabaná, až to hraničí s postižením, slabá, katastrofy přitahující holka. Zahlédla jsem Edwrda jak se pere se skupinou nemrtvých a přitom se tesáky ohání po dalších, rudohnědého vlka Jacoba jak pomáhá Edwardovi a Sama jak drží další dál od nás. Je to neuvěřitelné je všechny vidět bojovat na stejné straně. Bylo to jako dívat se na živé obrazy historické mytologie. Rychle jsem vklouzla na zadní sedadlo společně s Emily a Billym. Emily se dál neovladatelně třasla a já přemýšlela jaké to pro ni musí být.
"Tak kudy Bello? Bello?" řval na mě Embry a mě vytrhl z myšlenek.
"Jeď na sever a pak zahni do leva, až ti řeknu. Teda asi." nedokázala jsem si přesně vybavit kde jsem.
"Jak to myslíš, asi?
"Nejsem si jistá " ale najednou se před autem vynořila smečka vlků v čele s Edwardem.
"Jeďte za námi" zakřičel Edwrard.
Auto jim nestačilo i přes to, že jsme z auta tahali co se dalo. Najednou jsem poznávala les kolem nás.
"Jsme tu." prohlásila jsem s uspokojením když Embry zahnul na louku před domem. Emily se konečně přestala třást jak udiveně zírala na dům Cullenových. Nejen ona, ale i ostatní zírali na tu stavbu s otevřenou pusou. S chichotáním jsem otevřela dveře a zhluboka vdechovala atmosféru tohoto místa. Přemýšlela jsem si přitom, jaký výraz jsem asi měla já když jsem dům viděla poprvé. Za mnou vystoupila Emily a pak Embry a Paul, kteří museli vzít Billyho na ruce, jelikož vozík nechali u Emily.Paul, Quil, Jacob a Sam se už změnili zpět a spolu s Edwardem na nás čekali.
"To bych nečekal " slyšela jsem šeptat Sama Emily, kteří šli hned za mnou a Edwardem. Edward se jen usmál a pobídl i ostatní, aby šli. Jejich údiv se ještě prohloubil, když nejistě vešli do domu.
"Já vím, že jste si takhle nepředstavovali 'upíří doupě' " citoval Billyho hrubým hlasem "ale nemáme čas na společenské tlachání." dokončil řeč a ukázal na židli pro Billyho. V tom už se před námi začali postupně vynořovat upíři. Jako první přišla Emily. V náručí na talíří nesla čerstvě napečené sušenky. Když zvedla své okrové oči k nám a spatřrila koho jsme si přivedli, upustila talíř a sušenky rozsypaly po zemi mezi úlomky skla.
"Esme? Co se děje? Edwarde, Bello? Jste to vy?" přicházel jako další na scénu Carlisle. Hned za ním se vynořili Emmett s Rosalií a jako poslední Jasper s Alicí. Alice držela v ruce nějaký papír a něco říkala Jasperovi. Napadlo mě, že Alice měla vidění a proto všichni vyšli z kuchyně, která se využívala jen k takovýmto událostem.
"Alice měla vidění, ve kterém byla skupina vlkodlaků s nějakým mužem a ženou. Asi něco chlastají, ale..." potvrdil Carlisle mou intuici, ale jakmile nás spatřil jeho slova utichla jako letní
bouře. Všichni nově přicházející se zastavili ve stejný okamžik. Byli zřejmě tak ztraceni v myšlenkách nad Alicinou vizí, že si ani nevšimli všech okolností.
"Edwarde?!" zahřměl Emmett. "Co si ksakru o sobě myslíš? Dovedl jsi k nám domů nepřátele? Copak tě už život s námi nebaví, a tak se nás chceš zbavit?!" vystupovaly mu šlachy jak hněv narůstal. Rosalie se stáhla připravená na obranu. Alice se jen rezervovaně dívala a Jasper kolem nás rozprostřel atmosféru míru. Carlisle si udržel klidnou masku. Sam vystoupil jako mluvčí.. "Přišli jsme v míru. Nechceme bojovat."
"Pozval jsem je sem, jelikož venku je větší nebezpečí. Je to dlouhá historie. Alice, potřebujeme kryt." významně se na ni podíval. Okamžitě vyskočila, proběhla kolem nic netušících vlků a naťukala něco na klávesnici na zdi. Déjá vu?Přes skleněnou stěnu se neslyšně stáhly těžké kovové rolety. V tu chvíli vlkodlaci pochopili o čem to Edward předtím mluvil.
"Měli sloužit hlavně na ochranu před vlkodlaky." poznamenal Emmett nad jejich šokovanými výrazy.
"Edwarde. Myslím, že nám dlužíš vysvětlení." promluvil Carlisle jak si prohlížel jeho otrhané oblečení, chromého důchodce, těhotnou dívku, přerostlé puberťáky, kteří se mění ve vlky a mě mezi němi.
"Vše vysvětlím. Měli bychom se však posadit, je to dlouhý příběh..."