Omamná vůně frézie

Autorka: Alča

27.

I přes nebezpečí, které hrozilo mé krční tepně jsem okno znovu dokořán otevřela. Chvíli jsem čekala jestli se nevrátí, ale nic se nedělo. Převlékla jsem se do prádla, které nebylo moje, ale nové také nebylo. Možná si to půjčil od Rose, možná mu moje noční košile se Snoopym nepřipadala dost dobrá, nicméně byla bavlněná. Tohle- řekla bych saténové ložní prádélko je sice nádherné, ale spát v tom nepůjde. Zase jsem si ho vysvlékla a nechala ho ležet vedle postele na zemi. Na těle mě chladila čistá bavlna ložního povlečení.

***

Po tom co jsem se jí málem zakousnul do krku, jsem musel na lov. Měl jsem v plánu se vrátit. Moje choutky se nemůžou stavět mezi nás. Její okno bylo zase otevřené. Vyskočil jsem na parapet a nakouknul do pokoje. Už spala. Usadil jsem se do křesla a sledoval tu nádheru. Můj pohled upoutala hromádka vedle postele. Její noční košilka, kterou mi půjčila Rose. Má ji na nic, protože prostě nespí. Možná si jí vyzkoušela, ale praktické užití u ní nenašla.

Bellino srdce bilo v pravidelných, mělkých intervalech. Hluboký dech se občas zastavil a dal si pauzu. Potom se snažil dohnat co ztratil. Její ruka jezdila po polštáři vedle spícího obličeje. Byla nádherně uvolněná. Zajímalo by mě co se jí zdá.

Ruka sebou škubla a strhla sebou okraj přikrývky, obnažila její bílé rameno a část drobného ňadra. Z podpeřiny vykoukla její útlá dlouhá nožka. Přehodila si ji přes přikrývku, ta skončila mezi jejími stehny …

Nevěřícně jsem sledoval oblečení pod postelí … je opravdu nahá … zase sebou cukla a z jejích pootevřených úst vyšlo to nejkrásnější co jsem kdy slyšel.

„Edwar …“ vím, že to mělo být mé jméno, volala mě ze spaní. Přešel jsem k posteli a lehce se posadil na její okraj. Konečky prstů jsem jí jemně hladil po tváři a přes rameno, její zrychlený dech a tep srdce mi napověděl, že můj dotyk se jí dostal do snu.

Přes stěnu jsem slyšel vrčet Alici, důrazně mě upozorňovala na mé sebeovládání.

Neměl jsem v plánu ji nijak ublížit. Ale musím uznat, že nebýt Alice, Bella to mohla mít za sebou. Tohle napití bych si pravděpodobně neodpustil.

S rukama složenýma v klínu jsem pozoroval její krásnou tvář. Tvář spícího anděla bez křídel.

Anděl zamrkal řasami a hleděl na mě. Trochu sebou cukla když jí došlo, že jsem zase tak blízko a intuitivně si šáhla na krk a hledala zranění.

Netušila, že kdyby tam nějaké měla byla by buď mrtvá nebo umrtvená pod tíhou přeměny v upírku. Její přeměna by mi to dost usnadnila, ale nepřipravím ji o život jenom kvůli tomu, že mi voní a mám pro její vůni slabost.

„Ahoj.“ Zašeptal jsem. Neodpověděla mi, jenom se protáhla jako mlsná kočka nad smetanou. Přitáhla si přikrývku až k bradě a posunula se kousek ode mě, na druhou stranu postele. Rukou jsem šáhnul na místo kde leželo její tělo, bylo nádherně zahřáté. Sledoval jsem její výraz a čekal na cokoliv co mi napoví jak pokračovat.

Sklopila oči a natáhla ke mně ruku, která se mi zastavila kousek od ramene. Naklonil jsem se k ní. Strhla mě na postel a já se vedle ní natáhnul. Dělala to jakoby nebyla úplně při smyslech. Hlavu si položila na můj hrudník a přes nohy mi přehodila tu svou. Mohl jsem jenom odhadovat kolik deky jí zakrývá zadeček a záda. Její vlasy voněly levným hotelovým šampónem, přesto jsem jejich vůni hltal plnými doušky. Alice na mě zase přes stěnu zavrčela a pohrozila mi. Ale já věděl, že to dneska bylo naposledy co jsem se pokusil o její život. Nikdy, nikdy tohohle anděla nezradím.

Když se chuť jedu v mých ústech neobjevovala, dovolil jsem si rukou šáhnout na její odkryté rameno. Její kůže byla to nejjemnější na co jsem kdy šáhnul, jakoby na sobě měla jemný povlak.

I přes košili jsem cítil její dech, voněla jako frézie. Kdo si k ní kdy přičichnul, nikdy se jí nezbaví. Možná proto upíři voní po fréziích, aby mohli svou kořist omámit, ale Bella byla jako čistá frézie. Je možné, že kdyby voněla třeba po růžích nepřilnul bych k ní tolik?  Nevím.

Je vůbec možné aby člověk voněl jako ona? Nepotkal jsem nikoho s tak čistou vůní. Musí to být odraz minulosti a jejího původu. Má královský původ. Bella Swan byla pra pravnučkou Ara. Tehdy Aro a Theresa měli dcerku Isabellu Volturi … poloupírku … dítě člověka a upíra. Možná proto tak voní … i původ Belly je opředený tajemstvím, ale přeci ji nevyvrhlo moře. Musela se někomu narodit. A ten někdo musel mít pokrevní linii po Isabelle. Je možné, že Isabella měla více dcer? Je, ale, že by to Aro nevěděl? Carlisle mluvil jenom o jedné linii … nad čím to tu uvažuju … stejně je to jedno.

Jsem tady a Bella vedle mě spí, měl bych se soustředit, aby byla živá i ráno.

Slunce se snažilo přehoupnout přes obzor. „Musím jít.“ Zašeptal jsem jí do ucha.

„Nechoď …“ zabručela s hlavou na mé hrudi.

„Musím …“ její povolené tělo jsem přesunul na polštář a chtěl odejít, ale její deka klouzla … hleděl jsem na její bok, podél kterého se jako had svíjela deka. Chtěl jsem jí přikrýt, ale bál jsem se jí jenom dotknout. Jak může něco tak křehkého vůbec přežít … přežít noc s upírem po boku.

Nesouhlasně zavrčela a přikryla se až po bradu. Z vedlejšího pokoje se zase ozvalo tlumené vnitřní vrčení. Alice snad nezahmouřila oko. Musela mě celou noc hlídat a předvídat co udělám v další chvíli. Snad se vyspí alespoň na chvíli.

Vyskočil jsem z okna a utíkal domů, dokavaď bylo slunce za obzorem. Přes celé město za světla bych horko těžko přešel bez povšimnutí.

***

„Blbec jeden.“ Seděla jsem opřená o čelo postele. Tohle byla poloha, při které jsem neusnula. Nemohl odejít dříve? Teď budu vypadat jako on, když má žízeň, to znamená hluboce tmavé kruhy pod očima …

Jasper vedle mě klidně oddychoval, alespoň někdo bude vyspinkaný do růžova. Svezla jsem se po posteli a konečně si dovolila zavřít oči. Věděla jsem, že Edward jde opravdu domů. To znamená, že Bella je v bezpečí a já se můžu na hodinku prospat, než se tenhle pokoj bez klimy zaplní ranním horkem a vyžene mě ven …

Doufám, že mi někdo donese snídani až do postele. Jsem rozhodnutá v ní zůstat horko-nehorko.