On je upír

Autorka: Tam

7. část – Derylův příběh 

Byla jsem ráda, že jsme teď přátelé. Bylo to divné, když jsme se spolu bavili jen, když jsme museli. Nebylo mi to příjemné a stále jsem měla spoustu otázek. Byla jsem hrozně zvědavá a když mě doprovázel domů, nevydržela jsem se neptat. Ostatně jsme teď přátelé ne?!!

„Ty, Deryle, odkud vlastně znáš Carlisla?“

„Je to dlouhý příběh, on mě našel když…., byl to on, kdo mě přeměnil. Dlouho jsme spolu cestovali. Jsme si velmi blízcí, téměř jako bratři.“

„Aha a proč jsi tady byl sám?“

„Carlisle se zamiloval do jedné ženy Esme. Časem utvořili velkou rodinu ještě s dalšími upíry. Já je často navštěvuju, ale nikdy jsem necítil tak velkou potřebu být s nimi jako člen rodiny. Mám je všechny rád, pokud se to tak dá říct, ale na upíry jsou to silná pouta, ovšem často cestuji na vlastní pěst.“ Zpracovávala jsem tyto informace. Ale zajímalo mě ještě pár věcí.

„Jak se člověk stane upírem?“

Netvářil se nadšeně, ale odpověděl mi. „Je to velmi bolestivý proces. Trvá tři dny. Je to také velmi těžké pro upíra, který to provádí. Spousta lidí nepřežije. Když se ti upíří jed dostane do těla a nechá se rozšířit postupně tě přeměňuje a uzdravuje tě až do doby, než se ti zastaví srdce.“

Tahle představa se mi moc nelíbila. Ovšem při mých možnostech mě to ani nepřekvapilo. Rozhodla jsem se, že další podrobnosti ještě nepotřebuju vědět, nepotřebuju nebo spíš nechci vědět, je to příliš děsivé. Snad budu mít čas se na to zeptat. „Jak jsi byl změněn ty?“

„O tom bych se nerad bavil.“

„No tak, prosím, chci to vědět.“

„Jasně, že chceš. Jsi nejzvědavější člověk, jakého jsem kdy potkal.“

„Řekla bych, že to bude způsobeno tím, že se s moc lidma o svém upířím životě nebavíš.“

„Taky možnost.“

„No tak, řekni mi to.“

„Ne.“

„Prosím.“

„Je nějaký způsob, jak tě umlčet?“

„Ne.“

„Tak fajn, není to bůhvíjak zajímavé. Žil jsem v době 1. světové války, když mi bylo 20 let nastoupil jsem do armády. Byly to kruté časy. Spousta lidí umírala. O tři roky později mě postřelili. Převezli mě na ošetřovnu kde zrovna pracoval Carlisle. Kulku sice vyndali, ale já jsem chytil infekci. Nikdo nevěděl, co s tím a mě to pomalu zabíjelo. Trpěl jsem velkými bolestmi a nikdo s tím nemohl nic dělat. V tomhle stavu jsem zůstal tři měsíce. Už mi zbývalo jen pár dní života a všichni to věděli. A já nechtěl umřít. Nabízeli mi rychlou smrt, aby to trápení skončilo, a já nechtěl. Stále jsem bojoval a snažil se o nemožné. Poslední den, kdy už bylo jasné, že nemám téměř žádný čas se Carlisle rozhodl mě přeměnit. Rozdíl v bolesti pro mě nebyl skoro žádný a tak jsem vnímal, když mi Carlisle vyprávěl o mém budoucím životě. Byl jsem šťastný, že mám ještě šanci žít i když to měl být život monstra. Nikdy jsem nelitoval toho, že mě přeměnil a jsem mu za to stále vděčný.“ Páni. Byla jsem ohromená. Je to neuvěřitelné poslouchat takové příběhy. Ale když jsem se na něj dívala a věděla, co si vytrpěl a co provádí teď, že ochraňuje ubohou lidskou holku. Poprvé jsem uvěřila, že i upíři můžou být dobří.