Plamínek naděje

Autorka: (B)eLinka

3. část

Když jsem vešla na chodbu stáli tam všichni členové Cullenovi rodiny,až na jednoho…-Jasper,Rossalie,Emmett,Esme,Carlisle a zamnou stála Alice.Všichni měli ve tváři zmučené výrazy.

¨Bello…holčičko je mi to tak líto¨pověděla tiše Esme a objala mě.

¨Mě taky a moc¨zašeptala jsem a po tváři se mi začali objevovat slzy.

¨Já vím,já vím holčičko.To se sprav¨utěšovala mě

¨Doufám¨špitla jsem

¨Opravdu chceš už jed domů? ¨zeptala se Rosalie

Rosalie mě to chtěla?Zvláštní…

Přikývla jsem ¨Nechci tu být na obt힨

¨Ty nikdy nejsi na obtíž! ¨řekla Esme

¨Buď tu ještě chvíli.Charlie ještě stejně není doma a ty bys teď neměla být sama¨prosila Rosalie.

Nakonec jsem se nechala obměkčit a zůstala jsem.

¨Mohla bych jít do Edwardova pokoje? ¨zeptala jsem se Alice,když jsme byli samy

Alice přikývla. ¨Chceš tam být sama? ¨

¨Jestli by to nevadilo…¨

¨To váš že ne.Kdybys něco potřebovala,tak stačí zavolat¨

¨Dobře¨odvětila jsem a šla jsem do pokoje.

Když jsem vešla dovnitř vypadalo to,že se nic nezměnilo,že je všechno jak má být.Chvíli jsem tam jen tak stála a po obličeji mi tekli slzy.Pak jsem si šla sednout na pohovku.Na pohovce jsem uviděla obálku s nápisem Bella,tak jsem jí otevřela a přečetla jsem si dopis:

Milá Bellinko,

Je mi líto,že jsem tě musel opustit, ale nechci,aby se ti něco stalo kvůli mě.Už asi víš proč jsem odešel. Je mi moc líto, že ti takhle oblizuji, ale je to proto abych tě ochránil. Jakmile budu vědět, že je všechno v pořádku, tak se vrátím. Do té doby na sebe dávej pozor.

Miluju tě!

Edward

Jak jsem si přečetla dopis,tak jsem se schoulila na pohovku do klubíčka a brečela jsem.

Po chvíli někdo vstoupil do pokoje.Byla to Rosalie.

¨Bello nesmíš se tak trápit to určitě Edward nechtěl¨řekla a pohladila mě po vlasech

¨Víš…on mi napsal dopis¨ukázala jsem na papír vedle pohovky.

¨Můžu se podívat? ¨

Přikývla jsem a posadila jsem se.

¨V tom dopise píše,že se vrátí,tak proč si tak smutná? ¨zeptala se Rose opatrně

¨To je sice pravda,ale nepíše tam kdy.Jestli za týden nebo za měsíc nebo za rok…¨řekla jsem tiše a po tváři mi tekly další slzy.

Zavrtala jsem si hlavu do polštáře a dál jsme plakala.Rosalie mě hladila po vlasech a po chvíli jsem usnula.