Omamná vůně frézie

Autorka: Alča

39.

Cítila jsem se neuvěřitelně šťastně, nevím jestli to bylo tím, že jsem opravdu byla. Nebo zda to bylo tím, že byl šťastný Jasper, ale asi to bylo všechno do kupy. Sice mě mrzelo, že nikdy nebudu tetička a Alice s Jasperem nebudou mít lidský život. Já si tento život nevybrala, určil mi jej Emmett, ani Edward se nestal upírem dobrovolně. Ale ti dva do toho skočili dobrovolně, ukončili svůj lidský život jeden pro druhého.

Kráčeli ruku v ruce před námi a Alice neustále něco štěbetala, měla jsem pocit, že se opravdu nic nezměnilo, pořád to byla má praštěná sestra. Lov proběhnul klidně a nerušeně. Nastal čas pro Aliciny vytoužené nákupy.

Edward se potichu vplížil do garáže a rukou mával abychom ho následovali, popošel k automobilu, který byl přikrytý černou plachtou. S obřadní péčí a opatrností tu plachtu sroloval. Před námi stálo „auto“, podle znaku mercedes. Nic úchvatného, co by si zasloužilo přikrývku proti prachu.

„Si děláš srandu.“ Nadskočil Jasper radostí, byla tak prudká, že mi dala pocitovou facku. Edward mu na to uznale přikývnul.

„Tenhle model jsem měl jako dítě na plakátu v pokoji.“ Zacloumal s Alicí, která pro tohle auto měla asi tolik pochopení jako já.

„Přece nepůjdeme do města pěšky.“ Odvětil mu Edward a usmál se. „Ale musíme opatrně, Carlisle by mě přizabil, kdyby na něm byl jenom jediný škrábaneček.“

„Brácho, pojede to ještě vůbec?“ Jasper se poškrábal na bradě a mě ovinula vlna nejistoty.

„Tohle auto má péči.“ Zašvitořil Edward.

„No a já si konečně odvezu auto od hotelu, jinak mi tam zaroste trávou, nebo mu ukradnou kola.“ řekl Jasper a prudce se zasmál. Ty jeho výkyvy nálad mě opravdu přestávaly bavit.

Dokonce jsem měla pocit, že i moje sestřička přehodnotila své plány s nakupováním. Zarazila se při slově „nasedat“, ale po chvíli koukání do vzduchoprázdna se usmála a dotáhla mě na zadní sedadlo.

„Neboj zpátky pojedeme v něčem úplně jiném. Budu mu říkat kanárek.“ Mrkla na mě a ohromila mě svým úsměvem.

Mohla jsem jenom pokrčit rameny a nudit se v rámci nechutně pomalé jízdy. Motor předl tak hlasitě, že se všichni ve městě otáčeli jako slepice na hnoji. Edward ten předpotopní mercedes zaparkoval na náměstí ve stínu stromů.

„Bells, Jaspere počkejte tady na nás. Koupíme vám sluneční brýle.“ Vychrlil ze sebe Edward a kráčel s Alicí po boku do oční optiky. Mohla jsem jenom bezmocně přihlížet na omámené pohledy všech přítomných žen, které se k Edwardovi jenom přiblížily. On každé z nich věnoval zářivý úsměv.

„Pěkně to tady voní.“ Řekl přidušeně Jasper, jeho tvář bez výrazu mi dokreslila jak moc se snaží ovládat. Kolem auta se mihla rozmazaná šmouha. Alice musela mít vidění, kdy Jasper někoho vysává. Zaklaply se za ní dveře a během chviličky cosi hučela do svého hladového partnera. Edward se dlouho nevracel, ale když se otevřely dveře krámku a vyšel z nich a já viděla jak za ním ta prodavačka kouká … vraždila bych a nějaké našeptávání ze strany Alice by mě nemohlo zastavit.

Cítila jsem jemné pálení v konečcích prstů. Mé zorné pole získalo narudlou barvu, cvakaly mi nervy a jeho zářivý úsměv mi to neusnadňoval. Alice mě okřikla. „Bello, kontroluj se.“ Pohlédla jsem jí do obličeje. Naštvaná Alice … kruci … zavřela jsem oči abych se nemusela dívat na toho narcise venku před autem. Ta pozornost mu dělala takovou radost.

„Ne!“ rozlepila jsem oči a hledala v tomhle „autě“ kliky u dveří. Vystoupila jsem a šla nejistě k Edwardovi, tam kde on kolem sebe šířil, že je „free“, tak já ty ženy vracela zpět na zem.

„Oči, její oči, viděly jste to?“ švitořily mezi sebou.

„Kontaktní čočky.“ Zasyčela jsem směrem, kde se hloučkovali. Chytila jsem Edwarda za paži a táhla ho zpět k autu.

„Víš o tom, že jsi neuvěřitelně sladká když žárlíš?“ pošeptal mi do ucha. Projela mnou nečekaná energie a málem bych zapomněla na to, jak moc jsem na něho naštvaná. Ale stačilo mi to, že jsem kvůli němu musela vystoupit z té černé zatuchlé obludy a zase se do ní vrátit. 

Edward vytáhl z náprsní kapsy bílé košile dvoje drobné černé brýle a podal je nám rudookým. S lehkým úsměvem přikývnul Alici a otočil se na sedadle tak, aby na mě viděl. „Takže jdete nakupovat samy, slyšel jsem.“ Než jsem stihla cokoliv namítnout Alice vychrlila i to co jsem nechtěla říct. Jenom mě napadlo, nemám být já ten nejvyšší upír? Zatím si tu připadám jako méněcenné „něco“ na zadním sedadle. Edward se dal do prudkého smíchu a se zajíkavým smíchem tlačil Alici ven z auta. Na mě se jenom omluvně usmál, ale viděla jsem ty ucukávající se koutky.

„Jdeme.“ Propletla své prsty mezi ty mé a táhla mě pryč stínem, který tady tvořil park plný starých mohutných stromů. Užívala jsem si pohledů mužů a jenom tiše doufala, že se Edward dívá.

„Nezdržuj, koupíme si auto a pak jedeme nakupovat.“ Alice nepřirozeně zrychlovala.

„Nechci tě zdržovat, ale ani nechci být rychlá jako upír a hlavně nechci být rychle odhalená.“ S Alicí to jemně škublo, ale zpomalila. Nakonec demonstrativně protočila oči.

Otočila jsem se a pohlédla znovu na automobil ve kterém seděl Edward, s rukama opřenýma o volant a nepřítomným výrazem hleděl našim směrem. Musela jsem se usmát a zamávat mu, než mě Alice zatáhla za roh.

Boční vlhké uličky byly liduprázdné a my si mohly dovolit popřít fyzikální zákony a rozběhnout se tak jak je nám to přirozené. Netrvalo to dlouho a před námi se zjevila ohromná prosklená budovat jíž dominoval nápis Porsche. Alice vypískla radostí a zpomalila. 

Musela jsem se Alice zeptat, netušila jsem jak chce vůbec platit. „Alice a my máme peníze na auto?“ ohromila mě svým úsměvem a zakroutila hlavou. Naprosto jistým krokem mě vedla do útrob autosalónu.

„Bells, nech to na mě.“ Mrkla na mě a pokračovala baletním krokem k mladému prodavači, který na ni ohromeně zíral.