Nesvolená láska

Autorka: Teridarkness

Poznámka: Tento příběh začíná kolem šestnáctých narozenin Reneesmé… přestavte si, že vůbec neví, že existuje nějaký Jacob. Celá Cullenovic rodina má smlouvu s vlkodlaky, že se Jacob může setkat s Reneesmé až na 18. narozeniny. Do té doby se o ni budou starat oni. Reneesmé ví, všechno o svých rodičích a o Cullenových, jen netuší, že tam venku má svou životní, ale nesvolenou lásku.           

8.KAPITOLA- DUŠE

„ Jejda…“

Carlisle zaparkoval a já vystoupila.

„ Nessie!!!“ Bella mě zuřivě objala. „ To mi už nikdy neudělej!“

Objala jsem ji také. „ Mami…je mi to moc líto. Odpusť.“

„ Není co odpouštět.“ pak jsem se od sebe odtrhly.

Podívala jsem se na zbytek rodiny. Přiskočila ke mně Esmé, taky mě objala.

„ Jsem ráda, že jsi zpátky holčičko.“

„ Díky, Esmé…stýskalo se mi.“

Všichni ostatní nás pozorovali, nikdo se nesmál. Podívala jsem se na Edwarda.

„ Tati…“ oslovila jsem ho.

Mlčel.

„ Řekni něco prosím tě….“

Podíval se na mě. „ Co chceš slyšet, Nessie? Jak jsi to mohla udělat? Jen tak utéct? Víš jak jsme o tebe báli?“

„ Já jsem nemyslela na následky…prostě jsem utekla…řekl, abych šla a já to udělala…já ho miluji, nemohla jsem ho odmítnout.“ řekla jsem a všichni sebou škubli, když jsem řekla - miluji ho.

„ Stále nevidím tvou budoucnost….“ promluvila poprvé Alice.

„ Ne?“ jak to, že ji neviděla? Už jsem s Jakem nebyla!

Zamračila se. „ Tvá budoucnost vede k němu…“
„Možná…já potřebuji čas…to neznamená, že s ním nechci být… “ šeptla jsem.

Ticho.

Byli tolik na mne rozzlobení?

„ JE MI TO LÍTO! DOOPRAVDY! NECHTĚLA JSEM VÁM UBLÍŽIT!“ zvýšila jsem hlas a z očí mi začali téct slzy.

Edward ke mně přišel a objal mě.

„ Nessie…netrap se…nezlobím se na tebe…jen jsme se o tebe báli…“ utěšoval mě. Všichni se na nás dívali, v očích zvláštní výraz…

V ten moment mě napadla jediná věc, že už nic nebude stejné, jak se mnou, tak s nimi a s Jacobem.

Ležela jsem ve své posteli a přemýšlela. Byly to dva dny, co jsem tady byla…bez Jacoba… Nechtělo se mi spát, byla jsem moc nabuzená. Ozvalo se jemné zaklepání na dveře.

„ Dále.“ řekla jsem a posadila se.

Dovnitř vešla Bella, má matka.

„ Mohu?“ zeptala se.

„ Samozřejmě….“

Usmála se, přišla k posteli a sedla si na kraj.

„ Nessie…co se stalo mezi tebou a Jakem?“

Nikdo se mě na to nezeptal…věděl to jen Carlisle a Edward. Věděla jsem, že má matka milovala Jacoba a on ji, jenže to už bylo dávno a jak říkal, mnoho věcí se od té doby změnilo.

Povzdechla jsem si.

„ Jestli o tom nechce mluvit, tak na tebe tlačit nebudu…“ zvedala se, ale já ji chytla za ruku, takže si sedla zpátky na postel.

„ Já se lekla….“ řekla jsem.

„ Čeho ses lekla?“ ptala se.

Zamračila jsem se. „ Je to tak dětinské….“

„ Poslouchám.“

Nadechla jsem se. „ Něco jsem si uvědomila, když jsem potkala Kim….“

„ Myslíš Kim? Tu Kim od Quila?“

Přikývla jsem.

„ Jeli jsem na Quiletskou párty, jak tomu Jake říkal…moc mě chtěla seznámit s přítelkyní od Quila - Kim…byla jen o pár let starší než já….říkala, že ji bude 19 za pár měsíců….“ mamka pozorně poslouchala, vůbec se nehýbala. „ Přišla jsem za ní do kuchyně, stála tam a vařila…zeptala se mě, zda ji pomůžu, souhlasila jsem. Když jsme tak vařili, tak mi oznámila, že ona a Quil se budou brát, ale že je to tajné…ale pak se zeptala….“ odmlčela jsem se.

„ Ano?“ povzbuzovala mě.

„ Zda se máme s Jakem v plánu vzít.“ řekla jsem s nepředstíraným odporem.

„ A?“ řekla.

„ A? Já se nechci vdávat v 18 jak nějaká puťka! Nechci skončit jako ona, mami. Její 18 a chová se jako nějaká 30ti leté matka několika dědí! Mám plány, chci cestovat…a ne se ihned po škole vdávat…já vím, že ty a Edward, jenže to je něco jiného….“pravila jsem.

„ Lekla ses toho, že skončíš jako Kim?“ dívala se na mě.

„ Ne…já se lekla toho, že to chce Jake…jak moc mi ji chtěla představit, chce abych byla jako ona…to je ono. Jenže já ne! Miluji ho, zbožňuji ho…jenže tohle po mně nemůže chtít.“ vysvětlila jsem jí.

 „ Nessie….já tě chápu, taky jsem se nechtěla vdávat, ale pak když víš, že je to ten pravý…já a Edward to bylo něco jiného, jak jsi řekla….Jacob je taky jiný…musíš mu to říct, aby to pochopil.“

„ Já….“

„ Ne, já…přemýšlej o tom…jestli ho miluješ, tak mu to řekni…jedině tak bude vědět, co si myslíš.“ skočila mi do řeči.

„ Díky, mami.“

Usmála se. „ Teď běž spát.“

Lehla jsem si a pak mi  dala pusu na čelo.

„ Dobrou.“ pak odešla.

Chvíli jsem nad tím, přemýšlela, ale pak mě přemohla únava a já usnula…

„ Nessie!“

„ Jo, už jdu!“ zakřičela jsem zpátky na Alici.

Dnes jsem šla do školy, ani trochu se mi nechtělo, ale musela jsem. Seběhla jsem dolů, kde na mě čekali Rose, Emmett, Jasper a Alice.

„ Nemohla jsem najít učebnici.“ objasnila jsem ji.

Zakoulela očima. „ Tak pojďte lidi, nebo přijdeme pozdě.“

Došli jsem do garáže a pak jsme odjeli Aliciným autem. U školy už byli skoro všichni, ale nakonec jsme zaparkovali, celkem blízko školy.

„ Fuj….“ zanaříkala jsem.

Jasper pochytil mou náladu. „ Co?“

„ Škola…“ objasnila jsem mu, pak se zasmáli.

Vystoupili jsme z auta a zamířili si to do školy. Lidi zas blbě zírali, ale mě to bylo jedno, vše mi bylo jedno, stýskalo se mi po Jakobovi…strašně moc. Nemohla jsem na něj přestat myslet, už i Edward byl ze mě na prášky.

Došla jsem ke skřínkám, vzala si nějaké věci a pak s Alicí zamířila do třídy, měli jsem literaturu.

Posadila jsem se k mé spolužačce Delilah, pozdravila mě a já jí a pak jsme mlčely.

„ Dnes budeme probírat Shakespearovské dílo Romeo a Julie, jak jistě každý ví, tak ty to dvě postavy….“ uvedl svou hodinu pan Trevor.

Skvěle, pomyslela jsem si. Takže dnes budeme probírat lásku….to mi pomůže, Alice mě mohla varovat.

Jacob a já…Jacob a já…stále jsem na nás myslela, bylo to hrozné. Bylo mi nevolno z toho.

Jacob mě miloval, to jsem věděla…jak jsem mu to mohla udělat? Utéct bez vzkazu, jen tak…

Jsem tak blbá, nadávala jsem si.

Utekla jsem od rodiny za ním, a pak od něho za rodinou. Byla jsem blázen! Jak jsem mohla? Dělám jen problémy! Bella měla pravdu, musím s ním promluvit. On to pochopí…

„ Slečno Cullenová, mohla by jste prosím dávat pozor?“ řekl pan Trevor a já si uvědomila, že jsem byla duchem mimo.

„ Promiňte.“ omluvila jsem se.

Celý zbytek hodiny jsem už radši dávala pozor…Utekly všechny hodiny a já s Alicí jsem šli na oběd.

„ Alice.“ přiskočil nadšeně Jasper na chodbě k Alici. Chytli se za ruce a společně se mnou šli do jídelny.

Když jsem je tak uviděla, vzpomněla jsem si na mě a na Jake…Otřásla jsem se, abych zahnala myšlenky.

Nabrali jsme si jídlo a sedli se ke stolu. Pochvíli se k nám připojili Rose s Emmettem ( Zase později, nutilo mě to přemýšlet, jak to že vždycky chodí poslední jen oni…co vždycky dělají?)

„ Nessie?“ řekla najednou Alice.

Vzhlédla jsem o tácu s jídlem. „ Ano?“

„ Počkáš na mě před školou, musím si ještě něco zařídit.“ usmála se.

„ Jasně, Alice.“ souhlasila jsem.

Dojedla jsem, vyhodila tác a odešla. Na chodbě nikdo nebyl…vyšla jsem bránou a sedla si na schody.

Jen jsem tam tak seděla a hrála si ze zipem od bundy.

„ Zase jsi utekla ze školy?“ uslyšela jsem pobavený hlas kousek ode mě. Podívala jsem se nad sebe.

Stál tam s úsměvem nad tváři, vypadal přesně jak ten den, kdy pro mě přijel ke škole.

„ Jaku?“ nevěřila jsem svým vlastním očím.

Usmál se. „ Překvapení.“

„ Jsi to ty? Nebo se mi zdáš?“ vstala jsem.

„ No, myslím, že to jsem já…není to sen.“ řekl a prohrábl si vlasy.

Šokovaně jsem zamrkala. „ Co tady děláš?“

„ Přijel jsem za tebou….“

„ Jak to?“ ptala jsem se jako idiot.

„ Tvá rodina uznala, že patříme k sobě.“ řekl klidně.

Má rodina? Alice! Ona to věděla…proto chtěla, abych šla napřed.

„ Jaku…ach Jaku…mě je to tak líto..já…jsem se lekla..bylo to tak hloupé…“

„ Pšš.“ dal mi prst na rty, aby mě utišil.

„ Já vím…nikdy jsem po tobě nechtěla, abys sis mě vzala, nebo mi vařila…nenapadlo mě, že to takhle pochopíš.“ řekl.

Zavřela jsem oči. „ Já byla tak hloupá.“

„ Ne, nebyla jsi…miluji tě Renesmee Cullenová, vždy budu…jsi to jediné pro co žiji.“

Zalapala jsem po dechu…jak jsem mohla být tak hloupá?

„ Taky tě miluji Jacobe Blacku, víc než si dokážeš představit.“

Podíval se na mě, v očích měl jiskry. Usmál se a pak bez váhání mě políbil.

„ Nechceš se projet?“ řekl, když jsme se už nelíbali.

Omámeně jsem řekla. „ Co?“

Usmál se a ukázal na motorku.

„ Proč ne?“ řekla jsem.

Došli jsem k motorce, zase jsem si musela vzít tu příšernou helmu, ale nezáleželo mi na tom. Radostně jsem si na ni sedla a ruce mu obmotala kolem pasu, hlavu jsem mu položila na rameno.

Než nastartoval řekl : „ Navždy s tebou…“

„ Ano, Jaku…navždy.“ souhlasila jsem.

Pak jsme jeli vstříc společně nové, ale mnohem lepší budoucnosti…