Nezaslouží si tě!

Autorka: Casidy

8.

ROSALIE:

Je to už dva týdny, co jsme u Swiftových. Do školy nechoděj, i když jsou ve stejném věku jako my. Teda aspoň byli před přeměnou, nevím jak dlouho jsou upíři. Kromě mě a Cas jsou všichni na lovu, berou to jako zábavu. Hlavně Miley, její oblíbené zvíře je grizlly, stějně jako Emmetovo. Je zábavný pozorovat je, jak se každý z nich snaží být lepší než ten druhý. Teď jsme neoficiálně patřili do jejich rodiny. Bohůžel i přes to všechno jsem na tu SVOU pořád nemohla zapomenut. Vím, že Casidy, Chadovi, Taylerovi i Miley dlužíme vysvětlení, ale nejsem si jistá, jestli jsem připravená s někým o tom mluvit. Ale možná právě teď mám příležitost, když tady nejsou všichni. Lidským tempem jsem sešla schody, Cas na verandě malovala západ slunce

,,Máš nějakou zvláštní schopnost Rose?“ Odložila štětec a bez úsměvu mě pozorovala. Zavrtěla jsem hlavou.

,,No každopádně vyznat se v tvý hlavě, dá práci,“ promnula si spánky. Jak to myslela, že mám v hlavě zmatek, to je to na mně tolik vidět a nebo....

,,Čteš myšlenky!?“ Dokončila jsem svůj nápad nahlas, ale jestli je to pravda ani jsem nemusela.

,,Nejenom čtu,“ strojeně se usmála ,,Umím je ovládat, vnutit lidem cizí myšlenky, naštěstí jsem se je naučila ovládat, slyším je, jenom když je slyšet chci“ Jenom jsem na ni zírala, schopnost jde jen tak prostě vypnout?

,,Nechtěla jsem se ti vrat v hlavě vážně, ale chtěla jsem ti pomoct, chtěla jsem vědět proč jsi tak....no smutná, ale jak říkám vyznat se v tobě mi dává zabrat, pořád se vracíš do minulosti, ale nic konkrétního!“ Váhavě se na mě usmála

,,To je dobrý, Edwar...jeden upír, kterého znám, má podobnou schopnost!“ Nemohla jsem vyslovit jeho jméno, prostě nemohla.

,,Ten Edward udělal ti něco, nebo něco tvé rodině?“ Chtěla mi pomoct.

,,Myslíš, že bych ti to mohla ukázat,“ ukázala jsem si na hlavu ,,Bude to tak pro mě jednodušší!“ Jenom přikývla

Vracela jsem se s Emmetem z lovu, oba dobře naladění. Zato doma to vypadalo. Edward seděl na gauči, obličej v dlaních, Alice měla kolem něho ovinutou paži, tou druhou cuchala Jaspera ve vlasech. Jasně tahle situace se odehrává vždycky, když Bellina budoucnost zmizí. Taky by se už mohla rozhodnout nastálo, kdo má tyhle výkyvy nálad snášet? Upřímně nechápu, jak může Jasper vydržet s Edwardem v jedný místnosti. Edward se napjal a podíval se na mě dlouze, potom setřásl Alicinu ruku a vyběhl ven.

,,Co jsi mu zase řekla?“ Zasyčela na mě Alice

,,Já?“ Bránila jsem se dotčeně ,,Ty jsi snad slyšela, že bych něco říkala!“

Uraženě si odfrkla a s Jasperem v patách vyběhla do patra, nejspíš do jejich pokoje.

,,Proč ho tak trápíš Rose?“ Ozvala se Esme

,,Jasně za vším hledej Rosalie že? Koukám, že se tady tím řídíte všichni!“  Zakřičela jsem na ní, ovšem efekt byl stejnej, jako bych křičela do zdi. Emmet mě zezadu objal.

,,Copak toho chci tak moc?“ Otočila jsem se a obličej mu zabořila do prsou.

,,Ať už se rozhodneš jakkoli, budu s tebou,“ promluvil do ztichlé místnosti a políbil mě do vlasů.

Ráno se všichni tvářili, jako by se včera nic nestalo. To mohlo znamenat jediný, Bella opět mění rozhodnutí, Ignorovala jsem Esmenin pozdrav, stejně tak jako Alicin. Rozhodla jsem se jít za školu, Emmetovým jeapem jsme jeli do Seatlu. Společně jsme lidským tempem zdolali tamní nejvyšší horu. Konečně to byl ten správnej Emmet. Byli jsme velice hlučná dvojice, lidi se nestíhali otáčet. Byla jsem schopná zapomenout na všechno, co se dělo doma hlavně, že mám svýho Emču.

Domů jsme dojeli za tmy. Z domu se ozýval smích. Odkdy se u nás doma někdo směje?

Hnala mě zvědavost, takže jsem se rozběhla, Emmet mě předběhl, ale zarazil se ve vchodu. Chtěla jsem se ho zeptat, co blbne, když jsem jí všimla, rozvalovala se na gauči a všichni kolem ní poskakovali, jako by byla něco extra. Emmet mě chytil za paži vyškubla jsem se mu.

,,kohopak nám to sem čerti nesou? Nebo bych snad měla říct čoklové!“ Do posledního slova jsem dala největší dávku sarkasmu jakou jsem v sobě našla.

Bella zrudla, Edward zatnul ruce v pěst a postavil se přede mě. V tu chvíli jsem okolo svého pasu zaznamenala dvě silné paže.

,,Copak, Chtěl jsi mi něco říct Edwarde?“ Zhnuseně jsem se podívala po Belle pak  jsem odvrátila pohled zpět na Edwarda. Z hrudi se mu ozvalo zavrčení. Emmetův stisk přitvrdil.

,,Možná byste si to už mohli vyříkat ne? Jestli ty nebo ten čokl? Tentokrát jsem zavrčela já. Edward uvolnil ruce a přisedl si zpátky k Belle.

Ozvala se Alice:,,O co ti vlastně jde Rosalie?“

,,O co mi jde?“ parodovala jsem její hlas :,,Asi si nepamatuješ jakou budoucnost měla včera!“ No né ona brečí, honem Edwarde utěš ji, než si to zase rozmyslí.

,,Vypadni!“ Zavrčela Alice

,,Kvůli ní? Dáš jí přednost před náma?“

,,Před tebou!“ Neměla v plánu vyhazovat Emmeta

Podlomily se mi kolena, nedržet mě Emmet, skončila jsem na zemi.

,,Nezaslouží si tě!“ Pronesla jsem k Edwardovi, držel Bellu v náručí a uklidňoval ji.

Alice se rozmáchla a lup. Vrazila mi facku. Emmet mě přetočil za sebe a stál čelem k Jasperovi, který bránil Alici.  Postavil se mezi ně Carlishe, myslela jsem, že je od sebe jenom odtrhne, ale udělal něco, co mu nikdy nezapomenu. Otočil se na mně a ledově klidně pronesl:,,Alice má pravdu Rose!“ Zatmělo se mi před očima. Vyběhla jsem do svého pokoje, neměla jsem v plánu zdržovat se tu. Vzala jsem si náhradní kreditku a vyskočila z okna. Běžela jsem tmavým lesem.

,,Na něco jsi zapomněla!“ Ozvalo se za mnou

,, Ať už se rozhodneš jakkoli, budu s tebou“ A já bezpečně poznala, kdo mě pronásleduje.