Omamná vůně frézie

Autorka: Alča

28.

Probudila jsem se díky kapce potu, která si razila cestu po mé tváři. Oblečení jsem měla úplně propocené a vlasy navlhlé. Strašně moc mě bolelo pravé ucho, jenom dotyk vlasů mi působil otřesnou bolest. Usnula jsem na něm a probudila se ve stejné poloze, několik hodin bylo chudák srolované v nepřirozené poloze. Určitě mi teď bude odstávat.

Pokoj byl naplněný slunečním světlem. Ruch z ulice mi napověděl kolik je asi hodin, teda nevím přesně, ale v 7 ráno by tady takový ruch nebyl, ne v neděli. V zámku dveří to lusklo, otočila jsem se. Jasper vcházel spolu s Bellou, oba se na mě hezky usmívali, byli krásně vyspinkaní. Já si připadala jako by mě celou noc někdo poctivě mlátil. Bella na sobě měla čisté šaty, byla jako okvětní lístek lilie a já? Kruci, já se sama cítím. Jasper se ke mně sklonil s kelímkem kávy a chtěl mě políbit. Musela jsem ho zarazit, když se sama cítím, myslím že mu by to neušlo a to by byl můj konec. Vytrhla jsem mu kelímek a vypoklonkovala ho dál od postele. Sestra se na mě šibalsky usmála.

„Alice, nedáš si sprchu?“ usmívala se při tom.

„Jo, dám … mi řekni, že to taky cítíš.“ Zvedla obočí a zatvářila se rozpačitě. Myslela jsem můj pot.

„Hmm, myslím, že bude pršet, ten smrad z kanálů se tu táhne od božího rána.“ Sestřičko neskonalé díky, já myslela, že tak příšerně smrdím já … ale nahlas jsem to neřekla a ještěže tu není Edward, tomu by to neuniklo.

Vyskočila jsem z postele a odlepila si propocené tričko ze zad. Bella udělala hluboký úklon a jakýsi posunek rukou, který mi moc neřekl, ale druhou rukou, která byla celou dobu za zády vykouzlila čisté, vyžehlené, navoněné šaty.

„Miluju tě, Bells.“

„Poděkuj Edwardovi, že myslel i na tebe.“

„Jo nebo nevěděl co ti má donést tak toho vzal více.“ Tohle mi přišlo pravděpodobnější, protože jinak bych to viděla, kdyby to nesl i mi.

„Lásko, co chceš na snídani?“

„Tebe?“ trochu jsem ho zaskočila, čekal něco jako rohlíky. Ne, tohle mu nesmím dělat.

„Dělám si srandu, dám si … hmm … tebe.“ Koukl se po Belle a skočil na mě. Dal mi pusinku na líčko a dost negentlemansky mě poslal do sprchy.

Horkou vodou jsem ze sebe smyla špínu, hotelové mýdlo bylo jako pomocná ruka shůry. Potom jsem na sebe pustila vlažnou vodu. Nastavila jsem kapkám vody mé odkrvené ucho a tiše si užívala ten slastný pocit chladu. Slyšela jsem bouchnout dveře, to šli určitě pro snídani.

Můj žaludek se hlasitě zaradoval nad vůní čerstvých loupáků a slaniny.

„Mastný rohlík s mastným nahoře, co víc jsem si mohla přát?“ moje chuťové kanálky tančily salsu. Ale Jasper po mě hodil uražený pohled.

„Co je?“ zeptala jsem se ho.

„No, tak se dívám, že na mě si nenecháš ani kousek místa …“ zasmál se „A to jsi na mě měla takovou chuť.“

„Jáj, ty si herečka.“ Řekla jsem mu a s plnou pusou loupáku jsem vyprskla smíchy. Myslela jsem si, že se chudák urazil nebo tak něco a on si mě jenom dobíral.

„Víš, že bych chtěla číst myšlenky? Stačilo by jenom tobě.“

„No ták Alice, to snad raději ne.“ Zase se smál.

Koukla jsem se po Belle, která si svůj díl snídaně nepřítomně drtila mezi prsty.

„Bells, jsi tady?“ vypadala lehce mimo.

„Včera jsem to okno znova otevřela.“ Sledovala své prsty a pak na mě pohlédla s omluvným výrazem ve tváři.

„Já vím … hlavně, že žiješ.“

„Byl u mě celou noc.“

„Vím to … taky jsem ho celou dobu hlídala.“

„Je mi s ním dobře …“

„Bell, neřeš to, prosím tě. Nezlobím se na tebe. Jenom je potřeba na vás dva dávat větší pozor.“ Řekla jsem sice na vás dva, ale myslela jsem Edwarda a jeho jed v puse.

„Myslím, že nemáš pravdu. Neublížil by mi.“

„No, tak sleduju, že ty to víš nejlépe, že?“ cítila jsem jak mi rudnou tváře. Jasper přes mě přehodil vlnu klidu.

„Jaspere, nech toho, kdybys raději přes ní přehodil vlnu moudrosti.“ Řekla jsem to víc zostra než bylo míněno.

„Hmm …“ Jasper a Bella se zvedli, ale každý sám za sebe, šli trucovat.

Tohle ráno není ideální. Cítím se podrážděně a startuju do svých blízkých. Ale Bella si asi neuvědomuje s kým, spíše na kom v noci spala. Stačí aby se nechtíc pohnul a polámal by ji jako sirku. Další sousto rohlíku, které jsem si ukousla mi zhořklo v ústech.

„Fuj.“ Vyplivla jsem to. Hlavou se mi honilo jediné. Musím si promluvit s Edwardem. Musí jí říct celou pravdu.

Někdo zaklepal na dveře. Zvedla jsem se a šla otevřít. Stál tam Edward. Měl na sobě košili s dlouhým rukávem a na hlavě slušivý klobouk. Kdyby nebylo 30°C ve stínu byla bych schopná tomu oblečení rozumět.

„Hele, okno je otevřené, proč jsi nepřišel tak je u tebe zvykem?“ dobírala jsem si ho.

„Protože není tma.“ Zatvářil se trošku podrážděně. Možná kvůli hodnocení jeho oblečení.

„Hmm a co potřebuješ?“

„Slyšel jsem, chceš se mnou mluvit.“

„Jo, to teda chci. Sedni si … podívej Edwarde, vím že Bellu miluješ, ale ty sám dobře víš jak moc je tvé sebeovládání křehké. Je to pro mě nejbližší osoba, nikoho jiného nemám, takže se od ní pokus držet dál. Já kvůli tobě nebudu celé noci čumět do zdi a předvídat co tvá hlava vymyslí!“možná jsem přehnaně zvýšila hlas, protože seděl jako zařezaný.

„Nebo ji řekni pravdu a potom se uvidí. Ona žije na růžovém obláčku, Edwarde … třeba tě potom přestane milovat a zabije tě … co já vím …" 

„No, to je důvod mé návštěvy … taky jsem s tebou chtěl mluvit.“

„Co?“

„Stěhujeme se …“ sklonil hlavu a prohrábnul si vlasy. Ruce složil za krkem.

„Kam“ nadechla jsem se „Kdy …“

„Tobě nemá smysl zapírat, stejně bys to viděla.“ Otřepal se a zvedl ke mně hlavu. „Jmenuje se to Forks a odjíždíme ještě dneska.“

„Ježíši a proč?“

„Emmett je tady ostře hledaný a někdo ho viděl, když šel s Rose na lov.“

„Musíte jet všichni?“ jenom mi přikývnul. „A co Bella?“

„Myslím, že bude lepší když na mě zapomene.“

„Na jednu stranu je dobře, že zmizíš ale na druhou stranu ji to zničí … Edwarde ona tě miluje!“

„Já ji taky … vyřiď jí to.“ Zvedl se a odešel. Do očí se mi draly slzy. Jak jí tohle mám říct? Kruci! Na stole nechal ležet kreditní kartu s pin kódem. Tak tohle je všechno co po něm Belle zůstane? Kreditka a vzpomínky? Chudák.