Osudová chyba

Autorka: Dádynka

Část 2.

BELLA SWAN

Jen co jsem dojela domů, čekal na mě ve dveřích Charlie.

,,Bello, kde jsi byla? Bál jsem se o tebe!“

,,A co to máš s koleny?“

,,Bože, holčičko moje“ řekl se slzami v očích a objal mě.

,,Tati, já-já jsem unavená, půjdu si lehnout, ráno ti vše vysvětlím.“ Takto jsem ukončila náš rozhovor a šla po schodech nahoru.

,,Byl to Cullen, to on ti ublížil, viď?“ Sykl ještě Charlie.

,,Vysvětlím ti to ráno, ano?“Řekla jsem, otočila se na něho a pousmála jsem se, abych ho přesvědčila, že je to už v pořádku .

,,Tak dobrá Bells, dobrou noc.“

Cestou do svého pokoje, jsem podvědomě doufala, že na mě zase bude čekat u postele. Zakazovala jsem si na něho myslet. Ublížil mi. Nevěděla jsem jak se k němu mam další den chovat. Zamířila jsem rovnou do koupelny. Oči mne od slz pálily, tak jsem se moc těšila, až se naložím ho Horké vany a vypnu mozek.

Po horké koupeli jsem se cítila lépe. Ošetřila jsem si poraněna kolena, což mi připomnělo tajemnou postavu z lesa.

,,Kdo to jen mohl byt?“ Řekla jsem si sama pro sebe a zamířila do svého pokoje.

Pomalu otevírám dveře, a stále mam malou jiskřičku naděje, ze tam je. Jiskřička ovšem brzy vyhasla, protože pokoj zel prázdnotou. Vlezla jsem pod peřinu a snažila se usnout.

Snaha byla ovšem marná. Před očima jsem mela Edwarda a Rose. Netěšila jsem se na zítřek. Netěšila jsem se na Rose, na Edwarda, dokonce ani na Alici. Z nouze jsem i začala počítat ovečky, protože spánek porad nepřicházel. Únava se ovšem nenechala zahnat do kouta a za nějaký čas jsem usnula.

EDWARD CULLEN

Cestou domu jsem nad tím vším přemýšlel.

 ,,Jak jsem to jen mohl udělat?!“

 ,,Jsem idiot!“

Věděl jsem, že až přijedu domu, budou to všichni vedet díky Alici.

,,Jak-jak jim to vysvětlím?!“

,,Jak to vysvětlím Belle?!!“

,,Zítra  si s Rose promluvím, a vysvětlím ji, ze to byla osudová chyba.“ Na další myšlenky už ovšem nebyl čas, protože jsem se blížil k našemu domu. Jen co jsem vylezl z auta, odchytla mě Alice.,,To nemyslíš vážně?!“rozkřikla se.,,Jak jsi ji to mohl udělat?! Myslel jsi na ni vůbec?!“ ,,Znáš Bellu, víš, že je schopná si ublížit!“hrkli ji slzy do očí,Bellu přímo zbožňuje.

,,Alice, já-já to sám nechápu.“,,Rose, ona…je tak…“Edwarde“ přerušila mě Alice,“nemusíš mi líčit, jaká je ta mrcha!“

,,Hlavně ne před rodinou, už tak dost zuří“

,,Emmett nebyl dlouho na lovu, a ještě k tomu tohle!“

,,On-on strašně zuří!“ řekla se slzami v očích Alice.

,,Já jim to všem vysvětlím, slibuju.“ s těmito slovy jsem vešel do domu.

Celá rodina seděla u krbu a v domě, kde vládlo hrobové ticho.

Jako první mě zbystřila Esme. Nic neřekla, jen se na mě smutně podívala. To pro mě bylo horší, než kdyby po mně začala křičet.

Pak si mě všiml Emmett. ,,Ty zmetku!“ zavrčel, a rozběhl se ke mně.

,,Emmette, ne!“ křičí za nim Carlesle.

 Postavím se do obraného postoje a vyčkávám útok. Emmett mě ovšem překvapuje. Očekávám, že se bude prát, a ne ze na mě zaútočí jako na svou kořist. Vycení zuby a vrčí.

,,Emmette, to už by opravdu stačilo!!“ naléhá Esme. Emmett ovšem nevnímá a skočí na mě. Já si to nenechávám líbit a bráním se doslova zuby nehty. Jednou Emmett vyhrává, podruhé zase já. Podařilo se mi kousnout Emmetta do ruky, ale jemu se zase zadařilo mě  ošklivě škrábnout přes záda.

 Celá naše rodina se stáhla do kouta, jen překvapivě Rosalie přiskočila k nám  a začala varovně vrčet.

 ,,Nepleť se do toho“ sykl Emmett.

Rosalie si toho nevšímá a skáče rovnou mezi nás. Proto na chvíli nastane ticho. Máme takový závazek, že nebudeme ubližovat sestrám. To taky oba akceptujeme, ale pro jistotu zůstáváme v bojovných pozicích.

,,To už by vážně stačilo.“ řekla klidně Rosalie a odvedla Emmetta do kuchyně.

Složil jsem se vyčerpaný  na podlahu, jako domeček z karet. Přece jen Emmett není žádná bábovka.

Jako první ke mně přiběhla Esme: ,,Není ti nic? Emmett vypadá v pořádku, ale ty rozhodně ne.“

,,Mami, já vám to všechno vysvětlím a moc se omlouvám.“

,,Kde je Alice?“ všiml jsem si, že tu chybí jak Alice, tak Jasper.

,,Šli spolu nahoru. Alice na tom není dobře, zase něco viděla“

,,Aha“ řekl jsem jen.

,,Ráno si o tom všem promluvíme, dnes toho bylo až moc“ ozval se Carlesle. ,,Jdeme “spát“ řekla Esme a doprovodila mě do pokoje.

,,Neboj Edwarde, bude to dobré“ řekla a odešla z mého pokoje…….