Osudové setkání

Autorka: Teridarkness

3. KAPITOLA- ŽÁDOST

CULLENOVIC DŮM - ROK 1936

Byla jsem šťastnější než kdykoliv v mém životě- jak v smrtelném tak i v nesmrtelném. Já a Emmett jsme se od sebe nemohli odtrhnout. Dělali jsme vše společně, jezdili na lov, chodili se procházet a vše další co se dá dělat. Ale nejúžasnější bylo být s Emmettem po fyzické stránce( každý jistě ví co tím myslím), a v tom byl nepřekonatelný…Někdy se prostě stalo, že jsme to tak moc chtěli, že jsme museli jít do lesa -protože jsem to nechtěla dělat doma ve společnosti nějakého rodinného příslušníka, který by to slyšel jako kdyby stál přímo v místnosti. Určitě mě chápete. Však co bylo super, bylo, že Emmett už nebyl novorozený. Svou žízeň už skvěle zvládal, takže mohl chodit i mezi lidi.

Ležela jsem na své posteli a odpočítávala čas, až tu bude Emmett,  v tom se prudce otevřely dveře a v nich stál on.

„ Emmette!!“ vykřikla jsem a v sekundě jsem stála u něho. Neváhali jsme ani minutu a začali  se vášnivě líbat. Byli jsme na sebe namáčknutí a stále se líbali. Nějak jsme se dostali k posteli a oba dva jsme na ni spadli. Postel to nevydržela a s hlasitým prasknutím se rozpadla. Jenom jsem slyšela ze zdola.

„ Co to?“ lekla se Esmé.

 Na to ji odpověděl Edward. „Řekl bych, že Rose s Emmettem zlikvidovali další postel…“

„ To se mi snad zdá! To je tak nejmíň třicátá postel za jeden rok! Kdo to má stále kupovat? A hůř! Jak to mám prodejci stále vysvětlovat?“

Dále jsem nevnímala, věnovala jsem se jenom Emmettovi… Líbali jsme se stále vášnivějí, ani nevím jak, ale najednou jsem na sobě měla jenom spodní prádlo a Emmett kalhoty. Chtěla jsem využít situace, a chtěla se přetočit na něho. Jenže jsem nepočítala s tím, že Emmette bude chtít to stejné. A tak se naše rychlost a síla ještě zvětšila… Jenom jsem ucítila křupnutí a pak ránu z dopadu. Podívala jsem kolem sebe, už jsme nebyli v mém pokoji, byli jsme v obýváku a kolem nás stáli Esmé, Carlisle a Edward. Všichni se tvářili pobaveně, samozřejmě kromě Esmé. Podívala jsem se přes Emmetta na strop. V něm byla obrovská díra ve tvaru mého a Emmettova těla. Kruci! My jsme se propadli přes podlahu mého pokoje do obýváku po námi.

„ Oh…“ vydala jsem ze se. Emmetta a já jsme v mžiku stáli. Bylo to trochu trapné. Já jenom ve spodním prádle a on jenom v kalhotech. Ale přitom se smál.

„ No teda…to se nám ještě nestalo…“ a propukl v hurónský smích. Já se k němu pochvíli se zbytkem rodiny přidala.

„ Tak to jsem zvědav, co uděláme s tou dírou…“ řekl Carlisle a zkoumavě si otvor prohlížel.

„  No, díra nedíra…bylo to omylem!“ řekl Emmett a dal důraz na slovo „ omylem“. Edward se jen pobaveně usmál.

„ No, kdyby jste si dali větší pozor, tak vaše erotické hrátky nemuseli zničit dům…“ řekla uraženě Esmé a sbírala rozbité vázy.

„ No teď když dovolíte, jdu se..hm..obléci…“  řekla jsem a v rozpacích opustila místnost. Ve svém pokoji jsem si ze skříně vytáhla modré šaty a šla se obléct do koupelny. Cítila jsem se trochu trapně.

„ Rose?“ Byl to Emmett, vyšla jsem z koupelny, stál tam -už také oblečený. Díval se na mě frustrovaným pohledem.

„ Emmette? Děje se něco?“ zeptala jsem se a pomalu přišla k němu.

„ No, víš, už se tě chcu na něco dlouhou dobu zeptat…ale nevím jak ti to říct.“ Sklopil pohled.

Co by mohlo po mně chtít? Chce snad ode mne odejít? Ale to nedává smysl. Vždyť nám to perfektně klape…vždyť mě miluje. Co je tak důležitého?

„ Emmett…ptej se.“ Polkla jsem.

„ No dobře….“ Šeptl.

Pak udělal něco, co jsem nečekala. Klekl si na jedno koleno a vytáhl z kapsy kalhot krabičku. No to snad ne? Nedělá to co si myslím?

„ Emmette….“ Vdychla jsem, když mě chytl za jednu ruku.

„ Rosalie Haleová, miluju tě víc než cokoliv na světě…Rose, vezmeš si mě? Uděláš mě šťastným?“ a díval se mi do očí.

„ Oh, Emmette…já…samozřejmě, že ano! Ano, stokrát ano! Chci být tvou ženou.!“ Zajásala jsem a on otevřel krabičku. Uvnitř krabičky byl nádherný prstýnek, který mi pak Emmette nasunul na ukazováček. Šťastně jsem se mu vrhla do náručí. Kdybych mohla plakat, tak by to bylo v tento moment.

„ Miluju tě.“ Pošeptal mi do ucha.

„ Miluju tě.“  políbila jsem ho na rty. Byl to nejšťastnější moment mého života. Nic víc jsem si v tento moment nemohla přát. Ano věděla jsem, že náš život bude jiný. Nikdy nezestárneme, nezažijeme to, že by kolem nás běhali naše děti a pak vnoučata. Budeme vždy jen já a on. Nikdo víc, nikdo míň. Objímali jsem se tam možná i hodiny. Venku už byla tma.

„ Půjdeme to oznámit ostatním?“ zeptala jsem se a usmála jsem na něj.

„ Ano…půjdeme. Jen mám trochu strach, jestli na nás není Esmé stále naštvaná. Jak jsi odešla neupustila si poznámku na moji adresu. Prý kdybych měl chlupy, mohl bych se vydávat za medvěda…“ pozvedla jsem obočí.

„ Ale no tak ty můj medvídku…“

Začal se smát. „ No jo. Pravda jsem k sežrání.“

Pak jsme vyšli z mého pokoje a zamířili si to do „ děravého“ obýváku.

„ Carlisle? Esmé? Edwarde?“ řekla jsem a Emmett mě chytl kolem pasu. Všichni už tam byli. Esmé se tvářila stále uraženě, Carlisle si nás prohlížel a Edward se potichu smál. Jistě věděl všechno…

„ Ano, Rose, Emmett?“ první promluvil Carlisle.

„ Máme pro vás dobrou zprávu…“ usmála jsem se. „ Já a Emmett se budeme brát.“ Řekla jsem nadšeně. Přiskočila ke mně Esmé, už se usmívala.

„ Ach Rose! To je skvělé!“ a objala mě.

„ Teda brácho, dali jste si na čas…já už myslel, že se snad Rose nikdy nezeptáš.“ Řekl Edward a chlapsky se s Emmettem objali.

„ Gratuluji vám oběma.“ Řekl Carlisle a postupně objal mě i Emmetta.

Emmett se ušklíbl. „ No, víte, když máte vedle sebe takovou kočku, tak je těžké odolat.“

„ Haha…“ řekla  jsem sarkasticky. Všichni se začali smát.

„ A co datum svatby?“ zeptala se se Esmé.

„ No,  myslela jsem, že tak 1. srpna.“ Odpověděla jsem zamyšleně.

„ To už je za měsíc!“ vykřikla a rozběhla se nahoru. V mžiku byla zpět, oblečená a upravená.

„ Musím jít vše domluvit! Musím domluvit paní Writenovou- ta má nejlepší svatební šaty ve městě!“

„ Skočíme tam zítra?“ řekla jsem nadšeně a mrkla jsem na svou lásku.

„ Ach ty ženský!“ povzdechl si Emmett a Carlisle souhlasně přikývl.

„ Starej se o svoje a já ti taky nebudu lézt do zelí.“ Zamračila jsem se.

Připravy se rozjeli ve velkém stylu. Šaty, kostel, boty, líčidla atd. atd. Esmé a já jsme si to užívali. Připomínalo mi to můj lidský život. Ale teď jsem věděla, že to skončí dobře. Emmett jezdil teď na lov hlavně s Edwardem, protože já jsem neměla čas. Docela mi chyběl…žralo mě hlavně to, že jsem se už skoro tři týdny nemilovali. Bylo to děsné…ale jednoho dne jsem to nevydžela.

„ Emmette!“ vykřikla jsem a vykopla dveře od jeho pokoje. Emmett tam seděl uvnitř společně s Edwardem. Oba dva se šokovaně dívali, co udělám.

„ Rose?“ oslovil mě.

„ Pojď jdeme do lesa…“ řekla jsem a v duchu ještě dodala: se pomilovat. Edward se pobaveně usmál.

„ A proč? Co tam?“ nepochopil, jak jinak.

„ Nebudu ti to vysvětlovat, jen ti řeknu, že je to činnost, kterou jsme nedělali víc jak dva týdny!“ Chvíli přemýšlel a pak se na jeho obličeji objevil široký úsměv…pochopil. Edward dostal další záchvat smíchu.

„ Jasně jdeme do lesa!“ řekl a v mžiku mě táhl domem ven. Dole byl Carlisle a bavil se s Esmé, když nás viděli ihned reagovali.

„ Rose? Emmette? Kam jako jdete?“ zeptala se zvědavě Esmé a dívala se jak kolem ní a Carlisla procházíme.

„ Do lesa…projít se!“ řekl vesele Emmett a táhl mě ven z domu. Já se jen musela začít smát.

Běželi jsme lesem, až jsme se dostali na jednu mýtinku. Tam jsme zastavili. Chvíli jsme se na sebe dívali, ale pak se na mě Emmett vrhl doslova jako zvíře.

„ I ty divochu!“ řekla jsem a odstrčila jsem ho kousek ode mě.

„ Když jsme u těch divochů, tak kdo vtrhl do mého pokoje a chtěla se miloval v lese?“ víc toho nestačil říct, protože jsem se teď pro změnu vrhla já ne něho. A jsem si jistá, že si každý dokáže živě představit, co se dělo pak. Prostě jednoduše řečeno, já a Emmett, to je teda divočina.