Oheň v žilách

Autorka: Imala

4.část

Uslyšela jsem další myšlenky.

Omlouvám se chlapy. Leah mě zdržela doma. Musel jsem z ní ten vzkaz doslova vymáčknout. O co jsem přišel?

Sam zaběhl do křoví. Jeho myšlenky jsem znovu uslyšela ještě dřív, než se vrátil zase zpátky.

To je v pořádku Sethe. Máme nový přírůstek. Přijď za námi. Poslal mu obrázek místa kde jsme stáli.

Koho? Byl vzrušený z té představy.

Na to si budeš muset počkat, až to uvidíš. Seth okamžitě znatelně zrychlil. Konečně se k nám připojil. Byl o něco menší než ostatní, ale stále větší než já a měl pískově žlutý kožich.

Tak kdo je to?? Přejížděl mě pohledem. Odpověděla jsem mu sama.

Jsem Bella Swanová. Ticho. Viděla jsem se v jeho mysli. Neodtrhl ode mě pohled a tak jsem se mohla sledovat lépe než v zrcadle. Hezká hlava, ladné tělo, dlouhé, štíhlé, ale silné nohy, zářivě bílý, lesklý kožich a celkově lehčí konstituce. To vše dohromady vyzařovalo eleganci, mrštnost a rychlost. Alespoň on si to myslel. Já bych si tím nebyla tak jistá jako on s tím jaké jsem trdlo.

Nakonec z něj přeci jen něco vypadlo.

Ona je holka? To už radši, aby mlčel. Lehce jsem na něj zavrčela. Sam šlehl pohledem nejdřív po mně a pak i po Sethovi.

Hups! Omlouvám se Bello... Kývla jsem.

Už se nezlobím. Myslím, že bude celkem milý.

A to není zdaleka všechno. Pokračoval Sam. Už se nám stihla i otisknout a Jacob taky.

Do koho? Seth nedočkavě vyzvídal.

Do sebe. Musela jsem se chichotat, ale pečlivě jsem to ukrývala.

Co? Seth to stále nechápal. Sam nad jeho nechápavostí protočil oči.

Do sebe NAVZÁJEM!!! Sethovi spadla čelist. Valil oči. Abych to potvrdila jeho slova znovu jsem na to pomyslela. Nevypadalo to, že by mu to pomohlo, spíš naopak.

Ale...ale...to není možné!...dovedeš si představit... co by měli za děti?A vůbec... Nenechala jsem ho dokončit a znovu jsem na něj výhružně zavrčela a tentokrát jsem nebyla sama. Jacob, který doposud jen tiše stál vedle mě, vrčel taky. Vždyť jsme se jeden pro druhého narodili. Sam nás musel opět napomenout. Chvíli jsem na něj zírala, ale pak jsem kývla a uvolnila jsem se. Jacob následoval mému příkladu.

Myslím, že budeme muset zjistit rozsah toho co dovedeš, protože tamto bylo...neuvěřitelné. Nechal se slyšet Sam. Ještě než se Seth stihl zeptat pomyslela jsem na to co se stalo.

Coože udělala? Vypadal, že pro dnešek toho má dost na to aby se dostal do blázince.

Právě to zjistíme.Ale nejdřív si bude muset zkusit přeměnu. Sam mluvil klidně, ale přesto to znělo trochu jako příkaz a nikdo mu neodporoval. Paul se zašklebil. Jacob na něj okamžitě zavrčel a napůl vystoupil přede mě jakoby mě chtěl bránit. Tentokrát jsem ho mírnila já.

Klid. Sdělila jsem to jenom jemu. Ohlédl se po mně a pak ustoupil.

Moment. Myslím, že by nebylo nejlepší zkoušet to bez oblečení. To neudělám. Sam mě chvíli sledoval, zvažoval to a pak přikývl.

Dobře, nejdřív zajdeme k tobě domů. Vydechla jsem. Němým gestem jsem je vyzvala, ať mě následují a vyrazila do lesa. Pádila jsem rychle. Měla jsem pocit, že bych je nemohla dohonit a tak jsem se snažila, aby na mě nemuseli čekat.

Zas tak spěchat nemusíš. Ozval se Quil. Nestíháme. Běžela jsem dlouhými skoky. Během jednoho z nich jsem se ve vzduchu otočila a přistála jsem na místě. Připadalo mi to naprosto přirozené. Počkala jsem na ně a pak jsem je vedla dál tentokrát trochu pomaleji.

Když jsme doběhli až na okraj lesa u našeho domu, Sam se proměnil. Stručně se zeptal, ve kterém pokoji bydlím. Řekla jsem mu to a potom jsem s ním ještě navázala spojení a v myšlenkách jsem ho navigovala. Za chvilku byl zpátky i s oblečením. Hodil je po mě. Moc se netrefil – letělo moc vysoko. Postavila jsem se na zadní a chňapla jsem po něm. Hned jak jsem je měla odběhla jsem mezi stromy. Ostatní mi radili a podporovali mě.

Soustřeď se a mysli na to co chceš. No když myslí...Zaměřila jsem na to celou svou mysl a ve vteřině jsem se změnila zpátky v člověka. Byl to úlevný pocit mít zase jen dvě nohy a dvě volné ruce. Rychle jsem si natáhla oblečení a vrátila jsem se.

Pachy nebyly tak ostré jako když jsem byla ve vlčí podobě, ale přesto o mnoho silnější než dřív.

Teď když jsem byla ve své mysli opět sama, něco se změnilo. Teda myslím kromě toho, že už jsem neměla chlupy a ocas a v hlavě partu puberťáků. Cítila jsem k Jacobovi obrovskou důvěru. Měla jsem ho ráda, ale milovat ho? Vzpomněla jsem jak jsem s ním sdílela pocity. Bylo by možné...že by...se otiskl jen on? Chvíli mi to připadalo nesmyslné. Vzpomínka byla příliš živá. Ale pak jsem se na něj podívala a měla jsem odpověď. Ano bylo by to možné a stalo se to. Myslela jsem si, že jsem se otiskla taky, protože když jsme byli vlci sdíleli jsme myšlenky a on na mě byl navíc naladěný.

Neraní ho to? Rozhodla jsem se, že to nejdřív sdělím Samovi.

Soustředila jsem se abych zkontaktovala Sama. Ehm Same? Já nejsem si tak docela jistá...vlastně si vůbec nejsem jistá...Nemohla jsem to doříct

Co?

Proč je tak těžké říct mu to? No dobře tak aspoň ukázat. Pomyslela jsem na to. Zalapal po dechu. Kolik ještě infarktů dneska způsobím? Tuším, že v neposlední řadě ten svůj.

No, rozhodně by si mu to měla říct.

 To byla pravda. Nebylo by to ode mě fér, nechat ho v nevědomosti. Věděla jsem, že mě bezmezně miluje. Věděla jsem jak silné to je, protože když jsem byla vlk cítila jsem to tak. Litovala jsem ho a vyčítala jsem si to. Ačkoli jsem se seznámila se smečkou teprve dnes, skrz myšlenky a vzpomínky jsem toho o nich věděla dost abych dovedla odhadnout jejich povahy. Když někomu koukáte do palice něco vám to o něm řekne. To jak myslí, jak uvažuje. a Jacob byl právě ten typ člověka – vlkodlaka -, kterému bych nechtěla ublížit ze všeho nejvíc. Věděla jsem, že i kdyby se byl neotiskl byli bychom skvělými přáteli. Ale udělat jsem to musela.

Jacobe? Musím ti něco říct.

Co, Bello?

Teda spíš ukázat. Věděla jsem, že ho raním, ale neříct mu nic by bylo ještě horší. Ať tak či tak ať už to mám za sebou. Ukázala jsem mu to samé co Samovi.

Ticho.

Jacobe, mě to vážně hrozně mrzí. Přála bych si aby to tak nebylo, ale je.

Ticho.

Bože, Jacobe řekni něco! Křič na mě! Ječ, ale prosím nedělej mi tohle!

Nebudu na tebe křičet. To bych nemohl. Chápu to. Neublížil bych ti. Vždycky tady budu pro tebe.

To bylo ještě horší. Cítit tu jeho bolest, vědět, že je to má vina a nemoci mu nijak pomoct. Smutně jsem se na něj podívala. Snažil se mě utěšit a tak se na mě vlčím způsobem usmál – odhalil zuby pootevřel tlamu a vystrčil z ní jazyk. Bez humoru jsem se pousmála a po tváři mi stekla jediná slza.

 Pozn. autorky:

Je mi Jacoba upřímně líto. Tohle vzniklo částečně taky proto, že mi ho bylo líto na konci Zatmění a tak doufám, že se to pro něj dobře vyvine.