Oheň a Voda

Autorka: Tersie

2.kapitola

Po dlouhém přemlouvání,slibování a vyslechnutí zákazů a příkazů,se nám nakonec podařilo přemluvit rodiče,aby strávili víkend sami dva v Port Angles. Takže hned jak za nimi zapadnou dveře,sestra se pustí do připrav a já popadnu své věci a vypařím se ven.S Lukasem jsme si dali sraz u hlavního vchodu do Nefastus Ville ( což je něco jako hlavní …dějme tomu…..základna Ange Gardien). Dostat se tam dá jen jednou cestou a to přes les za městem.Lidé tam moc nechodí, takže je to úžasné místo pro trénování na mise a schování starobylého města,kde se schází všichni členové Ange Gardien .Takže vůbec nehrozí,že by nás tam někdo objevil,a i kdyby …….tak snadné by to nebylo.Dojít na domluvené místo,mi trvá o něco déle než obvykle.Mám takový,zvláštní pocit,že se dneska stane něco hrozného,takže se mám radši na pozoru.Když konečně dorazím na místo,ten pocit mě opouští.Lukas už na mě čeká.Opírá se zády o strom a přitom si pohazuje kapesním nožem. „Kdes ses zdržela?“vyčte mi a  tón,kterým mi to sdělí  je pobavený.Nemůže mi uniknout uniknout, jak moc se změnil. Je teď takový ……..dospělejší,hezčí! „To víš ……..musela jsem tě přece nechat trochu čekat!“ pohodím a přitom pokrčím rameny.Pak se podívám na strom o který se až dosud opíral „Tak jdeme ne?!“ „Jasně!“ a už hledá pod jedním z vystouplých kořenů malou páčku,která nám má otevřít cestu do podzemí. Zatáhne za ni a strom se před našimi zraky začíná otvírat a rozšiřovat.Před námi se objevuje starobylá brána a za ní točité schodiště.Nad vstupní branou se objevuje text:Salve,les que sospito victus humain!Invincible Ange Gardien!. Vždycky když ten nápis vidím,vzpomenu si na svůj příchod mezi Ange Gardien.(Vždycky se tomu musím zasmát.Jako malá jsem byla hrozné trdlo). Projdeme vstupní bránou a pomalu sestupujeme po schodišti.Vchod se za námi okamžitě uzavírá a cestu dolů nám osvětlují jen louče (Schody vypadají jak ze 14.století). Na konci schodiště na nás čeká tak zvaná KOTO. Což je něco jako kontrola totožnosti.Kde musíme prokázat,že patříme mezi Ange Gardien a máme povolný vstup do města.A pak už vstupujeme do Nefastus Ville. Nikdy nepřestanu obdivovat krásu tohoto města a ty,jenž jej vytvořili.Vypadá to tu jako v opravdovém městě.Zde se můžeme scházet,bavit se a připravovat se na mise.Od normálního města se liší jen tím,že tu bydlí jen pět osob(zakladatelé Strážců Života) a v celém městě nenajde obchody…………na co taky.

Co nejrychleji procházíme ulicemi až k jedné z nejvyšších budov (vypadá jako Dům parlamentu v Londýně,jenže tenhle je větší).Zde dostaneme všechny potřebné informace a vybavení k misi.Téhle budově se zkráceně říká praetorium (oficiální název je příliš dlouhý).

„Tak jdeme na to!“zasměje se Lukas.A společně vstupujeme do dlouhé chodby.Projdeme jí na druhy konec a vyjdeme na nádvoří. Je opravdu krásné. Uprostřed nádvoří stoji fontána a kolem jsou exotické květiny.Projdeme kolem fontány až k mosazným dveřím.Těmi vstupujeme do kruhové místnosti lemované sloupy.Uprostřed místnosti je stůl a za ním sedí starší muž. „Amy O´Sullvian  a Lukas Minory! Už na vás čekáme!“ usměje se hned jak nás spatří. S Lukasem po sobě hodíme pobavený pohled a pak následujeme toho pána do další místnosti.Tahle je čtvercová.Na stěnách jsou police s knihami různé velikosti a uprostřed místnosti se nacházejí kartotéky.Muž přejde k jedné z kartoték a vytáhne z ni složky o padesáti stránkách s našimi jmény.A z jedné poličky vytáhne dvě malé knížky. „V té knížce máte stručné informace plus mapku a ve složce jsou podrobnější dokumenty.Jak oba víte knížky jsou vaše a ze složky si můžete přepsat co chcete,ale ta tu musí zůstat.Přeju pěknou zábavu a hodně štěstí.“ A s těmito slovy opouští místnost. „Heh…..tak to abychom se do toho dali!“ prohodí Lukas,když otevře složku a z ní na něj vyletí padesát stránek textu,který je psaný malým písmem.Za dvě hodiny vycházíme z praetorium a opouštíme Nefastus Ville.Tohle bude vážně jedna z nejtěžších mísí,na jakou jsem se kdy dostala.Naším úkolem je najít ukrýt členu Společenství Temna a propašovat se dovnitř.Tam se musíme zamíchat mezi ostatní  a získat nějaké informace ohledně útoku na Tacomu.Takže tohle nebude jen důležité a dlouhé,ale i pěkně nebezpečné.Naštěstí nemusíme okolní les prolézat skrz na skrz.Štěstí je naší straně,protože se podařilo najít několik podezřelých míst,na které je třeba kouknout z blízka.A pak je tady ještě jedna věc,hrozí,že Oni napadnou ne jenom Taconu,ale i ostatní města a srovnají je se zemí.Musíme si pohnout a zasáhnout dřív než na to dojde.Čím dřív se nám podaří dostat do jejich blízkosti,tím dřív můžeme zachránit svět.A jednou pro vždy zničit toto společenství.

Neotálíme a hned se vydáváme na cestu,na východ do hor.Tam na nás čeká první místo. Je to jeskyně,ve skále,asi šedesát metrů nad zemí.Na první pohled je jasné,že výstup do té výšky nebude vůbec snadný.Skála je skoro úplně hladká.Nejprve pečlivě prozkoumáme okolí a když po hodině nenajde nic co by bylo něčím zvláštní, rozhodneme se pro malou horolezeckou výpravu do jeskyně.V životě jsem už několik skal vylezla,ale ještě nikdy ne bez lana a bez toho,aby mě dole někdo jistil. Pomáháme co to jde,aby to bylo co nejsnazší.

„Tak tomuhle říkám adrenalin!“pokusí se o vtip „Asi bych se měla smát,že?!............hahahaha!“prohodím zadýchaně.„Mno. dobře!Tak jdeme dovnitř.“ a s baterkou v ruce vstupujeme dovnitř.Z geologického hlediska je ta jeskyně skutečně nádherná.Všude je spousta stalagmitů,stalagnátů a stalaktitů.Ale ještě větší krása nás vykoukne v jednom jeskyním domu.Uvnitř se nachází jezírko,hází duhová prasátka na stěny.Což je vážně krásné.Ale z hlediska,ze kterého tu jsme,zde nenacházíme nic.Takže,se přesouváme dál.Dalším místem je stará továrna. Podle spisů,které jsme četli,ji zavřeli před dvěma roky.A to proto,že tam někdo zavraždil pět dělníků.Viník dosud není znám.

Cesta k továrně je šílená.Les na tomto,bohem zapomenutím,místem vypadá spíš jako prales.A k tomu všemu je stezka,po které jdeme, pořad z kopce.Po čtyřiceti pěti minutách děsné cesty,dorazíme na ono místo.Na továrně je vidět,že má nejlepší léta za sebou.Okna jsou rozbitá a pobytá prkny.Střecha,jestli se to tak dá nazvat,je děravá.Po malé přestávce se vydáme dovnitř.A tady se naskytne první problém. Továrna je celá obehnána plotem a na vratech je zámek.Plot je vysoký,takže možnost,že bychom ho přelezli se vylučuje.Je tu možnost dvě,odemknout paklíčem. Lukas jej vytáhne z kapsy,ale ani jeden do zámku nepasuje.

„Ustup!Bude si muset pomoct trochu jinak!“ natáhnu jednu ruku před sebe a požiji svou zvláštní schopnost (tu dostane každý ange gardien při vstupu mezi Strážce).V zámku lupne a pak padá na zem. „Pěkná práce!“Ocení to a pak vstupujeme na vybetonovaný prostor před továrnou.Najednou se cítím,nějak divně.To místo se mi nelíbí,působí tak nepříjemně.„ Víš co ti povím:Mě se to tady nelíbí!Mám z toho tady takový divný pocit.“svěřím se mu.„Mě se to tu taky nelíbí.Radši to půjde omrknout ať můžeme co nejdřív vypadnout!“Tak fajn.Souhlasím s ním v duchu.První věc,která mě zaujme jsou bedny naskládané v jakém nepochopitelném systému před továrnou. Jsou prázdné a vypadají jako by je tu někdo přinesl teprve před chvílí.Což je divné, protože tady už léta nikdo nebyl. „Hej Lukasi!“ zavolám ho.Sdělím mu své zjištění „Co je zvláštního na bednách!Je jich jenom pár!Nic co by se nedalo pochopit.Prostě je tu někdo odložil.To je vše!“ „Co?Nevypadají jako by tu staly už dva roky,spíš jako by je sem přinesl někdo těsně před tím než jsme se sem dostali.A to množství!Je jich tu aspoň tisíc!“„Tak to bývá!Je to továrna!Pojď už radši dovnitř!“Poslouchal mě ten kluk vůbec! Dál už se radši nevyjadřuji a společně vstupujeme do útrob továrny.Vypadá to tu jako po výbuchu.Všechno je rozbité,na zemi se valí úlomky strojů a střepy. Rozdělíme se.Lukas prolízá vrchní patro a já si vezmu přízemí. Je to jako zdolávat opičí dráhu.Přelézám stroje a vyhýbám se střepům abych neuklouzla.Nikde nenacházím nic co by nasvědčovalo temné činnosti Společenství Temna.Nikde nic.Pak však,ale otevřu dveře nějaké místnosti.To co tam spatřím je naprosto šokující.Zvedá se mi z toho žaludek,ale nemůžu se hnout.Nemůžu od té hrůzy,od toho pohledu,který se mi naskytl odtrhnout oči.Zděšením vykřiknu.Ale to je vše na co se zmůžu,nejsem schopná slova.Lukas okamžitě přibíhá.Je zvědaví co jsem objevila.A stejně jako já je naprosto zděšený z pohledu na to,co se nachází uvnitř.Zastaví se za mnou a své ruce mi obmotá kolem pasu.Chvíli takhle stojí a hledíme před sebe.Pak mě “postaví“ na stranu a pomalu projde dovnitř.Místnost je čtvercová .Na stěnách je krev a na zemi zaschlé kaluže té samé tekutiny.Uprostřed leží těla pěti mužů.Jsou roztrhaní na kusy.Na malé kousky. „Upíři!!!“zašeptá Lukas „Takovou ohavnost mohli udělat jen ONI.To je........“nenachází slov.

„Já nevím jak ty ale já tady nebudu už ani minutu!Dělá se mi z pohledu na to blbě!Počkám tě venku!“ neváhám a okamžitě odcházím ven,na vzduch.Venku se začíná stmívat. Za pět minut vychází ven i Lukas .

„Myslím,že tím dneska skončíme!“

„Souhlasím!Zajdu ještě na praetorium - sdělit jim,co jsme viděli!“

„Jasně!Zavoláme si a domluvíme potom další……………průzkumnou!“pak se rozcházíme,každý svou cestou.

Na naši ulici dorazím už za tmy.Pomalu přecházím ulici.Z našeho domu jde slyšet tichá hudba a ze dveří vycházejí lidi věkové kategorie mé sestry.Všichni se o něčem vzrušeně baví.Na to,abych zjišťovala o čem,nemám náladu.Chci zalést do svého pokoje a až do rána nevylézt. Musím počkat,až vyjdou poslední hosté.Jako poslední vychází Thomas.Vypadá,že má dobrou náladu.Asi ho něco hodně potěšilo.Radši nechci vědět,co to bylo(on je kluk u bohatý rodiny.Je tak trošku rozmazlenej.Tak ho aspoň vidím já,ostatní to vidí jinak).Když vychází z branky,zavře mi ji před nosem. „Pitomec!“ulevím si nahlas.

„Já to slyšel!“ozve se za mnou.S ušklebkem se otočím „Mno a co?“ prohodím a zavřu dveře.Co si o sobě sakra myslí.Že si kleknu na kolena a budu se mu omlouvat.Tak to ani náhodou!! Nic méně jsem ráda,že jsem doma.Celý den jsem prochodila a ráda bych si odpočinila.Jenže ani tohle mi není dopřáno.Když se otočím.Spatřím před sebou hotovou pohromu.U nás to vypadá jak po výbuchu atomové bomby. Katastrofa. Všude je děsný nepořádek.A to nejhorší na mě čeká v obývacím pokoji.Pohled na to co spatřím,když do něj vstoupím,je ještě horší něž to, co jsem viděla v továrně………………….