Osudové setkání

Autorka: Teridarkness

6. KAPITOLA- NOVÍ PŘÁTELÉ

Cullenovic dům- rok 1960

Dojeli jsme k domu a tam jsme zaparkovali. Ze dveří vyběhla Alice.

„ Ach, Rose! Emmette!“ radovala se, když jsme se objaly.

Ušklíbla jsem se. „ Alice, přivedli jsme…“ nestačila jsem to doříct.

„ Carmen a Eleazara!“ dořekla.

„ JO.“ souhlasila jsem.

Z dalšího auta vystoupili hosté, Carmen neskrývala své nadšení , ale Eleazar se tvářil klidně. Alice k nim přiskočila.

„ Už jsme na vás čekali.“ řekl tónem, jako kdyby to byli staří známí.

Carmen se nepochopením spojilo obočí. „ Co?“

Odpověděl ji Eleazar. „ Ona vidí budoucnost…“ řekl ohromeně.

„ Ano, viděla jsem vás přicházet.“ zasmála se zvonivě.

Emmett mě chytl kolem pasu.

„ Pojďte, všichni čekají.“ řekla Alice a otevírala dveře.

Vešli jsme poslední. Všichni tam seděli a zvědavě si prohlíželi Carmen a Eleazara. Eleazar se usmál, když spatřil Carlisla, přistoupil k němu.

„ Už je to doba, co jsme se viděli.“ řekl, když mu podával ruku.

Carlisle ji uchopil. „ To ano, ale rád tě zas Eleazare vidím, jsem rád, že jsi našel svou cestu.“

„ To ano..našel jsem klid a mír…to s Volturiovými nehrozilo, vděčím za to Carmen.“ ukázal na ni. „ To ona mě našla a ukázala mi krásy světa.“

Carlisle si potřepal rukou i s ní.

„ Těší mě Carmen.“ řekl.

„ Představíš nám zbytek své rodiny?“ zeptal se Eleazar zvědavě.

Carlisle ukázal na Edwarda. „ To je Edward, s Alicí jste se již poznali, tohle je Jasper její manžel a můj nejstarší syn a Esmé má manželka.“ představil je.

„ Jsme moc rádi, že vás poznáváme.“ řekla Esmé Carmen.

„ Potěšení na naší straně.“ odpověděla jí.

„ Posaďte se, máme si toho tolik co říct.“ pokynul Carlisle k ostatním. Všichni jsme poslechli a usadili se.

„ Povídej, příteli, co je nového.“ řekl Eleazarovi Carlisle.

Ten se usmál a začal. „  Těsně potom, co jsi opustil Volterru, jsem poznal Carmen, ihned mi bylo jasné, že chci být s ní a ne s Volturiovými…Aro se mě nechtěl vzdát, ale neprotestoval a nebránil mi, mrzelo ho, že ho opouštím. Popřál mi hodně štěstí a já jsem potom s Carmen odešel…cestovali jsme a hledali něco. Nevěděli jsme přesně co, ale našli jsem to až u Tanyi a jejích sester- Kate a Iriny. Všechny lovili zvířata, a ne lidi. To nás s Carmen zaujalo, líbilo se nám jak žili,a když nám nabídli, zda chceme zůstat, souhlasili jsme…“

„ Takže existují upíři jako my….“ pravil Carlisle.

„ Ano, Tanya a její sestry žijí na Aljašce.“ řekl klidně Eleazar.

Alice se usmála. „ Nebylo by skvělé jet je navštívit?“ řekla zvonivě.

Esmé i já jsem se rozzářily, chtěla jsem poznat další upírky, které žijí jako my….chtěla jsem nové přátele.

„ To by bylo úžasné…ony by vás velice rády poznaly.“ řekl Eleazar.

Carlisle se zamyslel. „ Možná, by jsme mohli odjet na Aljašku na nějakou dobu…“

Všichni jsem na něj šokovaně hleděli. Aljaška? Sníh, lesy, divočina? Brr.

„ Cože?“ zeptala se zmateně Esmé.

Obrátil se k ní. „ Jsme tady čtyři roky, mohli by jsme zas někam jet, tam by nikdo neměl pochybnosti o nás…“

„ Odstěhovat se?“ řekl Edward.

„ Ano, stejně by jsme museli dřív nebo později.“ odpověděl mu. „ Co si myslíte?“

„ Já si myslím, že by to bylo skvělé.“ řekla nadšeně Alice.

„ Souhlasím s Alicí.“ řekl Jasper, jak jinak, tomu bylo jedno, i kdybychom byli na Sibiři, hlavně aby tam byl s Alicí.

„ Aljaška? Není tam náhodou velká hojnost medvědů?“ řekl Emmett.

Eleazar se zasmál. „ To je, o medvědi nouzi mít nebudeš.“

„ Tak souhlasím! Perfektní nápad!“ řekl nadšeně a všichni jsme se pobaveně zasmáli.

„ Ale ano…už se těším až zřídím náš nový dům.“ řekla Esmé.

Carlisle se otočil ke mně. „ Rose, co ty?“

„ Hm…myslím, že to má něco do sebe.“ přiznala jsem se.

„ Mám to brát jako ano?“ řekl Carlisle.

Usmála jsem se. „ Ano.“

Pak se rozjela debata, kam pojedeme. Já jsem tam být nechtěla, odešla jsem ven na vzduch. Nechtělo se mi moct stěhovat, ale všichni to chtěli, tak jsem jim to nechtěla pokazit.

„ Tak tedy pojede s námi….“ uslyšela jsem za sebou hlas-Carmen.

Usmála jsem se. „ Ano, pojedeme.“

Stoupla si vedle mě.

„ Víš, Rose…Aljaška není zas tak hrozná.“ pravila.

„ To jsem nikdy neřekla.“ obhajovala jsem se.

Zafoukal vítr.

„ Doufám, že budeme kamarádkami.“ řekla upřímně.

Nadechla jsem se čerstvého vzduchu. „ Taky doufám….“

Aljaška, dům Tanyi a jejích sester- rok 1960

Vystoupila jsem z auta. Porozhlédla jsem se, všichni ostatní přijížděli.

„ Rose! Ty řídíš jako ďábel!“ smála se Alice.

Zakřenila jsem se. „ Copak můžu za to, že vy jezdíte jako hlemýždi?“

Emmett mě chytl za ruku a otočil se k ostatním.

„ Rose je ďábel nejen v řízení…“ mrkl na mě.

Praštila jsem ho do břicha.

„ Emmette sklapni!“ sykla jsem.

„ Ale co miláčku? Není to snad pravda?“ špulil rty.

Protočila jsem oči.

„ Pojďte představíme vás.“ pravil Eleazar.

Společně s Carmen šli k velkému domu kousek od nás, následovali jsme je.

„ Carmen! Eleazare!“ vyběhla zlatovlasá upírka z domu. Objala se s nimi.

„ Tanyo!“ radovala se Carmen. „ Kde máš sestry?“

Usmála se. „ Jsou na lovu a koho jste to přivedli?“ podívala se na nás.

„ Tanyo, tohle je Carlisle a jeho rodina, potkali jsem je na cestách…jsou to upíři jako my, jsou vegetariáni, no poslechni si je sama.“ pravila Carmen směrem k nám.

Carlisle promluvil první. „ Moc nás těší Tanyo, že tě potkáváme.“

Stoupla si k němu a zvědavě si ho prohlídla, pak se široce usmála. „ Vítejte na Aljašce!“ přivítala nás. „ Pojďte dovnitř, ať tady tak nestojíte.“

Vešli jsem do domu. Byl to krásný dům, vnitřek byl zařízen do středověkého interiéru.

„ Nádhera!“ povzdechla si Esmé, jak to spatřila.

Tanya se usmála. „ Líbí?“

„ Perfektní! To skloubení středověkého a moderního interiéru!“ rozplývala se Esmé.

Zavedla nás do obývacího pokoje. „ Prosím posaďte se.“ ukázala na sedačky.

Všichni už seděli, já se posadila poslední. Tanya se na mě podívala, bylo šokovaná…hleděla na mě jako kdyby viděla ducha.

Edward se uchechtl, její myšlenky musely být doopravdy zajímavé, když mě spatřila.

Ušklíbla jsem se.

„ Ehm…tohle je má žena Esmé, Alice a Jasper, Edward a Emmett s Rose.“ představil nás jmény.

Nešlo si nevšimnout jak si Tanya prohlížela Edwarda…

„ Mé sestry se brzo objeví…“ řekla.

„ Ne, sestro, jsme již tady…“ ozval se veselý hlas od dveří.

Stáli tam dvě krásné upírky, smáli se. Pochvíli k nám přiskočili. Bylo to zvláštní být tady s nimi, zvědavě si nás prohlíželi, obě dvě zůstali stát jako opařené, když došli ke mně.

„ Ehm…tohle jsou mé sestry, Kate a Irina.“ představila nás Tanya. „ Sestry tohle jsou Cullenovi, jsou jako my…“

Potěšilo mě, jak na mě hleděly, možná žárlily?

„ Ehm…Rose vás asi zaskočila, co?“ zasmál se Emmett jako jediný, když si všiml jak na mě civí. Všichni to viděli…

Usmála jsem se. „ Těší mě, že vás potkávám.“ řekla jsem jim.

Vzpamatovali se. „ Promiň…my jen neviděli jsme ještě někoho tak-“

„ Krásného?“ dořekla za ně Carmen, zasmáli se.

„ Jo… Rose dokáže zarazit.“ řekla vesele Alice. Všichni jsme se potom začali smát.

Carlisle promluvil. „ No, koupili jsme dům kousek odsud.“

Tanya pozvedla obočí. „ Vážně? No, to je skvělé!“a znovu se podívala na Edwarda. Její pohled naznačoval, že určitě bude s Edwardem chtít být víc než kamarádka.

Chudák Edward, napadlo mě. Jsou tady tři svobodné upírky a on jediný upír. Jinak všichni někoho měli. Zadusila jsem smích, Edward se na mě nasupeně podíval.

Tady to bude hodně zajímavé…

Aljaška- rok 1961

„ Co myslíš? Tyhle nebo tyhle?“ ukazovala jsem šaty Carmen, která ležela na posteli a pozorovala mě.

„ Ehm…ty černé.“ řekla.

Pozvedla jsem obočí. „ Myslíš?“

„ Budou zdůrazňovat tvoji krásu, i když pravda…tobě sluší všechno.“ usmála se.

„ Říkáš to, jako kdybys byla nějaká šereda.“ řekla jsem pobaveně a schovávala ty druhé šaty do skříně.

„ Vedle tebe je každá šereda…“ odpověděla mi.

Protočila jsem oči.

„ Ha-ha. A co si vezmeš ty?“ zeptala jsem se jí.

V sobotu se konal ples v kulturním domě ve městě a všichni tam byli zváni. Carlisle však byl čestný host, díky tomu, že byl nejlepší doktor široko-daleko.

„ Hm…mám takové jedny modré šaty, hodí se perfektně.“ řekla a já si lehla vedle ní na postel.

„ Vážně? Možná by jsme měli jet ještě na nákupy.“ přemýšlela jsem.

Podepřela si hlavu. „ Další nákupy? Jsi stejná jako Alice!“ zastěžovala si.

„ Alice je horší, mnohem horší…v tom mi věř.“ ušklíbla jsem.

Ze zdola se ozvala Alice. „ Já to slyšela Rosalie Cullenová!“

S Carmen jsme se začaly smát, dveře se otevřely a do místnosti vběhla Alice.

„ Ale mohly by jsme…“ začala a lehla si k nám taky. „ k slečně Stacy, ta má úžasné doplňky!“

Našpulila jsem rty. „ Jede se na nákupy?“

Obě dvě sborovně řekly. „ Jede.“

Seděla jsem vepředu a řídila, Carmen vedle a Alice v zadu. Byly jsme na cestě do obchodu.

„ Alice?“ oslovila jsem ji.

„ Bude volné místo vepředu.“ odpověděla mi.

Měla pravdu, zaparkovali jsme přímo na prvním místě. Když jsme vystoupily, všichni kolemjdoucí na nás nevěřícně hleděli. Kráčela jsem sebevědomě přímo do obchodu.

Alice se radostně začala prohrabávat regály.

„ Skvělé!“ rozplývala se.

Prohlížela jsem si černé lodičky. Jedny jsem si vybrala a dala je k prodavačce, šla jsem za Alicí.

„ Alice?“ oslovila jsem jí šokovaně, stála u regálu a prohlížela si nějaké spodní prádlo…černé krajkové. Carmen u ní stála a taky na něho hleděla.

„ To, snad ne!“ začala jsem se smát. „ Alice! Ty si to chceš koupit?“

„ No, myslela jsem, že by se Jasperovi líbilo…“pravila.

Další zával smíchu. „ Jasper bude nadšený..a taky šokovaný…“

„ Možná, že by se Eleazarovi taky líbilo…“ prohlížela si ho Carmen taky.

To si ze mě dělají srandu? Alice si nikdy nekupovala sexy prádýlko, to jen já a vždycky si ze mě utahovala, ale ona? A ještě k tomu Carmen s jejím středověkým upírem?

„ Holky jestli si to koupíte…Eleazara klepne pepka…vždyť ve středověku se mu o tomhle mohlo tak maximálně zdát!“ smála jsem se. „ Ale víte co, já si to taky koupím.“

Takže nakonec jsme si všechny tři koupily tohle krajkové prádlo, Alice si ho koupila v černém, já v červeném a Carmen v bílé. Smáli jsem se, když jsme odcházely z obchodu. Debatovaly jsme o tom, že to bude stát za to, až nás naše drahé polovičky uvidí.

„ No, už jsem měla takové podobné, ale moc dlouho nevydrželo, když mě uviděl Emmett, tak bylo na cimpr-campr po sekundě.“ vypravovala jsem jim.

„ Já jsem ještě nikdy nic takového před Jasperem neměla.“ řekla Alice. „ jsem zvědavá jak se bude tvářit!“

Ušklíbla jsem se. „ Copak už to nevidíš?“

„ No…na živo je to lepší…“ přiznala se a pak jsme všechny dostaly další zával smíchu.

Přijely jsme až moc v dobré náladě, venku byl Edward a Jasper.

„ Nazdar!“ řekla jsem jim.

„ Tady jste, říkali jsme si kam jste se poděly…“ pravil Edward pobaveně. Vzpomněla jsem si na dnešek, takže Edward vše uviděl. Zamrkal a pak propukl v hurónský smích.

Jasper nechápal. „ Co? Co se děje?“

Edward mu odpověděl mezi závaly smíchu. „ To…uvidíš…dnes …v noci!“

„ Co je tak zábavného tady?“ přiběhl Emmett.

Ušklíbla jsem se. „ Nic, Emmette…no tak pojď nahoru.“

Chytla jsem ho za ruku a táhla do ložnice. Zabouchla jsem dveřmi.

„ Co kdybychom se šli dnes večer projít do lesa? Nebo jít navštívit Tanyu?“ nabídla jsem mu.

Usmál se. „ Radši projít…tam budeme aspoň sami…“ a políbil mě.