Oheň a Voda

Autorka: Tersie

3.kapitola

Sedím na židli v nemocnici.Hlavu mám složenou v dlaních a ruce opřené o kolena.Čekám na rodiče a taky na doktora,který teď na sále dává do pořádku Sam.Vyčítám si to,že jsem ji nechala samotnou doma a odešla jsem na misi.Ona je ještě pořád malá a nezodpovědná.Měla jsem na ni dávat pozor.Dělá šílené a nesmyslné věci.Vůbec si neuvědomuje,co se bude dít potom……….jaké to bude mít následky.Ani nechci pomyslet,co by se stalo,kdybych přišla jen o trochu později.Ty děcka ji tam nechali!Bylo jim jedno,že mohla umřít.Oni by jí tam klidně nechali ……….jen tak bez pomoci!Ani doktora se obtěžovali zavolat a odešli.Klidně si odešli.Nechali jí tam.Náhle někdo zavolá mé jméno.Slyším ho jakoby z dálky.Ten hlas je tichy,ustrašený je v něm slyšet hysterie a bolest.Ten zvuk mě vzbudí z “transu“.Trhnu sebou a očima hledám osobu,jenž mě volá.Je to máma.Na tváři má vyděšený výraz.Běží přes chodbu směrem k mě.Vůbec se nedivím,že je takhle vyděšená.Určitě si užívali s tátou na slunečné pláži.A já jim musela zavolat a překazit tak jejich radostnou dovolenou smutnou zprávou. Přibíhá ke mně a já ji objímám.Snažím se ji trochu uklidnit. „Jen klid,mami!Už je to v pořádku!“ V tu chvíli k nám přichází doktor. „Dobrý večer,Paní O´Sullvinová!Jsem doktor Charlie Valter.Dostal jsem na starost vaši dceru…. Sam!“ „Jak je jí?“ chce okamžitě vědět máma.Je vystrašená.Pokládám ji ruku na rameno,aby se trochu uklidnila. „Pojďte se mnou.“ Vede nás chodbou k nemocničním pokojům. „Už je v pořádku.Nemusíte se bát to největší nebezpečí už má za sebou,teď už se musí jen vyléčit!Tak tři měsíce a bude moct zase domů!“ pak mámě začne vysvětlovat co všechno jí bylo a co všechno jí museli udělat,aby se z toho dostala.Mezitím dojdeme až k pokoji,kde Sam leží. „Teď ještě spí,ale každou chvíli se probudí!“řekne,když nám otvírá dveře do pokoje.Máma jde rychlím krokem k posteli,chytá sestru za ruku a hledí ji do tváře. „Amy ……..na slovíčko-prosím!“Požádá mě doktor,když chci překročit práh pokoje.Přejde k oknu ruce si založí za zády a hledí ven do temné noci. Přemýšlím co mi asi tak chce sdělit. Valter dělá pro Ange Gardien už 20let. Přijdu k němu a hledím ven stejně jako on. „Rád tě zase vidím,Amy!“začne,vidím na něm,že to co mi chce říct je hodně důležité. „Také vás ráda vidím.Děje se něco?“jdu rovnou k věci,nelíbí se mi to jak se mračí do noci. „Ano děje!Jak víš chytají útok na Tacomu!“začne nervózně „Jak pokračuje tvoje mise?“ „Mno……..zatím nic nového!Až na tu továrnu co zavřeli před dvěma roky.Máme malé podření!“řeknu tichým hlasem. „Aha!“otočí se ke mně,skloní se tak,aby naše obličeje byli ve stejné výšce,chytne mě za ramena. „Amy!Mám takové tušení,že to co se stalo na té party nebyla náhoda.Musel to být někdo ze Společenství!“svěří se mi tichým hlasem. „Ne! To ne…..myslíte,že by……“radši nechci dokončit myšlenku.Nechci pomyslet na to co by se mohlo stát! „Dávej pozor!“ a s těmito slovy odchází chodbou pryč.Chvíli ještě hledím před sebe a přemýšlím nad významem jeho slov.Bože,snad se mýlí!Prosím,ať se plete,to nemůže být pravda!!Nesmí být!Hned jak přijdu domu,musím se na to podívat.Ale nejdřív ….musím za Sam. Vejdu do jejího „pokoje.“Sam leží v posteli u okna.Maminka u ni stojí ……něco jí šeptá a sestře tečou slzy z očí.Brečí!Obejdu postel a postavím se k ní z druhé strany.Vezmi ji za ruku a snažím se ji uklidnit. Máma ji začne otírat slzy ze tváří a přitom se snaží o usměv.Ale vypadá to spíš jako úšklebek. V nemocnici zůstaneme až do smívání,kdy pro nás přijíždí táta.Sedím vzadu na sedadle a zatímco se naši baví o Sam a o tom co se u nás asi stalo (Sam mlčí,nechce o tom mluvit a když se ji začali vyptávat,rozbrečela se),já přemýšlím nad slovy Dr.Valtera. To co se stalo na té party nebyla náhoda ……… rozhodně to tak vypadalo!Ale kdyby to nebyla náhoda,kdyby to vážně bylo předem naplánované! Součást jakéhosi plánu.K čemu by jim bylo to,že ublíží patnáctileté holce.K čemu?! Že by…….že by někdo přisel na to,že patřím do Ange Gardien a chtěl mi to tímhle způsobem dát najevo.A ukázat ať se držím zpátky!Nebo je tohle všechno vážně jen náhoda a pitomá blbina půberťáků???To musím zjistit.Budu,ale muset počkat až naši usnout.Pomůžu jim tedy uklidit dům,přitom nenápadně koukám jestli tu není něco co by napovídalo činnosti Společenství. Jakmile naši zalezou do ložnice a já mám jistotu,že spí,s baterkou v ruce jdu na průzkum.Najednou se mi zdá,že je náš dům hrozně tajůplný,velký a temný.Strašidelný!Je to zvláštní pocit nevidět celý prostor,který je přede mnou,ale pouze ty častí které osvětluje baterka.Prolezu cely barák skrz na skrz,ale nikde nic!Dům je „čistý“.Ani jedna známka po tom,že by tu ti pitomí upíři řádili.Ale moment ….v Samině pokoji jsem ještě nebyla.Pomalu otevřu dveře.Heh ……..někdo mě předstihl.Samin pokoj je převrácen naruby.Někdo tu byl.A něco tu hledal.Otázkou je: Co hledal a jestli to našel?! Teprve teď jsem pochopila můj zvláštní pocit z rána , to nebyla nervozita z nové mise.Varoval mě!Před tímhle!Jestli to je tak jak si myslím ……….tak má někdo blízko k mému odhalení.Jde mi po krku. Teď musím být ještě opatrnější než kdy před tím.A zvlášť teď,když řeším tu novou misi,která má zachránit svět.Náhle si něčeho všimnu. Co je to? Mám takový pocit,že tu nejsem sama.A to mi taky potvrdí temný stín,který se náhle objeví ve světelném kuželu osvětlující podlahu sestřina pokoje.Přibližuje se!Jde ke mně, ruce má od těla v útočném pozici.Zmocňuje se mě panika.Co mám dělat. Semknu rty k sobě a se strachem sleduji stín,který se stále přibližuje. Pomoc! Panebože,pomoz mi.Tohle nevypadá dobře.Ne,musím zachovat chladnou hlavu.Musím přestat panikařit.Musím něco udělat.Prudce se otočím a namířím na něj baterku.Chci mu vidět do obličeje,ale na hlavě má kapuci.Pod ni se mu rýsují temné stíny naznačující usměv.Zřejmě se moc baví tím jak mě vyděsil.Ta osoba je…….Upír!Člen společenstva.Ucouvnu přičemž o něco zakopnu a svalím se na zem.Osoba se stále posunuje směrem ke mně.Jde z něj strach a hrůza.Chce se mi křičet,zavolat si pomoct.Ale nemůžu,nejde to,nejsem schopná slova.Jde po mě.Zjistil co jsem zač a teď mě zabije.Osoba zvedá ruku.Upírům stačí jeden pohyb a zabijou tě! Náhle jsem uvědomila:Tohle je ten pohyb!Ne já-…!!!