Omnia Vincit Amor

Autorka: Sauri

Láska vítězí

Tohle jsou mé první vzpomínky na zvláštní lásku, která přežije snad vše.

1.část – Poznání

Ahoj jmenuju se Isabella Swan a právě jsem v New Yorku s Renée, to je moje máma. Je úplně posedlá prohlížením měst, které ještě nepoznala. Proto jsem v New Yorku na 14-ti denním pobytu, který Renée vyhrála v tombole:“Podívej na ty mrakodrapy!“ne že by mi to prohlížení vadilo jenže já nikdy neprojdu po rovném povrch aniž bych alespoň klopýtla.Asi jsem si povzdechla nahlas, protože Renée zvesela navrhla:“Běž se podívat po nových riflích, do hotelu snad trefíš.“To je na Renée úplně nejlepší, ví jak miluju nakupování a nové rifle bych opravdu potřebovala mám jenom 1 a ty jsou po prázdninovém cestování  úplně rozedrané.

Tak jsem vpadla do prvního obchodu s oblečením. Vvbrala jse si asi patery rifle a šla zkoušet do kabinky. Cestou  jsem zakopla o své nohy nebo rifle a svalila se na podlahu hned před krásně vyhlížející slečnou, která prvně uskočila a pak za mnou přiklekla:

“Není vám nic Bello?“

     Odkud mě zná?proběhlo mi hlavou. 

Ale hned jsem to nechala běžet, protože jsem se snažila vstát. Když jsem se konečně vyhrabala na nohy sykla jsem bolestí. Můj pravý kotník byl naběhlý, strašně bolel a vypadal dost hrozně.Okamžitě jsem se svalila zpět na zem.

Ta krásná slečna si za mnou klekla:“Jsem Alice pomůžu ti.“Vděčně jsem se na ni usmála.

“Můžeš chodit?“

„Snad.“postavila jsem se na nohy, kdyby mě Alice bleskurychle nepodepřela asi bych zase spadla.

„Můj otec Carlisle je lékař snad ti pomůže.“ A vzala mě  do náruče jako kdybych nic nevážila.

Odběhal o pár uliček dál kde si nějaký mladík(mohlo mu být tak třicet) vybíral košile. Alice se k němu přiřítila a dala se do vysvětlování. „Bella si udělala něco  kotníkem.Můžeš ji pomoct?“

Carlisle se na ni udiveně podíval, ale nic neříkal.

„Lékárničku mám v autě.“

Tak mě Alice nesla dolů do garáží. Udivilo mě že míří k černému mercedesu(doufám že to je mercedes v autech se moc nevyznám) posadila mě na přední sedačku a Carlisle šel dozadu pro lékárničku. Alice si sedla vedle mě a brebentila jako by jsme se znali už léta.

To je vždycky taková?Každému na potkání povídá o svém životě? Ale je milá doufám že se spřátelíme.

„Kde bydlíš?“

„Ve  Forks“

„Opravdu?“ „My se tam stěhujeme. „Bude fajn tam někoho znát!“

„A co děláš v New Yorku?“

Tak jsem ji vylíčila náš nudný příběh.

Mezitím už Carlisle zázračně spravil můj kotník a já jsem mu poděkovala a s Alicí po boku odpajdala zpět do obchodu.To jsem ještě netušila že se mé zbláznění do nakupování  změní s pomocí Alice v noční můru.

S Alicí jsem prošla pár obchodů, které, kdybych je prošla sama, trvalo pár minut s Alicí jsem po obchodech pajdala snad hodinu, když uznala že jme moc pomalý, zahnala mě do kabinky a donutila vyzkoušet  bezpočet kalhot a halenek. Ovšem s žádnými nebyla dost spokojená a tak se rozhodla že se ještě po nějakých podívá a já jsem si myslela že si na chvíli oddechnu, ale mýlila jsem se. Za pár vteřin byla zpátky asi s dvaceti dalšími kalhotami, které mě všechny donutila vyzkoušet a brebentila něco o tom že ji Jasper při minulém stěhování vyhodil snad všechny boty a že je se mnou musí dokoupit. Zpozorněla jsem až na to když  řekla se mnou. Konečně jsem dozkoušela všechny rifle a Alice shledala asi patery, které mi padnou. Když jsem si chtěla vybrat jedny začala histerčit:„V žádném případě! Koupím ti je všechny.“ A tím bylo naše kamarádství spečetěno.Boty jsme nakonec vybírat nešli, protože bylo už moc hodin a já si oddechla. Chtěla jsem zamířit k telefonní budce a brnknout Renée, že jsem v pořádku a našla jsem si kámošku.Alice mi beze slova podala mobil, ale její pohled byl nepřítomný.Zavolala jsem Renée a ta se divila kolik je hodin že si toho ani nevšimla a jestli vím adresu hotelu.Věděla jsem.

Alice se nabídla že mě sveze.

„Ale já tě nechci tak moc obtěžovat navíc smi koupila ty kalhoty.“

„To nestojí za řeč, já jsem ráda že budeme kámošky a navíc budu někoho z Forks znát, což je fajn!“

„Tak dík. 

Udivilo mě že když jsem se dopajdala do garáží tak Alice zamířila ke kanárkově žlutému porshe(pořád doufám že to bylo porshe!)Alice nasedla do auta a já ji nadiktovala adresu.Jela jako blázen, ale já si toho všimla až před hotelem, protože mě přišlo že tam jsme moc brzo.

Celou cestu jsme si povídaly o rodině, o přátelích a  o Forks.

Když jsme dojeli před hotel pustila jsem Alici dovnitř do našeho apartmá.Alice se rozplývala snad nad vším co ji přišlo do cesty, tak jsme si ani nevšimli, že  už přišla Renée.

„Ahoj!“

„Ahojky holčičko, jak ses dneska měla?“

„Super mami pojď jsem prosím, představím ti Alici.“

„Dobrý den paní Swanová.“

„Spíš už večer a říkej mi Renée.“ „Tak co jste děvčata koupili?“

Alice začala povídat co jsme koupili.Byla ve svém živlu. Pak ještě přidala historku jak jsme se seznámili a já se málem propadla studem.Renée jako vždy poznamenala : „Po kom to ta moje holka zdědila?“

Pak Renée Alici vyhnala se slovy že už je moc hodin a ono bylo.Nevěřili byste jak rychle čas utíká.

„No aspoň si můžu prohlídnout město aniž bych lítala na pohotovost!“

To už jsem raději vypadla do sprchy. A oblíkla jsem si svoje pohodlné tepláky na spaní.

V noci jsem se probudila s řevem: „NÉÉÉÉ!“ Zdálo se mi, že se Alice  sklání nad mrtvolou a pije z ní krev. Vzhlédla. Její duhovky jsou karmínově červené.Podívá se na mě. Vždyť já tam nejsem! Jsem ona a všechno vidím rudě. Strašně mě pálí v krku. Zabíjím další nevinnou oběť. Piju z ní krev. Je nesmírně lahodná.Vzhlížím. Mám úplně rudé duhovky. Ječím.

Než se stačím vzpamatovat, že to byla jen noční můra, něco se kolem mě mihne. Vidím jen rozmazanou šmouhu a vyskočí oknem. Počkat já nenechávala otevřené okno. Určitě ne. Než se tím začnu pořádně zabývat upadnu znovu do… Dá se tomu říct spánek?