Oheň v žilách

Autorka: Imala

Nesnášela jsem to. Nesnášela jsem městečko Forks, místní školu i všechno okolo toho.Tohle bylo jako moje soukromé peklo a já teď byla nucená v něm žít, bydlet s mým tátou Charliem a chodit do místní školy s až neuvěřitelně málo studenty. Jmenuji se Isabella Swanová - Bella a je mi 17 let. Mám dlouhé tmavě hnědé vlasy a čokoládové oči. Až doteď jsem žila normálním životem, ale to se mělo brzy nevítaně změnit, ale přesto; Vede mě naděje. Provází mě dnem a zvláště nocí. Naděje, že den kdy se budoucnost změní k lepšímu je blízko.

1.

Seděla jsem ve starém rozhrkaném náklaďáčku, který jsem dostala jako dárek na přivítanou. Klidně by to mohl být můj dědeček, ale to nebylo to, co mou mysl trápilo nejvíc. Vlastně když jsem o o tom při cestě do školy dál uvažovala byla to jedna z nejpozitivnějších věcí tady...nebo nejméně negativní...
Zaparkovala jsem na malém parkovišti u školy, vypnula motor a než jsem vystoupila přinutila jsem se zahnat chmurné myšlenky a nasadit trochu křečovitý vlídný výraz. Vždyť to není zas tak zlé...zatím. Pohledy všech na parkovišti, které se ke mně okamžitě přesunuly silně podkopávaly moje rozhodnutí. Rychle jsem očima vyhledala budovu kanceláře a zamířila k ní svižným krokem a snažila se ignorovat šeptání a pohledy mých nových spolužáků.
V kanceláři jsem dostala plánek školy, rozvrh a papír pro učitele spolu s přáním štěstí od paní Copeové. Prostudovala jsem co nejpečlivěji rozvrh a plánek a vydala jsem se na svou první hodinu - trigonometrii. Po cestě se ke mně připojil vysoký světlovlasý kluk sledujíc mě dychtivým pohledem modrých očí. "Ahoj ty jsi Isabella Swanová, viď ? Jsi tu nová, že?" zeptal se mě přátelsky
 

"Jenom Bella. Jo jsem." odpověděla jsem co nejvlídněji.
 

"Já jsem Mike Newton. Chceš doprovodit na hodinu nebo vůbec nějak pomoct?" Vyčetla jsem z jeho tváře naději a vzrušení. Zatím to byl jediný člověk který se se mnou bavil a proto jsem souhlasila a usmále se na něj. "Teď mám mít trigonometrii tak jestli by ti to nevadilo..."
 

"Vůbec ne! Teď mám fyziku ale doprovodím tě." vyhrkl a nadšeně mi úsměv oplatil. Začal mi vykládat o úředmětech, škole a lidech. Byla jsem z toho trochu zmatená a tak jsem jen poslouchala a přikyvovala zatímco mě vedl k učebně. Když se se mnou ločil se slibem, že na další hodinu - naši společnou angličtinu - mě opět doprovodí, už téměř zvonilo. Představila jsem se svému profesorovi trigonometrie panu Varnerovi. Nepadl mi moc do oka, ale jeho přísná hubená tvář za obroučkami brýlí, dlouhé ruce a nohy a nepříjemný pohled tmavých očí, to vše ještě ve spojení s trigonometrií jednoduše nemohlo znamenat lásku na první pohled.
Seděla jsem vedle příjemné drobné brunetky jménem Angela. Byla velmi milá. Ne tak upovídaná, ale zdálo se ,že si budeme rozumět. O přestávce se opět objevil Mike abychom šli na angličtinu spolu. Naštěstí měla Angela angličtinu taky a s Mikem byli zjevně kamarádi.
Zbytek dne proběhl v podobném duchu. Na Angličtině jsem se seznámila s pár dalšími lidmi: Jessicou přátelskou, upovídanou tmavovlasou dívkou - ale Angela mi byla přece jen milejší, Ericem-tmavovlasým klukem, který vrhal pro mě nepochopitelné nepřátelské pohledy směrem k Mikovi. Důvod jsem pochopila ve chvíli, kdy po angličtině začal Mika probodávat nenávistným pohledem když se na obědě posadil vedle mě. On žárlil došlo mi překvapeně. Raději jsem odvrátila pozornost a rozhlédla jsem se po jídelně. Náš stůl byl téměř uprostřed jídelny. Pokračovala jsem dál v prohlídce a zaujal mě jeden stůl na konci jídelny směrem vpravo ode mě. U stolu sedělo šest obrovských kluků s tmavší pletí a černými lesklými vlasy - zcela určitě z nedaleké indiánské rezervace na pobřeží La Push. Měli skloněné hlavy a čas od času si šeptem něco rychle sdělili. Každou chvíli některý z nich téměř nepostřehnutelně rychle šlehl očima na druhý konec místnosti. Sledovala jsem směr jejich pohledů, odhadovala jsem komu byly určeny a všimla jsem si druhého stolu - nepochybně jsem se strefila. Sedělo u něj pět až nepřirozeně bledých a nadpozemsky krásných postav. Dvě z nich byly dívky a tři muži - chlapci nebo kluci se pro ně použít prostě nedalo. První dívka byla malá, drobná, tmavovlasá s kratším střihem a velmi krásná, druhá vysoká, štíhlá s dlouhými polovlnitými blonďatými vlasy a ještě hezčí než první. Z těch tří mužů, jeden byl vysoký, ramenatý, robustní s krátkými tmavými rovnými vlasy a nebylo pochyb o jeho obrovské síle, druhý byl o něco menší a lehčeji stavěný blonďák. Oči toho třetího, který vypadal jako anděl s bronzovými vlasy,  byly na rozdíl od pohledů ostatních u stolu, kteří rovněž vrhali chladné pohledy přes jídelnu upřeny bez pohnutí přímo na mě.