Omamná vůně frézie

Autorka: Alča

30.

Dlouho jsem věřila, že smrt je to nejjednodušší co člověka může potkat. Prostě pár okamžiků na zhodnocení kvality života, procházka černým tunelem a směřování k světlu, nic víc. Ale ani tohle Bella nemůže mít jednoduché, pro ni- zbytečný luxus. Emmett ji násilně vtáhl zpět. Nemám špatný názor na upíry, vážně ne, pokud jsou staří a ovládají se. Nebojím se toho, že bude upírka, ale toho, že já jsem pořád člověk a budu první na co dostane chuť až se probere. Není to nejlepší představa o umírání pod zubama své sestřičky. Docela vážné téma k zamyšlení.

Když jsem si málem zlomila nohu o Emmettův bok, pochopila jsem, že upíři jsou opravdu jiná třída. Kdybych odešla jak jsem zamýšlela, možná by mě čekala nádherná budoucnost s Jasperem, ale teď? Nic nevidím, vůbec netuším co bude dál. Jak Bella zareaguje na lidskou přítomnost v domě. Bude rychlejší a silnější. Sice, doufám, budu schopná její reakce předvídat, ale přesto nevím jestli byl nejlepší nápad zůstat s nimi. Možná Edward doufá, že když se po probuzení podívá prvně na mě budu jako její matka a neublíží mi, ale kruci tohle není pohádka, měla bych být sto kilometrů od ní. Jenom tak budu v bezpečí.

Ležela na válendě v „ložnici“ Esme a Carlislea a rozhodně nevypadala jako největší a nejmocnější predátor na světě. Spíše mi připomínala Sněhurku, schoulenou a trpící. Její pleť byla jako posypaná bílým pudrem, vydala hladce jako had, ale ještě pořád byla teplá. Její lidství zmizí jako pára nad hrncem, už to nikdo nikdy nevrátí, už se nikdy nezakousne do čerstvých jablek, milovala jahody … jediné jídlo, které bude milovat bude krev, nejlépe lidská … jak je vůně krve pro upíra pronikavá mi dokázal Edward v Paříži.

S každou vteřinou je krásnější, ale i chladnější. Její tělo má teplotu vlažného čaje. Jasper dole v obývacím pokoji meditoval nad fotbalem. Edward poletoval kolem mě, četl mi myšlenky, takže přesně věděl co mě trápí. Trápilo mě probuzení Belly a strach z nutného odloučení. Neustále jsem hlídala její teplotu, podle ní jsem, dle Edwarda, měla poznat chvíli, kdy začne přicházet k sobě. Až bude mít její tělo teplotu kamene na podzim bude to ten pravý čas zmizet, potom bude zbývat už jenom málo do jejího probuzení.

Zajímalo by mě jestli existuje upír, který byl přeměněn dobrovolně, tím myslím, že chtěl. V tuhle chvíli mi to přijde jako jediné možné řešení. Bude jí dlouho trvat než se naučí ovládat přirozenou touhu po krvi. V tu dobu já můžu ztratit zájem o její přítomnost, což netvrdím, že by se stalo, ale sama před sebou musím najít ospravedlnění k tomu o co se chystám Edwarda požádat. Není to jenom tak za ním přijít a vychrlit, hele, kamaráde chci být upít, tak dělej kousni mě. I já si musím být jistá a navíc nevím co na to řekne Jasper, bude taky chtít? Myslím, že ne. Bella pro něj není dostatečným důvodem k ukončení života, ale já možno ano. Na druhou stanu to vůči němu není fér … a teď člověče jednej a mysli- máš na to sotva pár hodin …

„Edwarde, chci …“ zašeptala jsem. Věděla jsem, že i přesto, že je teď u Jaspera uslyší mě. A taky, že ano. Vyběhl schody, znělo to jako když na podzim padá listí. „Chci být jako ty.“

„Já vím, slyšel jsem.“ Pozoroval mě a já cítila jaké to je, když se vám někdo hrabe v hlavě. Né, že by jenom četl mé myšlenky, ale on se mi v ní šťoural.

„A?“ čekala jsem nějaký rozhodný verdikt. Tělem mi probíhala husí kůže a otřepala mnou zimnice z nervozity.

„Nechci aby ses unáhlila, napadlo tě to sotva před pár minutami. Navíc musíš zvážit variantu při které zemřeš.“ Tahle varianta mě opravdu nenapadla a stojí za zvážení.

„Jak moc si nejsi jistý?“ tohle je docela důležité vědět, než se vám zakousne do dobrovolně nabídnutého těla.

„Vůbec.“ Jeho pohled a výraz ve tváři mi naznačily, že si nedělá srandu. Musela jsem jeho pronikavému pohledu uhnout a šáhnout si na sestru, stále byla vlažná.

„Nevím no … mám pocit, že stejně umřu, měla bych odejít, ale Bella je důvod pro který chci zůstat ať to stojí cokoliv.“

„I život?“ život, život, život v duchu jsem si to magické slovo převalovala a představovala si různé podoby života. Měla jsem pocit, že život mimo okruh Belly by byl na nic. Možná mě nějak přitahuje. Možná je to minulostí. Možná to tak prostě má být, ale myslím, že já nemám mít před sebou smrt ani vyhlídku na ni. Myslím, že tohle všechno se neděje jenom tak … musí to mít důvod.

„Souhlasím.“ Zase mi četl myšlenky, vlastně ani nemusím otevírat pusu.

„Takže mi nic nehrozí.“ Trošku nuceně jsem se usmála, ale na místě by byl zoufalý pláč.

„No, vážně netuším jak moc je ti štěstěna nakloněná, ale asi hodně, protože ty a Jasper jste snad jediní lidé na které nemám vyloženě chuť.“ No, tak to celou věc vážně ulehčuje.

„Neruším?“ Jasper stál mezi dveřmi a spokojeně se umíval.

„Jak to dopadlo?“ zeptal se jako by to dávno nevěděl, jako by to z jeho mysli nevyčetl, ale asi to chtěl všechno odlehčit- fakt chabý pokus. Jasper se na mě zamračil a převinul přese mě vlnu klidu.

„3:1 pro místní.“ Sice odpověděl na co byl tázán, ale dávno se ubíral jiným směrem. Sledoval mě a jako by se snažil napojit. Studoval mé pocity, které nebyly v nejlepší kondici.

Edward po nás střihnul pohledem. „Jdu se převléct.“ Jinými slovy, nechám vám chvilku. Jasper mu děkovně přikývnul a mě najednou došlo, že asi chtěl aby Edward odešel.

„Co se děje?“ přitáhnul si mě v pase ke svému tělu. „Cítím jak jsi napjatá.“ Sklopila jsem oči a studovala texturu jeho perfektně padnoucí košile.

„Ani nevím jak začít.“ Zvedl mi obličej tak, aby mi viděl do očí.

„Myslím, že to zvládnu.“ Kéž by měl pravdu, protože já začínám mít pocit, že nezvládnu nic. Podívala jsem se na nádhernou Bellu, která vypadala jako anděl, stojí za to … stojí za věčnost.

„Jaspere“ dopřála jsem si dlouhý uklidňující nádech „žádala jsem Edwarda aby mě přeměnil v upíra.“ Křečovitě zavřel oči, nakrčil obočí a přitiskl mě k sobě víc.

„Miluju tě Alice, chci tu věčnost prožívat s tebou.“ Otevřel oči a já věděla, že to bylo víc než jenom prázdné vyřčení.

„Navždy.“ Vydechla jsem mu před ústy.

„Navždy.“ Odtušil než se naše rty setkaly nad zoufalým polibkem.