Omamná vůně frézie

Autorka: Alča

38.

Jejich zářivě hnědozelené oči se o mě otíraly, věděla jsem, že stačí jeden neopatrný pohyb a mám jich tucet na zádech a to nemluvím o zbytku. Myslím, že většina z nich je připravená přinést oběti za věc, které věřili.

Jediná možnost byla dostat se k Edwardovi abychom si mohli bok po boku krýt záda, takhle uprostřed chlupatého obležení nemám sama šanci. Zatím jsem nezkoušela jak dokážu skákat, ale Edward mi pomohl a navedl mě. Prý si mám důvěřovat. Rychle jsem se zhoupla a vymrštila se ladně k Edwardovi, dopadla jsem tiše jako kočka. Sledovala jsem zmatené vlčí pohledy, nečekali, že zmizím tak rychle. V podstatě jsem to nečekala ani já.

Ze strategického hlediska jsem měla perfektní místo pro boj, za záda se mi dostat nemůžou a můžu je likvidovat jednoho po druhém. Čekala jsem kdo udělá chybu jako první, byla jsem si jistá, že nás nic neohrozí. V podstatě to můžu brát za trénink mých schopností.

Napětí by se dalo krájet, ale mě i Edwarda z hlubokého soustředění vytrhlo klapnutí dveří za námi. Koutkem oka jsem za sebe střelila jenom na krátkou chvíli a vlkodlaci toho využili, dva se odhodlali a skočili ohromným skokem, kdyby stihli dopadnout bylo by to někde k mému krku. Ze samé radosti jsem se na jejich vůdce mile usmála. Zatuhle zíral na smrt svých blízkých.

„Fuj, smrdí to tady …“ řekl přidušeně Jasper.

„Jak je brácho?“ usmál se na něho Edward.

„No, horší to být nemohlo, ale už se cítím perfektně.“  Chytil nás kolem ramen. „Koukám, máme tady společnost.“

„Chtějí aby Bella obnovila slib.“

„No, tak to bude asi na dlouho, že?“ zasmál se Jasper a plácnul mě přes záda. Udělala jsem krok do prázdna, taková rána by mě jako člověka zabila. Edward mě zachytil před jistým pádem pod schody.

Byla jsem ráda, že je Jasper v „pohodě“, ale potřebovala jsem si zachovat důstojnost a né tady sebou nechat vláčet jako s kusem hadru. Edward mu naznačil, aby byl ticho. Jasper mě překvapil, čekala jsem něco jako vyvolání pocitu hnusu nebo něco v podobném duchu, ale on na nás hodil vlnu sladkého klidu. Nemůžu říci, že by se to nehodilo. Dokonce bych řekla, že se mi chce spát a nebyla jsem sama. Vrčící tlamy se postupně zavíraly a jeden z nich si dokonce omámeně zívnul.

Upřela jsem zrak na jejich vůdce a promluvila k němu. „Prosím odejděte.“

„Nemůžu se vrátit bez potvrzeného slibu.“ Odvětil mi klidně. Opravdu ani se nešklebil. Jasperova schopnost ovládat pocity byla silnější než by kdokoliv čekal.

„Jediné co mohu slíbit je, že se naše světy udrží v rovnováze, tak jak tomu bylo kdysi. Nemohu souhlasit nebo slíbit, že zabiju všechny upíry. Musela bych vyzabíjet i vaše rodiny a děti. Chápete? Na světě nemohou existovat pouze lidé a vlkodlaci, upíři do tohoto světa patří tak jako vy.“ Muž vypadal, že nad tím opravdu přemýšlí.

„Budu tento návrh tlumočit dále, třeba dojdeme k vzájemné dohodě.“ Podrbal se ve vlasech a možná se pokusil o úsměv, protože se mi zdálo, že se jeho tvář příjemně zavlnila.

„Děkuji a žádám vás abyste příště zůstali v lese a kontaktovali nás pomocí jednoho ze smečky. Máte mé slovo, že pokud nebude útočit nikomu se nic nestane.“ Řekla jsem to potichu, ale s důrazem. Muž zaťal pěsti, ale nic neřekl. Proměnil se ve vlka a celá skupina spolu s ním couvala ze vstupní haly ven.

Oblil mě opojný pocit úlevy, tohle snad dopadne dobře. Dnes nikdo z nás nezemřel.

„Chvíli jsem uvažoval jakým pocitem je ovlivnit, myslel jsem na něco nepříjemného, ale pak jsem si řekl, že zloby je tu dost tak jsem přes všechny hodil vlnu klidu a ono to zabralo.“ Usmál se a pokračoval. „Jdu se podívat na Alici … Edwarde, když jsi ji vysával chtěl jsem tě zabít, měl jsi jediné štěstí, že jsem se nemohl ani pohnout.“ Oba se na sebe usmáli a  Edward jemně pokrčil rameny.

„Buď klidný, zabila bych ho sama.“ Usmála jsem se na Jaspera. Byla jsem šťastná, že za chvíli budeme všichni spolu.

Alice sebou konečně začala poškubávat. „Už nás cítí i slyší. Taky jsem to všechno dole slyšel a hlavně cítil.“ Prohodil Jasper.

„Pamatuješ si všechno před přeměnou?“ obrátil se na něho Edward.

„Neměl bych?“

„No né, že neměl, ale asi je to tím, že jste věděli co bude následovat. Přijdeš mi až moc klidný. Nemáš pocit žízně?“ vyptával se Jaspera.

„Pravda je, že bych si něco dal.“ Zakoulel rudýma duhovkama a kysele se usmál. „Ale počkám na Alici, měla by to mít za chvíli za sebou, že?“ Edward mu znalecky přikývnul.

„Mimochodem, Jaspere, sluší ti to.“ Mrkala jsem na něj. Edward nasadil lehce znechucený výraz a tiše na Jaspera zavrčel.

„Klid brácho, chtěl jsem jí jenom říct, že je taky krásná.“ Usmál se a plácnul ho přes záda.

„Hele, hleď si Alice, jo?“  odvětil mu Edward.

„Buďte ticho, Alice …“  viděla sem jak zvedla ruku a praštila se přes nos. Moc rychle ji zvedla a rychle ji spustila ke svému obličeji. Následovalo rychlé zamrkání. Věnovala nám spokojený pohled.

„Bells.“ Vyskočila z postele a vrhla se mi kolem krku. Čekala jsem náraz a tak jsem se postavila tak abych jí mohla čelit, ale bylo to zbytečné, plácla jsem sebou na zem i s Alicí, která mě objímala. „Bolelo to? Omlouvám se.“ vyvýskla a ještě víc mě zmáčkla.

„Taky tě ráda vidím, kočko.“ Pokusila jsem se o úsměv. Alice ze mě pomalu slezla a jako opravdová šelmička se vrhla na Jaspera a potom na Edwarda. Byla tak neuvěřitelně přímá a upřímná. Nedělala si žádné starosti. Byla prostě šťastná, že je s námi.

Postavila se a s otevřenýma očima, které mimochodem byly hnědé, hleděla do prázdna. Najednou nadskočila a řekla. „Ták, prvně jdeme na lov a potom nakupovat. Souhlas?“

Všichni jsme se na sebe zmateně podívali a němě přikývli. „Jsem se ani nemusela ptát, že?“ zasmála se. Její smích byl jako nakažlivá nemoc.

„Jak to, že má hnědé oči a my s Bells je máme rudé?“ Jasper hleděl na Edwarda a trochu nejistě si zasunul ruce do kalhot.

„Asi je to tím, že jsem z ní skoro všechnu krev vysál. Nemá je úplně hnědé, karmínová tam je, ale jenom trošičku.“ Pokrčil rameny. „Bude ještě chvíli trvat než ze sebe dostanete lidskou krev a budete je mít hnědé. Jenom vás chci poprosit, vyvarujte se lidské krve …“

„Jasně, pohlídám to.“ Zpěvně řekla Alice a zatočila se kolem své osy. „Jdeme.“ Zavelela a vytančila z pokoje. Uvažovala jsem jestli ostatním taky takhle připadám.

Edward mě chytil kolem pasu a pošeptal mi do ucha. „Jsi mnohem více okouzlující. Alice je třeštidlo, ale ty … nemám slov.“ Najednou jsem cítila jeho dech a rty na mém ušním lalůčku, lehce si s ním pohrál a dal mi pusu na líčko.

„Nechte toho a pojďte.“ Řekla sametovým hlasem Alice. A my poslušně šli.