Odlišné světy

Autorka: Sisi

4.Bratr a problém

Když jsem viděla Lolu a hlavně Natha jak vykřikli nadšením když uviděli auto na příjezdové cestě došlo mi, že přijel někdo známý. Netušila jsem,že je to můj doposud nepoznaný bratr. Vešla jsem dovnitř pomalu obzvlášť oproti těm dvěma kteří do domu doslova vletěli s hlasitými projevy radosti.

Hala byla prázdná a tak jsem si to namířila do obýváku. Byli tam všichni. Zády ke mně stál kluk. Z toho co jsem viděla byl cca 185cm vysoký, svaly tak akorát , kratinké  kaštanové vlasy všemi směry.

 „Ach,“ zavolal nadšeně táta,“ tady je!“ 

Kluk se otoči čelem ke mně. Zajímavý obličej s rošťáckým úsměvem a nádhernýma očima. Jako celý zbytek rodiny.

„Rae“ popošel ke mně a podával mi ruku,“ těší mě.“

„ Jasmína“ přijala jsem nabízenou roku, „taky mne těší.“

„Ale proč tak formálně, bráško?“ rýpal do něj Nath.Hodil po něm popuzený pohled. Usmála jsem se , konečně se bude navážet do někoho jiného.

„Dám si věci k sobě.“ oznámila jsem a zmizela v pokoji. Měla jsem pocit jako bych byla nadbytečná, jako by nechtěl abych tam zůstávala. Zavřela jsem se v pokoji rozhodnutá být tu až do večera. Za chvilku se ozvalo klepání. Koho to sem.........

„Jo!“ vzdechla jsem.Dovnitř vešel Tom.

„To se tu chceš schovávat?“ podezřívavě se na mě kouk. „Rae tě neukousne.“

„Myslím, že si máte co říct“ vysvětlovala jsem své důvody „ dlouho jste se neviděli a tak jsem nechtěla rušit.“

„Míno jsi rodina tak pojď dolů a poslouchej, protože některé věci se týkají i tebe. Určitě budeš mít nějaké otázky.“ zamítl mé připomínky , zvedl se a čekal až udělám totéž.

„Vážně musím?!“ zkusila jsem to ještě.

„Musíš!“  řekl tónem který nenabízel místo k odporu.

Všichni byli pořád v obýváku. Už nestáli, seděli porůznu na sedačce , křeslech i na zemi.Rae vyprávěl co se dělo ve skotsku a co bude ještě potřeba zařídit než se přestěhujeme.Sedla jsem si na židly  do rohu pokoje a poslouchala. Měl příjemný hlas, takový sametový, hladil po duši. Tom přešel pokoj a sedl si k Lole na opěradlo křesla. Rae domluvil a s tátou začali řešit nějaké detily které byly potřeba dořešit. Byli za chvilku hotoví.

„Jasmíno, neseď tam pojď sem k nám.“ mával na mne. Zvedla jsem se a sedla si k němu, na pro ti mě seděl Rae a prohlížel si mne. Jeho tvář neměla zrovinka vstřícný výraz jako by mu na mě něco moc vadilo. Možná jsem mu vadila já. No tak s tímhle členem rodiny jsem si do noty nekápla. Co se dá dělat.

„Matte když dovolíš, půjdu se projít“ zvedl se najednou a hodil po mě ještě jeden teď už naštvaný pohled a zmizel. Co jsem mu udělala ?Zaraženě jsem koukla po Lole. Ta jen protočila oči a usmála se.

„Tak co tomu říkáte? Budem bydlet na hradě!“ ozval se Nath.

„To bude něco pro tebe co! Ty hradní strašidlo!!“  popíchla ho Lola.

„Co mu je?“ zeptala jsem se a naznačila hlavou ke dveřím kterými odešel Rae.

„Nic, jen si musí zvyknout, že je nás o jednoho víc.“ uklidňoval situaci táta. „Viv promluvíš s ním?“

„To bude dobré Míno. Hlavně si z něj nic nedělej, ano.“ usmála se na mne a pohladila mne po ruce.

„Co bylo ve škole? Nějaký problém s učivem?“ změnil táta téma.

„Všechno v pohodě. Myslím, že co nevím se rychle doučím. Třeba se španělštinou jsem dál. A kdybych někde plavala tak ti řeknu neboj.“ podávala jsem refeát.

„Co spolužáci, nějací přátelé na obzoru?“ vyzvídala Viv.

„Nic moc, já se špatně seznamuju tak to moc neřešte. Mám Lolu a Natha a to mi stačí.“ snažila jsem se si udělat aliby pro nedostatek přátel.

„Dobrá tak už tě nebudem trápit výslechem, myslím,že Lili bude chtít taky vědět jak se ti ve škole líbilo a tak by jsi měla jít ukojit její zvědavost.“ mrknul na mě. Lili tak jí říkal jen on. Mamka je Eliška.

„Jasan“ přitakala jsem a zmizela nahoru do svého pokoje.

Cestou jsem, ale vrazila přímo do Rae. Byl nahoře na chodbě a já si ho nevšimla. Měla jsem hlavu jinde, přemýšlela jsem co a jak mámě napíšu.

„Promiň“ omluvila jsem se a koukla na něj . Zas měl ten naštvaný pohled, skoro jako by zuřil.Rychle jsem zapadla do svých dveří.

Ježíš co s tím klukem je. Řekla jsem mu sotva pět slov a on mě snad nenávidí. Protiva jeden. Nenechám si takovým nějakým zkazit pobyt tady. Ať si zvyká, chci s tátou nějaký ten rok zůstat .

V noci mne probudily hlasy. Jako by se dole kdosi hádal. Zaposlouchala jsem se.

„Já tu nezůstanu, vracím se do skotsta.“  Rae

„Tím nic nevyřešíš, za nedlouho přijedeme také“  Viv

„Hrad je dost velký abych se jí vyhnul“ Rae

„Rae, co se děje?“  Matt

„Já ji neslyším. Jsem z toho nervózní, z ní celé jsem nesvůj.“  Rae

„Máš problém se ovladat?“  Matt

„Ne v tom to není, ale vzbuzuje ve mně reakce které neznám. Nevím, jsem v její přítomnosti neklidný nemůžu se soustředit.“  Rae

„Dobrá tak se uvidíme za dva měsíce na Dunravenu. Doufám, že se do té doby dáš dohromady.“ Matt

„Dávej na sebe pozor a neboj ono se to vyřeší.“ Viv

Co to bylo? Mluvili o mě? Další věc na seznam podivností mojí rodiny. Znovu jsem usnula.

Dva měsíci uběhli rychle. Ve škole jsem ještě pořád budila trochu pozornosti, hlavně u klučičí části osazenstva. Naštěstí Nath udusil všechny pokusy o sblížení hned na začátku.Byl to dokonalý bodyguard. Myslím, že mu vadí když se na mě kluci dívají jako na trofej.

Věci mám zbalené a za chvilku odjíždíme. Koukám po pokoji který mi byl pár měsíců domovem. Bude se mi stýskat. Lola už se nemůže dočkat až budem ve skotsku.Nathan oznámil, že určitě bude chtít být na hradě první aby si mohla zabrat ty nejlepší komnaty. Hradní paní tak jí teď říká. Děsně jí tím vytáčí.

Většinu cesty do Evropy teda přesněji do Londýna jsem prospala. Jonathan se o mě staral jako by byl má chůva. Viv na nás chvilku zvláštně koukala. Technicky vzato jsme já a Nath nebyli příbuzní, ale já ho milovala jako bratra kterého jsem do teď neměla. Žádný jiný cit jsem přes svou zeď nepustila.

Venku byla zima a mokro. U letiště už na nás čekal Rae a auta. Jela jsem s Mattem,Viv a Nathem rollsem a Lola s Tomem a Raem nastoupili do Hummera H3. Ten je nejspíš jeho. Cesta byla dlouhá a čím víc jsme se blížili k cíly cesty tím ponurejší byla příroda okolo nás. Prý je tu dost lesů k lovu. Jedna z mála věcí která mi utkvěla v paměti když Rae vyprávěl.

Najednou se z mlhy a šera vynořila silueta hradu.