Plamínek naděje
Autorka:
(B)eLinka
2.Část
¨Cože?Co mi
to tu říkáš?¨řekla jsem vyděšeně a do očí se mi nahrnuli slzy
¨Bello musím
odejít,abys byla v bezpečí¨pověděl zmučeným hlasem
¨Já nikdy
nebudu v bezpečí,vždyť to víš.A bez tebe to nepřežiju,protože tě…¨
Najednou
jsem nemohla dýchat a skácela jsme se na zem.Viděla jsem jenom tmu a
Edwardovu tvář.Najednou jsem ucítila světlo a otevřela jsem oči.
Vedle mě
seděla Alice a ve dveřích stál Emmett
¨Kde…kde je
Edward? ¨zeptala jsem se potichu a posadila jsem se
Alice se na
mě podívala ze smutkem v očích.
¨Bello…on
odešel¨
¨Ne!To ne!To
by přece neudělal! ¨zařvala jsem a začala jsem brečet
¨Bellinko…to
bude dobrý¨utěšovala mě Alice a odejmula mě
¨Ne
nebude¨zašeptala jsem a po tváři mi tekli slzy.
Najednou ke
mně přišel Emmett a načal mě taky utěšovat
¨Bells to se
spraví¨řekl smutným hlasem,což bylo mě v jeho případě překvapilo.
¨A….a proč
odešel? ¨vzlykla jsem
No…našly ho
staří nepřátelené a on odešel aby ti nemohli ublížit¨pověděla Alice
¨Takže je teď
v nebezpečí on¨Špitla jsem a po tváři mi teklo víc slz.
¨Edward se o
sebe postará¨řekl Emmett a pokusil se o úsměv
Já jsme
mlčela a brečela.
¨Chceš být
sama? ¨zeptala se tiše Alice
Já jenom
přikývla a Alice a Emmett byli pryč.
Když
zabouchli dveře začala jsem brečet na plno.Přitáhla jsme si nohy k tělu
a schovala jsem si hlavu do dlaní a bez přestání jsem brečela.Cítila
jsem v sobě prázdnotu.Jako kdyby moje polovina odešla.Nemohla jsme
dýchat ani myslet.Ta představa,že už ho nikdy neuvidím mě sžírala
Asi po půl
hodině přišla Alice.
¨Můžu dál?
¨zeptala se ve dveřích
¨Ano¨odpověděla jsem a zvedla hlavu
Alice si ke
mně sedla.
¨Já vím,že je
to pro tebe těžký,protože pro nás taky ale o to víc to musí být pro
tebe,ale Edward se vrátí¨řekla Alice
¨A kdy se
vrátí? ¨zeptala jsem se z nadějí v hlase
¨To nevím.Ale
věřím tomu¨odpověděla tiše
¨Já tomu taky
věřím¨
Po chvilce
ticha Alice promluvila
¨Chceš odvést
domů? ¨
Přikývla
jsem.Utřela jsem si slzy a zhluboka jsem se nadechla.Pak jsem otevřela
dveře od pokoje.
