Nikým nechtěná?

Autorka: Giner

Kapitola 7 - Útěk

Druhý den se mi do školy nechtělo, ale potěšilo mě, že slunce bylo schované za neprostupnými šedými mraky, což znamenalo, že ve škole budou Cullenovi. Než abych jela do školy autem s Alexem a Tracy, tak jsem šla raději pěšky, ale ušla jsem jen kousek, pak vedle mě zastavilo stříbrné Volvo, kde sice bylo několik upírů, ale i tak mi nabídli, jestli nechci jet s nimi. Jasper v autě vůbec nedýchal, muselo to pro něj být strašné, zvláště když jsem seděla skoro vedle něj.

„Co se včera dělo,“ ptala se Alice.

„Jela jsem na výlet do Seattlu, ale nemám řidičák a vzala jsem si bez svolení auto,“ vysvětlila jsem.

„Co na to tvůj otec,“ ptal se Edward.

„Zabavil mi mobil, peníze, kartu... Prostě všechno, nedalo se nic dělat. Což mi připomíná, nemáte někdo číslo na Lea? Potřebovala bych, aby ihned zablokoval účet a převedl peníze jinam, pochybuji, že mi tam po vrácení karty zůstanou.“

„Jasně,“ přikývla Alice a hodila mi mobil, kde jsem si našla bratrovo číslo a objasnila mu situaci, slíbil, že vše provede a zřídí mi nový účet, číslo účtu a kartu mi pošle, ale raději ke Cullenům. Ještě že tak, alespoň budu mít nějaké peníze a nebudu tak závislá na svém okolí a na tom, co mi dá Elisabeth nebo táta...

Jen co jsme přijeli na parkoviště, upřelo se na nás spoustu pohledů, ale tentokrát hlavně na mě, drby o včerejšku se roznesly závratnou rychlostí, kterou jsem ani nečekala, informační servis tady pracuje výborně. Tak jsem na dnešek zvědavá, když na mě všichni zírají, tak si to alespoň pořádně vychutnám. Obrátila jsem se na ostatní a zazubila se na ně.

„Jdeme,“ zeptala jsem se pobaveně a trochu pohodila hlavou, asi jim došlo, co chci udělat, ale přikývli. Alice mi ještě upravila brýle tím, že mi je poposunula na nose, pak mě už nechala, asi usoudila, že to lepší nebude.

Velmi sebevědomým krokem jsme se nesli do školy, s nimi to mělo ještě větší efekt, protože sami o sobě byli úžasní, připadala jsem si jako rušivý element. Jejich dokonalost a má nedokonalost, to v přímém kontrastu...

Studenti nám ustupovali z cesty a obdivně nás pozorovali, někteří si něco špitali, ale když jsme na ně pohlédli, okamžitě přestali. Na tváři mi hrál úsměv, dlouho jsem se takhle necítila, nakonec se mi tady začne ještě líbit.

„Tohle můžeme podnikat častěji,“ pověděla Rosie, tohle se jí líbilo, možná mě bude mít kvůli tomu ještě ráda. Na začátku jsme si moc nepadly do oka, ale teď to vypadalo, že už mě bere jako svou přítelkyni.

V budově školy jsme se museli rozdělit, já šla na hodinu společně s Edwardem a Alici, výjimečně jsme měli všichni tři zeměpis společně, jinak jsme dohromady neměli žádnou z hodin, tohle byla taková výjimka. Lavice byly po třech, sedli jsme si úplně dozadu a já byla uprostřed mezi nimi.

„Nechceš přijít dneska k nám?“ navrhl Edward.

„Ráda bych, ale mám zaracha,“ pověděla jsem opravdu smutně, tak ráda bych byla u nich, ale dneska mě budou určitě velmi pečlivě hlídat.

„Kolik potřebuješ spánku,“ zeptala se mě Alice.

„Pár hodin, tři čtyři,“ přiznala jsem jí nechápavě, ale Edward už věděl, kam tím míří.

„Nech si otevřené okno,“ požádal mě a mi svitlo, co tím vším naznačovali.

„V kolik?“

„Běž spát brzy, po půlnoci se zastavím,“ slíbil s úsměvem.

„Kdy ti končí tvůj trest,“ zajímala se Alice.

„Nevím, táta to nespecifikoval, ale řekla bych, že to zítra nebude.“

„Chtěla jsem jít s tebou nakupovat,“ tvářila se nespokojeně.

„Hm... Na nákupy bych potřebovala, tahle bunda se brzy rozpadne,“ podívala jsem se kriticky na svůj oděv, taky by to chtělo nové kožené kalhoty, možná hned dvoje.

„Tohle jsi neměla říkat,“ zasténal vedle mě Edward a já na něj nechápavě pohlédla.

„Je to nakupovací maniak, hned ti bude chtít koupit nový šatník.“

„Teď kecáš,“ obvinila ho Alice a mračila se. „Celý nový šatník ne, jen polovinu, možná bych koupila i něco veselejšího.“

„Opovaž se,“ zavrčela jsem nakrknutě. „Stačí mi, že něco koupila macecha, budu s tím čistit motorku,“ zatvářila jsem se spokojeně.

„Ty jsi číslo,“ okomentovala to s jemným zavrtěním hlavy, já to brala jako pochvalu a nechápala, co se jí na mém nápadu nelíbí, podle mě byl geniální, možná i více než to. V jejich společnosti jsem byla bezstarostná holka, která nemyslela na problémy, co má doma a doufala jsem, že to tak i zůstane, nerada bych je zatěžovala svými starostmi.

Netuším, jak jsem přetrpěla celé dopoledne, ale byl to zázrak, dnešek byl velmi nudný a za chvíli mě začalo štvát, jak po mně ostatní pokukovali. Ve škole bylo horko, takže jsem si sundala bundu, pod kterou jsem měla jen nátělník, mé tetování vyvolalo další diskuzi. Byla jsem znechucená touhle maloměstskou zvědavostí a chováním, tohle bylo tak jiné oproti New Yorku, kde se nikdo o nikoho nezajímal, tady si asi budu těžko zvykat, ale co se dá dělat. Přemýšlela jsem, co provedu příště, musí to být něco originálního, abych je zase vyvedla z míry.

Peníze jsem měla tak akorát na skromný oběd, pokud tohle budu mít i zítra, tak pravděpodobně nějaké to kilo zhubnu, ne že by mi to vadilo, ale ráda bych se i najedla, dietu můžu držet jindy.

„Nemáš ještě hlad,“ zajímalo Emmeta, který viděl mou porci.

„To je dobré,“ mávla jsem nad tím rukou, nějak to přežiji.

„Vezmi si naše, stejně to jinak půjde do odpadků,“ přisunul ke mně Edward svůj tác.

„To nejde,“ bránila jsem se, bylo mi trapně, připadala jsem si jako ten největší ztroskotanec společnosti.

Podíval se na mě prosebně, začala jsem se utápět v jeho zlatých očí a to jsem si myslela, že tohle upíří omamování na mě neplatí, asi jsem se sekla.

„Díky,“ zašeptala jsem a vzala si od něj kousek pizzy, kterou jsem zapíjela minerálkou.

„Není za co,“ ujistil mě.

Odpoledne se mi táhlo, bylo velmi nudné být u sebe v pokoji, kde jsem neměla televizi ani počítač, jen učebnice, ale já se do nich rozhodně nehodlala podívat, raději jsem tupě zírala do stropu. Konečně večeře, následoval rozhovor s tatíkem, který mi dal peníze – bylo jich o něco více než dnes, asi se od svých dětí dozvěděl, jak mi Edward dával své jídlo, tohle pro něj muselo být další ponížení, ale dobře mu tak, měl mi dát více, kdo mu může za to, že je jak strýček Skrblík? Možná i horší, pokud si vzpomínám, tak alimenty platil vždycky taky pozdě, několikrát jsme se kvůli toho soudili, spíše teda máma, mi to tehdy nic neříkalo, až když jsem je sama využívala a nepřipadaly matce.

Dnes jsem šla spát brzy, sice mi chvíli trvalo než jsem usnula, ale nechala jsem pootevřené okno přesně, jak mi Edward pověděl. Bylo něco málo po půlnoci, když jsem se probudila a v pokoji cítila ještě něčí přítomnost. U mé postele seděl Edward a pozoroval mě, když si všiml, že jsem se probudila, andělsky se na mě usmál, srdce se mi rozbušilo o něco rychleji a já zrudla, protože jsem si uvědomila, že tohle určitě slyšel.

„Ahoj,“ pozdravil mě.

„Ahoj, půjdeme?“

„Jasně, jen se oblíkni, venku je trochu chladno.“ Přikývla jsem a vyhrabala se z postele, vůbec se mi z toho tepla nechtělo, ale ke Cullenovým jsem se těšila. Na židli jsem měla připravené věci, do kterých jsem se oblíkla v koupelně, ještě jsem si vyčistila zuby a přečísla vlasy, byla jsem připravená jít.

„Můžeme,“ usmála jsem se na Edwarda.

Ten mě chytil za ruku a vyhoupl si mě na záda jako bych nic nevážila, ale na tohle jsem byla zvyklá od Lea, musel mi vysvětlit, jak mi zachránil život a taky to, že se možná objeví nějaké schopnosti, když jsme byli sami, tak se mnou běhal po bytě svou upíří rychlostí, bylo to skvělé, tyhle chvilky s ním jsem milovala. Tohle mi to připomínalo, akorát jsme běželi mnohem rychleji a dále, měla jsem pro jistotu zavřené oči a vnímala jen ten vítr okolo.

„Jsme tady,“ zastavil Edward a sundal mě ze zad, trochu se mi třásly nohy, takže jsem málem upadla, naštěstí mě zachytil.

„Díky.“ Usmál se a nekomentoval to, pomohl mi do obýváku, kde už čekali ostatní, kteří mě nadšeně vítali.

„Něco pro tebe máme,“ usmívala se Rosalie tajemně a já se na ni podezřívavě podívala.

„Není to nic strašného,“ uklidňoval mě Edward. Nechtěla jsem, aby mi dávali dárek, brala jsem to jako milosrdenství, o které nestojím!

Alice už stála přede mnou a podívala mi tašku, ve které byla nová kožená bunda, která byla opravdu ohromná, ale nemohla jsem ji přijmout, byla určitě drahá.

„Tak co,“ poskakovala Alice nedočkavě.

„To nemůžu přijmout,“ podívala jsem se na ni.

„Cože? Proč,“ nechápala Esme.

„Je to jen dárek,“ pověděl Jasper, kterému jako prvnímu došlo, o co jde. Ještě chvíli jsme se dohadovali, ale nakonec mi bundu vnutili a stalo se to, co jsem nechtěla, aby se někdy stalo: cítila jsem se jim vděčná, něco jsem jim dlužila. Vždycky jsem spoléhala sama na sebe a teď tohle...

Povídali jsme si skoro až do rána, kdy mě Edward zase dopravil domů, nedělalo mu to žádné problémy.

Na snídani jsem šla ve skvělé náladě, v kuchyni seděl tatík, který spal na stole, zajímalo by mě, co tam dělal.

Trochu jsem do něj drcla, což ho probudilo, chvíli se tvářil zmateně, ale pak naštvaně, což jsem nechápala.

„Kdes byla v noci,“ zeptal se mě přísně a já si skousla spodní ret, tohle nevypadalo dobře.

„Venku,“ odtušila jsem.

„Kde,“ zatřásl se mnou.

„V La Push,“ pověděla jsem. „Nemůžu ven, ale mě to tady dusí, tak jsem šla v noci,“ vysvětlila jsem a doufala, že mi na to skočí.

„Jak ses dostala ven, nemáš klíče a všude bylo zamčeno,“ vyptával se dál.

„Oknem,“ špitla jsem. Dostala jsem přednášku o tom, co smím a co ne, zabavil mi tentokrát cédečka s hudbou a můj MP3 přehrávač, víc už zabavit a zakázat nemohl, neměl totiž co. Když nad tím tak přemýšlím, dopadla jsem ještě dobře, mohlo to dopadnout mnohem hůře, i když v téhle chvíli netuším jak.

Alex s Tracy měli radost z mých neshod s tátou, přímo se vyžívali ve vyvolávání konfliktů mezi námi a dělali mi i různé naschvály, kdy mi ničili mé věci, což mě hrozně štvalo, všechno, co jsme tady přivezla z bývalého domova, pro mě mělo nějaký důležitý význam, ke všemu se vázal příběh a oni to bezcitně zničili. Prvně jsem to ignorovala, ale pak jim to vracela, což ihned žalovali Elisabeth a já to opět odnesla.

Nemohla jsem si nevšimnout, že Cullenovi o mně měli starost, často se ptali na situaci doma, ale já jim nikdy nic nepověděla a snažila se dále být ta bezstarostná, někdy docela tvrdá holka, i když to všechno na mě pomalu začalo doléhat, byla jsem z té frašky už unavená....