(Ne)Svolená láska

Autorka: Teridarkness

9.KAPITOLA- KONEC DOBRÝ, VŠECHNO DOBRÉ

                        …O TŘI ROKY POZDĚJI

Radostně jsem se opřela o Jacobovi svalnaté rameno.

„ Tak jak jsi se dnes měla?“ zeptal se a políbil mě do vlasů.

Podívala jsem se na něj. „ Dobře, celkem dobře…až na ty písemky…“ povzdechla jsem si.

„ No jo no, ty maturantko, ale vydrž to a pak to bude lepší.“ usmál se.

Sledovali jsme chvíli nějaký pořad a pak se objevila Alice s Jasperem.

„ Nazdar Jaku, Nessie!“ pozdravila nás vesele, Jasper jen na pozdrav kývnul. I po těch třech letech, které tady bydlel Jacob, si nezvykl na jeho přítomnost…on a Rose. Jinak ho všichni brali prakticky jako vlkodlačího člena rodiny.

„ Tak co jak dopadly testy?“ zeptal se Jasper zdvořile.

Povzdechla jsem si.

„ Neboj Nessie! Dopadneš skvěle!“ oznámila mi Alice a já se na ni ušklíbla.

„ Kde je vůbec Rose a Emmett?“ divila jsem se, v normální dobu tady už byli.

Jasperovi cukaly koutky úst, jak dusil smích.

„ Něco mi uniklo?“ pozvedla jsem obočí.

„ No…jak to říct….“ začala Alice nervózně. Nechápavě jsem na ni s Jakem hleděla. „ Chtěli mít chvilku pro sebe…“

Chvíli mi trvalo, než mi došlo, jak to myslí. V rodině bylo moc dobře známo o fyzickém vztahu Rose a Emmetta, ale nikdo to už neřešil, spíš jsme si z toho dělali srandu, když nám nic jiného nezbývalo.

„ Zase?“ divila jsem se.

Jacob se uchechtl.

Jasper pokrčil rameny. „ A co tví rodiče?“ usmál se.

Naši byli zase pryč, odjeli někam do Evropy a všem nám bylo jasné, co tam ve dne dělají, když nemohou na slunko.

Jasper chytl Alici za ruku a pošeptal ji do ucha. „ Pojď, miláčku…jdeme do naší ložnice.“

Znechuceně jsem se na ně dívala…to tady všichni myslí jen na to??

Alice se usmála a pak upíří rychlostí zmizeli.

„ Děs…“ odfrkla jsem si.

„ A pak že mi vlkodlaci jsme zvířata…“ uchechtl se Jake.

Zamyšleně jsem se na něj podívala…byli jsme spolu skoro tři roky a ještě jsme spolu nebyli. Nevadilo mi to, líbilo se mi, že na mě nějak netlačil…ale už jsem byla připravená, chtěla jsem to. Vždyť mi bude už devatenáct let! Byla jsem dost stará…

Všiml si jak ho pozoruji. „ Co?“ zeptal se zmateně.

„ Miluji tě.“ řekla jsem mu.

„ Taky tě miluji…“ políbil mě.

Líbali jsme se čím dál tím vášnivěji, už jsem nebyla opřená o jeho rameno, ale leželi jsme na sobě na sedačce.

„ Ehm. Ehm.“ odkašlal si někdo.

Omámeně jsem se podívala přes Jakovo rameno. Stál tam Carlisle. Trapas. Jacob se taky podíval, ztuhl jak ho uviděl. Měl Carlisla rád, přišel mu lidský, o to to bylo horší.

„ Ahoj.“ pozdravila jsem ho.

„ Nessie, Jaku…no já jdu do pracovny…radši…“ mumlal a pak odešel pryč.

Když jsme zase byli sami, podívali jsme se na sebe a pak propukli v smích.

„ Pojď, půjdeme se projít…“ nabídl mi Jake a zvedl se.

Postavila jsem se. „ Jasně…“

Chytli jsme se za ruce a vyšli z domu. Procházeli jsme se lesem, smáli se a vykládali si.

Když v tom se spustil déšť.

„ Ach ne…prší.“ zanaříkala jsem. „ Nechce se mi domů…“

„ No kousek odsud je nějaká chatka, možná tam bychom mohli počkat, až déšť ustane.“ řekl.

Chatka? A jen já a on? „ To zní hezky.“

Usmál se a pak jsme se rozběhli. Měl pravdu malá dřevěná chatka tam doopravdy byla. Vypadala útulně. Přes okno jsem se podívala dovnitř.

„ Wow…je to sympatické.“ uznala jsem. „ Ale co když tam někdo bydlí?“

„ Nebydlí, párkrát jsem tam už přespal.“ přiznal se.

Šokovaně jsem se na něj podívala. „ Cože?“

„ Když jsem byl moc unavený a tak…“ uklidnil mě.

Otevřel dveře. Vlezla jsem dovnitř, pryč z toho deště.

Posadila jsem se na seno, které tam bylo položeno.

„ Je ti zima?“ zeptal se.

Usmála jsem se. „ Trochu.“

Sundal si bundu a přikryl mě jí. Na sobě měl jen bílé tílko, které (jak jinak) mu obepínalo jeho svalnatou hruď.

„ Co budeme teď dělat?“ zeptal se vesele.

Našpulila jsem rty. „ Něco by mě napadlo…“ naklonila jsem se k němu, abych ho políbila. Šel mi vstříc. Líbali jsme se a mezi námi zase bylo to napětí. Byli jsme sami…sundala jsem si tu jeho bundu. Chytla jsem spodek jeho trika a přetáhla mu ho přes hlavu. Odtrhl se.

„ Nessie…co to-“

„ Jaku…jsem připravená, chci tě, tady a teď…“ řekla jsem beze studu.

Zamračil se. „ Nevím, jestli je to dobrý nápad…“

„ Ale je…“ a umlčela jsem ho polibkem. Neodtrhl se, ba naopak, jeho polibky byli čím dál tím naléhavější. Pokračovali jsme a pak jsme se poprvé milovali. Bylo to úžasné. Potom jsme spokojeně usnuli v náručí toho druhého.

Když jsme šli zpátky, mlčeli jsme. Drželi jsme se za ruce, když jsme vešli do domu.

„ Kde jste byli?!“ vyskočila na nás najednou Alice.

„ Ehm…v lese….“ bránila jsem se.

Zamračila se. „ I přes noc?“

Podívala jsem se kolem, byli tam všichni - Rose a Emmett, Jasper, Carlisle a Esmé.

„ No, začalo pršet, a my jsme přenocovali v jedné chatce.“ vysvětlil ji Jacob.

Napjatou chvíli přerušil, až Emmettův hurónský smích.

„ Lidi, no tak…nechte je…vždyť chtěli být jen spolu!“ obhajoval nás Emmett.

Chvíli se na nás ještě dívali, ale pak nás nechali odejít do mého pokoje. Lehli jsme na postel a dívali se jeden na druhého.

„ To bylo děsné….“povzdechla jsem si.

„ Ale za to, to stálo…“ usmál se a já se k němu přidala po chvíli také. Bylo mi jasné, že náš výlet se bude velice často opakovat…ale kdo ví? Milovali jsme se…navždy.

THE END