On je upír

Autorka: Tam

4. část – Otázky

Probrala jsem se v nějaké neznámé temné místnosti. Nevěděla jsem, jak jsem se sem dostala, proč tu jsem a jestli ještě žiju nebo jsem mrtvá. Nevěděla jsem, jestli mám křičet nebo  brečet. Prozatím jsem se nerozhodla ani pro jedno. Zablikalo světlo a když mé oči přivykly tmě, začala jsem ječet. Ale než jsem stihla vydat hlásku, pusu mi zacpala ledová ruka. Tato skutečnost mě přiměla k pláči. Tři upíři, kteří stáli kolem mě, nevěděli, co si se mnou počít. V hlavě sem měla pořád spousty otázek, tak jsem se rozhodla, že se jich nejdřív zeptám.

Až teď, když jsem se trochu uklidnila, jsem si uvědomila, že mám obvázanou hlavu. Musela jsem se praštit, když jsem omdlela. Jestli mě chtějí zabít, proč mi obvázali hlavu? I tak, jakou šanci na přežití jsem měla proti jednomu upírovi a co teprve proti třem?!! Všichni byli muži. Deryla jsem poznala, ale ty další jsem nikdy neviděla. Byla jsem si jistá, že všichni jsou upíři. Měli světlou pokožku, křídově bledou, hnědé oči a všichni byli neuvěřitelně krásní.

„Kde je Jenn!“ vykřikla jsem, když jsem našla hlas.

„Uklidni se. Je v pořádku. Ten vzkaz, který sis přečetla jsem napsal já. Na pravém bylo napsáno, že odešla do klubu.“ Vysvětlil mi Deryl. Fajn. To mě uklidnilo. Měla jsem ale spoustu dalších otázek.

„Na všechny tvé otázky ti odpovíme. Teď by nás ale zajímalo, jak jsi přišla na naše tajemství. Jsem Carlisle Cullen a jsem lékař a toto je Edward. A prosím pravdu.“

„Kdybych lhala stejně by to poznal.“ Kývla jsem hlavou směrem k Derylovi. Co mě ale nejvíce překvapilo….opravdu řekl lékař?!!! Jak může být upír lékař? A je to dobře nebo špatně? Co to znamená? Že jsou „hodní“ upíři? A co to znamená pro mě? Že mě nezabijí? Nebo nezabijí hned? A jak jsem se sem dostala?

„Jak už jsem řekl,“ přerušil mé úvahy Carlisle, „ na všechny tvé otázky ti odpovíme. Teď nám ale řekni, jak ses dozvěděla pravdu o upírech.“ A tak jsem jim to řekla. Jak jsem ho viděla v lese. Jak jsem přinutila Jenn, abychom ho sledovaly. Jak jsem ho pozorovala a utvářela si teorie o slunci, žízni a taky jak jsem ho podruhé viděla v lese a jak mě objevil. Byla jsem ráda, že mě nepřerušovali. Vypadali zamyšleně.

„A jak jsi přišla na to, že Deryl pozná, když někdo lže?“ zeptal se ještě Carlisle.

„No totiž…“ začala jsem a zrudla jak rajče, když jsem si vzpomněla na Jenn a její ohoz ten den, kdy jsem to zjistila. Edward se začal smát. Nechápala jsem to. Všimla jsem si, jak mu jemně brní rty a pak jak Carlisle přikývl. Mluvil k nim? Asi ano. Ale jak by mohl vědět, na co jsem myslela? Umí číst myšlenky? Zkoumavě jsem se na něj podívala a on na mě. Přikývl. Nebyla jsem si jistá, jestli se mi to jen nezdálo, ale jestli opravdu umí číst myšlenky a něco mi říkalo že ano, nemůžu si už být ničím jistá. Rozhodla jsem se nechat další spekulace na později a raději se zeptat na své otázky.

„Jak jsem se sem tedy dostala?“

„Čekal jsem na tebe v parku, dlouho si nešla. Věděl jsem, že už sis můj vzkaz musela přečíst. Šel jsem k tobě domů a uviděl tě na zemi, odnesl jsem tě sem.“

„A kde to jsme?“

„U mě doma,“ odpovídal stále Deryl.

„Aha,“ hlesla jsem pomalu, „pijete krev? Lidskou?“ dodala jsem šeptem.

„Většina upírů ano,“ odpověděl opatrně Carlisle, „ale my ne. Stačí nám zvířecí.“

Dobrá, tak mě nevysajou, pořád mě ale můžou zabít. „Co se mnou teď bude?“

Nikdo se neozval, aby mi odpověděl.

„Co se mnou uděláte?!!“ zeptala jsem se znovu a začínala se mě zmocňovat hysterie.