Osudové setkání

Autorka: Teridarkness

7. KAPITOLA – SÁZKA NAD SÁZKU

Rok 1978 – New York

„ Ach Emmette…to je tak krásné!“ radovala jsem se nad naším nový bytem v centru města New York. „ Dokonalé! To je to nejkrásnější, co jsi mi kdy dal.“

Mého miláčka to potěšilo a radostně ke mně přiběhl. „ Rose, to jsem ráda, že se ti líbí…udělal jsem ti radost?“

Políbila jsem ho a pak řekla. „ Tu největší…teda až na malý detail, ještě jsme ho nepokřtili naším způsobem.“ naznačovala jsem.

Emmett se široce usmál.

„ Miluji New York!!“ zakřičel a pak se na mě vrhl.

Večer jsme se šli projít do města, byla jsem hodně natěšená, neboť jsem v takovém velkém městě nebyla ani nepamatuji.

Oblékla jsem se, co možno nejlépe a vlasy si rozpustila. Emmett na mě čekal v hale a když mě spatřil, spadla mu čelist.

Když se vzpamatovat, pravil : „ Rose? Vážně musíme? Já bych vymyslel něco, co by jsme mohli dělat.“

„ Emmette, miláčku…děláme to stále. Musíme jít taky někdy ven.“ škádlila jsem ho a šla k němu nejvíce sexy chůzí, co jsem uměla.

Políbil mě a pak mi šarmantně otevřel dveře. „ Prosím, slečno.“ uklonil se.

Hrála jsem s ním. „ Děkuji, hodný pane.“

Oba dva jsme se zasmáli a pak za ruku jsme vešli do rušné newyorské ulice.

Všichni se za námi zvědavě otáčeli, někteří dokonce zastavovali, aby si nás mohli prohlídnout. Emmett byl pyšný na to, že jsem jeho a vždy, když se naskytla možnost, aby mě políbil, před co možno největším davem, učinil tak.

Večer jsme volali domů.

„ Esmé!“ radovala jsem se. „ Tak ráda tě slyším.“

„ Oh, zlatíčko! Tak jak se máte? Užíváte si to.“ ptala se.

Usmála jsem se. „ Jako kdybys nás neznala…Emmettovi se tady moc líbí. Byli jsme se projít a stále mě líbal na ulici, po chvíli jsem měla toho dost.“

„ Ach ten Emmett…je jako malý.“ povzdychla si.

Emmett se ozval ze sprchy. „ To teda nejsem!!“

Obě dvě jsem se zasmáli a pak jsem pokračovala. „ Tak za námi přijeďte…třeba na víkend, něco jako malý výlet do New Yorku.“

Ozvala se pomlka. „ To by bylo super! Tak mi přijedeme v pátek? Dobře?“ zeptala se nadšeně Esmé.

„ Skvěle! Budeme čekat.“

„ Pa.“ rozloučila jsem se.

„ Zatím.“ a položila jsem sluchátko.

Otočila jsem se a Emmett zrovna vycházel z koupelny jen v ručníku. Ještě byl mokrý a byl hrozně sexy…

Ale bála jsem se, že nás někdo uvidí, třeba z protějšího mrakodrapu…kdo ví? Třeba nás někdo sleduji dalekohledem.

„ No, Emmett…proč tady rovnou nechodíš nahý!“ řekla jsem sarkasticky.

Uličnicky se usmál. „ Máš pravdu…proč tady vlastně nechodím nahý.“ a s těmito slovy nechal sklouznout ručník na zem. Takže tam tál v rouše Adamově.

„ Ježiši Emmett…ty jsi nepoučitelný!“ zanadávala jsem.

Usmál se. „ Ne nejsem…no a když už netelefonuješ, tak se můžeš věnovat svému manželi.“

„ Jo, počkej, jdu ho zavolat.“ zažertovala jsem.

„ Rose….“ smutně si povzdechl.

Pozvedla jsem jedno obočí. „ Žertuji miláčku…a sice máš pravdu, zítra k nám přijede zbytek rodiny…musíme se sami sebe užít, neboť to ten týden asi nepřežijeme.“

To byl signál, a Emmett jako vždy se na mě zase vrhl…

Zazvonil zvonek a já běžela otevřít.

Za dveřmi stála celá zbylá rodina.

„ Ahoj!“ vykřikla Alice a objala mě. Po té mě objala i Esmé s Carlislem…s Edwardem a Jasperem jsem si podala jen ruku.

„ Vítejte…“ přivítala jsem je. „ Ehm…tady jsou tři volné pokoje, takže to vyjde.“

„ Wow! Je to tady úžasné! A ten výhled….“ rozplývala se Esmé.

Edward se zamračil. „ Kde je Emmett?“

„ No, vlastně ani nevím….mluvil něco o překvapení a zmizel.“ přiznala jsem se.

Všichni se začali porozhlížet po domě, když v tom přiběhl Emmett…

„ Emmette!“ zděsila jsem se, když jsem ho spatřila.

Byl převlečený za….Ozzyho Osbourna!

Všichni přiběhli a začali se smát, když ho spatřili. A když ukazoval na rukách ďábelské rohy, všichni se váleli smíchy.

„ Tak to se ti povedlo, brácho!“ smál se Jasper.

Zamračila jsem se. „ A jaký to má význam, že děláš ze sebe šaška?“

„ No dnes hraje v New Yorku Ozzy! A mám sedm lístků! Bude to heavy metalovej nářez! Na to musíme jít!“ řekl nadšeně.

Protočila jsem oči.

„ Panebože!“ povzdychla jsem si.

„ No tak lidi! Podpořte mě! Edwarde, ty jsi takový hudebník, oceníš takovou metalovou legendu!“ otočil se na Edwarda.

Pobaveně se usmál. „ Samozřejmě, tam musíme jít.“ zatvářil se smrtelně vážně.

„ Rose, budeš si na sebe muset nějaký kožený obleček!“ ihned mi radil a dal důraz na slovo „obleček“ .

Dala jsem ruce v bok. „ To radši umřu!“

„ Bude to sranda!“ přemlouval mě.

„ Ne.“ stála jsem si na svém. „ neobleču se jak nějaká šlapka pro tvé pobavení.“

Všichni pozorovali naši hádku s pobavením.

„ Říkám ti po sté – NE!“

„ No, tak dobře obleček to nemusí mít…stačí jen nějaké upnuté kožené kalhoty…“

„ NEEEEEEE!!“