Nezaslouží si tě!

Autorka: Casidy

5.

CASIDY

Se sestrou jsme z naší ložnice vyšly v povznešené náladě. Jeden jediný pohled do haly mě ovšem ,,přikoval,, ke schodům. Pravidelné vzlyky od neznámé upírky, naplňovaly celou místnost. Můž-upír si ji tiskl k hrudi a neslyšně jí něco šeptal. Potlačila jsem  zvědavost a nechala svou schopnost ,,vyplou“. Za tu dobu co existuju, jsem se naučila absolutně ovládnout sboje schopnosti. Fungovaly přesně tehdy, kdy jsem to já chtěla.

Emmett

,,No tak Rose, uklidni se, všecko bude dobrý!“ Šeptal jsem jí pořád dokola. Nezdálo se,  že by mi věnovala pozornost, byla jako v tranzu. Na schodech se objevily dvě upírky. Měly stejný účes, šaty, úsměv,,,,ten jim pohasl, jakmile se podívaly směrem k nám. Obě ztuhly v půlce schodů a zíraly na nás. Začalo mi to být celkem nepříjemný, nejradši bych se zdekoval, ikdyž pomyšlení, že bych v tomhle stavu s Rose kamkoli šel, mě taky nelákala.

Casidy

Uvelebila jsem se v Chadově náruči a čekala co příjde. Nic, ticho přerušované pouze vzlyky, pořád dokola. Začínala mě bolet hlava. Může mít vlastně upír migrénu? Né tohle se nedá vydžet. Lehce jsem si protřela spánky a mou mysl zaplnily myšlenky, cizí. Soustředila jsem se na neznámou dvojici, především na statně vyhlížejícího mladíka.

,,No tak, pomoc mi trochu Rose! Co mám dělat? Jen tak odejít? Už takhle nás musej mít za blázny. Takže musíme odsud, ale je Rose schopná absolvovat nějakou cestu?.......

Opět jsem si protřela spánky a zabránila tak dalšímu přívalu cizích myšlenek. Nemohla jsem je nechat jen tak odejít, ne bez vysvětlení. Jemně jsem se vymanila z Chadova objetí a pomalu se přibližovala k zatím neznámé dvojici.

Emmett

Minuty ubýhaly. Situace se nijak nezměnila. Byl jsem v koncích. Upírka soudím ,že to byla Casidy se zavrtěla vyprostila se z Chadova objetí a vydala se směrem k nám. Fajn takže teď nás vyhosí, aspoň mi ušetří trápení a ponížení. Zlehka mě chytla za rameno a k mému velkému překvapení zašeptala:,,Nechtěli byste trochu soukromí?“ Sice to pronesla jako otázku, ale na odpověď  nečekala. Vyběhla schody a zastavila se před proskenýma dveřma. Chytl jsem Rose do náruče a vyběhl za ní. Otevřela mi dveře, jakmile jsme byly uvnitř hned je zase zavřela. Zhroutil jsem se s Rose na postel a přemýšlel, co všechno pro nás cizí upíři udělali...a co pro nás vlastní rodina neudělala.