Nezaslouží si tě!

Autorka: Kaczula

1.

Přesně v 19:00 se ozval zvonek. Však si taky dneska dává na čas. Pomyslela si Casidy, když s malou Kelly v náručí, otevírala domovní dveře.

,,Omlouvám se, vím, že jdu pozdě!“ Spustila paní Masenová, jakmile Casidy spatřila.

,,Nic se nestalo, hlavně, že jste tady,“ zářivě se usmála a podávala Kelly do nastavené náruče její matky.

,,Mohla byste zase zítra.....“ začala paní Masenová, ale Cas ji přerušila:,,No vlastně zítra se mi to nehodí, manžel se vrací ze služební cesty a musím toho spoustu zařizovat.“

,,No nevadí, už takhle nám hodně pomáháte,“ podala Casidy ruku a povzbudivě mrkla na dceru:,,Snad to nějak zvládnem?!“

Casidy se dívala za vzdalujícím se autem dokud jí nezmizelo za kopcem i na takovou dálku slyšela myšlenky velmi mladé matky. Nezlobila se na Casidy, měla pochopení pro mladé lidi, sama nebyla jiná. Pak se posadila do kuchyně a čekala, co se bude dít. Byl tu, ona ho cítila. Seděla nehybně, oči měla zavřené, plně se soustředila. Nemohla ho vidět, ale přesto přesně věděla, kde stojí. Neviděli se 14 dní, a přesto si nemohli odpustit tuto hru, brali to jako rituál. Chadův dar byl neviditelnost, Casidy si zase ,,libovala,, v cizích myšlenkách, dokázala je číst, ovládat a dost často toho využívala, především pokud mělo v jejím blízkém okolí dojít k hádce. A právě proto věděla, kde její druhá polovička stojí. Snažil se mít čistou hlavu, na nic nemyslet. Casidy ho schválně přešla, ráda si s ním hrála. Chad už svoje myšlenky neovládal, Cas si v něm četla, jako v otevřené knize. Když Chad začal myslet na to, že už ví jak na ní, skočila mu na záda a začala se hlasitě smát. Přetočil si ji do náruče a zavrčel, věděla, že se nemá čeho bát, jeho oči měly barvu karamelu. Pevně ji chytil, zabořil obličej do jejích vlasů a vyběhl s ní schody do ložnice.

…,,No dovol, tak já se tady pokouším plnit manželský povinnosti a ty mi začneš vyčítat, že jsem zničil postel?“   ,,A vůbec,“ pokračoval, když se nedočkal odpovědi:,,nepřijde mi, že za ukopnutý opěradlo můžu já,“ Cas tento argument nepřekvapil, moc dobře věděla, nad čím přemýšlí. S úsměvem se k němu přitulila:,,Jak bylo v Africe miláčku?“ Hádka byla zažehnána.

,,Slunečno, přes den jsme museli bejt zavřený v hotelua v noci jsme běhali po okolí, jednou jsme narazili na skupinu slonů........víš po tý stravě, po těch malejch veverkách, nebo co to tam všude běhá, jsme byli všichni tři hladoví a jejich krev........ po třech měsících jsem si připadal maximálně pod kontrolou,“ musela jsem se usmát, když mi se snažil na všechno si vzpomenout, abych o nic nepřišla. ,,Zůstali jsme tam, nemuseli jsme se bát, že nás někdo uvidí za světla. Miley s Taylorem se čas od času ztratili a já měl čas od času přemýšlet, že bych bez tebe nemohl existovat......no a pak přijedu a ty mi vynadáš, že jsem zničil postel...Cas ho nenchala domluvit:,,a jak bych mohla já existovat bez tebe?