Osudová chyba

Autorka: Dádynka

Část 3. - Usmíření

EDWARD CULLEN

Ráno jsem brzy vstal. Oblékl jsem si košili, která se děsně líbila Belle. V podvědomí jsem snad doufal, že i ta košile mi pomůže k tomu, aby mi odpustila.

,,Edwarde, jdeš už?!“ volá na mě Alice z nastartovaného auta. Vzal jsem si tašku, a seběhl dolů, kde na mě čekali skoro všichni. Když říkám skoro, myslím tím Emmetta a Rosalii, kteří tu nebyli…

,,Kde je…“Jasper mě nenechal domluvit..,,Emmett a Rosalie jeli před námi.Edwarde, tak vytočeného jsem ho neviděl od doby, kdy byla Rosalie v nebezpečí.

,,No nic, jedeme, zavelela Alice a nastoupila do auta.

,,No víš, já s Vámi nepojedu“,začal jsem se vykrucovat,“před školou se ještě stavím za Bellou, a taky půjdu na lov.“

,,Jak chceš. Ale Edwarde, zkus Belle ještě víc ublížit, to bych se opravdu naštvala..“upozornila mě Alice, nastartovala a odjela.

Hodil jsem si batoh s učením na záda a vyběhl do lesa, pro nějakou srnku(po ránu se nerad přecpávám).Běžím lesem, ale stále myslím na Bellu a na včerejšek.

,,Kde jsou všechny zvířata!?“začínám nervóznět, k Belle přeci nemůžu jít hladový.Dívám se všude, dokonce i na malé tvorečky..ale nikde nic.Les je prázdný a tichý.

,,Něco tu nehraje“říkám si spíše sám pro sebe. Vtom se za mnou něco mihne.Otáčím se, ale nikde nic.Zkouším číst myšlenky, i tak poznám, jestli tu se mnou někdo je.Něco slyším, ale nerozumím tomu.Je to jako nějaký cizí jazyk.tikám očima okolo sebe, ale pořád nic.Někdo tu je, ale nevím kdo.Po chvíli pátrání to odložím na odpoledne.

Po pěti minutách se vše vrací do normálu, slyším ptáky zpívat a sem tam, se mihne nějaké zvíře.

,,Tady jsi“zavrčím na srnku pasoucí se přede mnou.Jedním skokem jsem u ní a saji ji teplou krev z krku.Poté tělo uklidím a vydávám se za Bellou.

Když stojím před jejím domem, přepadá mě nervozita. Celou noc jsem o tom přemýšlel.

Jak to vysvětlím rodině?

A jak Rose?

A hlavně jak Belle?!Ovšem ani na jednu otázku jsem neměl odpověď.

Teď tu stojím a váhám, jestli mám zazvonit.,,No tak, zazvoň“říká mi můj vnitřní hlas.Poslechnu ho, a krátce zazvoním.slyším dupot po schodech a nejmilovanější hlas na světě-Bellin hlas….

BELLA SWAN

Otevírám dveře a tam stojí on!

,,Edwarde“šeptnu.

,,Bello, já, přišel jsem se ti omluvit.“odpoví Edward a já mám srdce v kalhotách.

,,Edwarde, moc jsi mi ublížil…Miluji Tě a to strašně moc, ale já nevím co mám dělat!“slzy mi vjedou do očí a já brečím jak malá.,,Proč, proč jsi mi to udělal?!“

,,Moc mě to mrzí, a pokud mi neodpustíš, budu to akceptovat a pochopím to…“ Edwardovi kupodivu stékají po tvářích slzy(ještě nikdy jsem ho neviděla brečet).

,,Bello, já jsem strašný blbec a já…..já nevím, proč jsem to vlastně udělal. Ale vím, že tě miluju, jsi pro mě všechno….“

,,Miluju Tě, na to nikdy nezapomeň“Otáčí se a jde pryč…

,,Edwarde!“běžím k němu , oči plné slz.

,,Taky Tě miluju“šeptnu mu, když už jsem v těsné blízkosti u něj.

,,Bello, je mi to opravdu líto a…“nenechám ho domluvit a políbím ho.

,,Zapomeňme na to“skoro zaškemrám.Edward mi polibek vroucně oplácí.Srdce mi tluče o sto šest a mám pocit, že mi exploduje.Edward mě chytne a nadzdvihne nad zem, přitom mě pořád líbá.Ovinu se kolem jeho ledového těla a vychutnávám si tuhle chvíli, chvíli usmíření.

Chvíli se ještě mazlíme uprostřed silnice, když si uvědomíme, že je nejvyšší čas vyrazit do školy.

,,Kde máš auto?“všimnu si, že je tu Edward asi pěšky.

,,Chtěl jsem se projít“odpoví stručně.Jdu proto pro klíčky od náklaďáčku.

,,Ne, počkej, zavolá na mě Edward a  vysadí si mě na záda.

,,Drž se!“obejmu Edwarda okolo krku a on vyrazí neuvěřitelnou rychlostí směrem ke škole. V tuhle chvíli jsem strašně šťastná.Držím svoji největší lásku okolo krku a náš vztah se tím úletem s Rose jen upevnil…