Odi Et Amo

Autorka: Giner

Kapitola 1

Krádeže, falšování dokladů a hlavně neustálé stěhování se stalo nedílnou součástí mého života. Krádeže teda jen ze začátku, přece jen jsem nedokázala předpovídat budoucnost a vyhrát třeba nějaké peníze v loterii, na to jsem neměla ani dostatek štěstí. Tak jsem penízky musela obstarat jinak. Vystudovala jsem už několik středních a vysokých škol, pracovala jsem a měla jsem se docela dobře. Jen mě štvalo, že jsem na žádném místě nemohla zůstat příliš dlouho, abych nebyla nápadná. Už tak se mohlo zdát někomu zvláštní, že středoškolačka bydlí sama, ale většina lidí mě považovala za dítě milionářů, které se chtělo osamostatnit, takže i tento zádrhel byl vyřešený. Musím používat falešné jméno, už není žádná Isabella Swanová, ale jen Ines Carvahall. Pořád jsem to byla já, i když jsem byla jiná než dříve a to nejen vzhledem. Už je to přes sedmdesát let, co mě proměnili a já od té doby byla sama. Samozřejmě jsem měla pár lidských přátel, ale vždy jsem je musela opustit a pak jsem s nimi přerušila vždy všechny kontakty.

Mé oči už byly skoro černé, měla bych zajít na lov, abych zbytečně neděsila nové sousedy. To bych byla opravdu nerada, protože jsem se právě přistěhovala. Ráda bych v tomhle městečku chvíli vydržela, minule se mi podařilo zůstat devět let. Pak už začali mít lidi otázky a já raději zmizela. Teď začínám znovu, zase od začátku. Jen jsem si hodila věci do malého domku na kraji městečka a pak jsem ve svém Porsche odjela do národního parku kousek odtud. Ulovila jsem si jednoho medvěda a losa, to mi stačilo, spokojeně jsem se vracela zase domů.

Můj nový baráček byl hodně malý, ale krásný, takový útulný. Stál stranou od města a kolem byla nádherná příroda, poměrně často tady pršelo, což pro mě bylo ideální. Všechny věci jsem již stihla nanosit do domu, teď to stačilo jen uklidit a zařídit. Vzhledem k tomu, že jsem neměla právě moc zavazadel, tak to ani netrvalo příliš dlouho. Hned zítra půjdu do školy, už jsem si tam podala přihlášku, tak začnu co nejdříve studovat. Střední škola, pak zase budu maturovat, ale to si ještě pár let počkám. Seděla jsem v obýváku na své nové pohovce, kterou sem dopravili stěhováci dneska dopoledne a prolistovávala jsem  časopisy. Už vím, co Alice s Rose viděly na nákupech, v podstatě se ani nic jiného dělat nedalo a byla to opravdu zábava. Prolistovala jsem i časopis s nábytkem, přeci jen bych mohla domek trochu zkulturnit. Nerozmýšlela jsem se dlouho a rozhodla jsem se, že hned zítra po škole zajedu něco nakoupit.

Hned ráno jsme vyjela do školy a nemohla jsem si nevšimnout, že moje auto tady příliš nezapadá. Bylo příliš nové a moderní. Až na pár aut, které vypadaly opravdu dobře, tady nebylo žádné nové auto. Ale v jednom novém sporťáku bych se ráda projela a zkusila, co v něm je.

Škola byla maličká, každý se tam znal s každým, takže mě všichni pozorovali. Pořád nesnáším pozornost a té teď bylo na můj vkus až moc. Raději jsem si pospíšila do kanceláře sekretářky, která mi měla dát rozvrh pro třetí ročník. První hodinu jsem měla španělštinu. Naštěstí se mě učitel nesnažil ztrapnit a ihned mě poslal sednout, byla jsem ráda, že jsem se nemusela představovat. Vše jsem uměla, ale nedávala jsem to příliš najevo a dělala, že poslouchám, ale myšlenkami jsem byla úplně jinde. Jen část své mysli jsem nechala ve třídě, kdyby mě někdo oslovil, abych odpověděla. To byla obrovská výhoda upírů, která se teď opravdu hodila.

Po hodině na mě počkala středně vysoká holka, která se představila jako Nicol a nabídla mi pomoc při hledání tříd a pokud bych něco nezvládala, tak i s dohnáním látky. S povděkem jsem to přijala, nemusím být nápadná a noví přátelé se hodí.

„Kde jsi byla předtím,“ zajímalo ji.

„V L.A.,“ odpověděla jsem automaticky.

„A co tě přivádí do Portlandu?“

„Naši na mě měli příliš velký vliv a nenechávali mě rozhodovat za sebe. Chtěla jsem se osamostatnit, tak jsme skončila tady.“

„Takže máš celý dům pro sebe? To bych se asi bála.“

„Hm,“ zabručela jsem. „Není to tm nějak strašidelné, obyčejný dům a co na tom, že tam jsem sama,“ pokrčila jsem rameny.

Nevím, jak jsem přežila dopoledne vedle Nicol, která byla hrozně upovídaná, ale když byla pauza na oběd, byla jsem za to vděčná. Ale místo do jídelny jsem zamířila  na školní hřiště, kde jsem se posadila na tribunu, nepotřebovala jsem, aby se na mě v jídelně každý díval, dneska se mi opravdu nechtělo předstírat, že jím. Ještě mě čekaly dvě hodiny po obědě, ale to bylo jen cvičení z chemie a pokusy jsem dělala ráda, takže mi to přišlo jako dobrá zábava. Hlavně jsem vždycky něco zkopala, někde dala více nějakého sajrajtu a museli jsme skončit o celou hodinu dříve, protože směs začala pořádné páchnout. Učitel nás všechny vyhodil a já byla ráda, že se dostanu na nákupy dříve.

Ještě jsem se zastavila doma, kde jsem se převlékla do černých riflí, bílého trička a vzala jsem si pro jistotu bundu. Na nos jsem si nasadila velké brýle, i když nebylo slunečno, spíše pro efekt a vyšla na nákupy. Milovala jsem všechny obchody s botami, kde jsem se opravdu vyřádila. Asi mě tímhle nakazila Alice, vím, že taky měla pro boty slabost.

Nevím, kolikátý obchod to byl, ale už jsem nesla několik tašek s oblečením a botami. Pomalu jsem se chystala domů, když jsem se zarazila a strnule zírala před sebe a nevěřila vlastním očím!

Ne, to nemohla být pravda...